Tak moc chci být tou labutí,
co mastí si své peří,
žrát rychvalďanu k prasknutí
a schovávat se v keřích.
A čeřit vodu s vědomím,
že stačil by jen vzlet
a jako hlídač lakomý
k tvým vratům přiletět.
Žel, ač mám oči ve střehu
a kde jsi nyní, vím,
přikován vodou ke břehu
tě, drahý, nevidím.
Mám trošku problém s opakující se spojkou „a“ takhle za sebou, přičemž věřím, že k opravám tohoto a jiných nešvarů dojdu právě mezi vámi.
Díky.
pozn. rychvalďanem se míní rychvaldský chléb z Rychvaldské pekárny poblíž rybníka; viz šumavan
Přání
- vitsoft
- Site Admin
- Příspěvky: 2528
- Registrován: 5.7.2007 14:36
- Bydliště: Vítkov
- Kontaktovat uživatele:
Re: Přání
Pěkné, četnost spojky a mě nijak neruší. Jeí první výskyt by se dal nahradit slovem pak.
Chleba rychvalďan se u nás neprodává, bez vysvětlivek sotva Moravák pochopí, co tím básník myslel. A navíc ta vazba žrát s genitivem působí nepřirozeně. Ještě bych snad upravil to arytmické přikován:
Tak moc chci být tou labutí,
co mastí si své peří,
cpát chlebem se až k prasknutí,
pak schovávat se v keři.
Smět vodu čeřit s vědomím,
že stačil by jen vzlet
a jako hlídač lakomý
k tvým vratům přiletět.
Ač oči mám vždy ve střehu
a kde jsi nyní, vím,
jsa vodou vázán ke břehu
tě, drahá, nevidím.
Chleba rychvalďan se u nás neprodává, bez vysvětlivek sotva Moravák pochopí, co tím básník myslel. A navíc ta vazba žrát s genitivem působí nepřirozeně. Ještě bych snad upravil to arytmické přikován:
Tak moc chci být tou labutí,
co mastí si své peří,
cpát chlebem se až k prasknutí,
pak schovávat se v keři.
Smět vodu čeřit s vědomím,
že stačil by jen vzlet
a jako hlídač lakomý
k tvým vratům přiletět.
Ač oči mám vždy ve střehu
a kde jsi nyní, vím,
jsa vodou vázán ke břehu
tě, drahá, nevidím.
- Tadeáš
- Příspěvky: 71
- Registrován: 19.8.2017 21:41
- Bydliště: Lašské kraje
Re: Přání
Nakonec tedy rychvaldská alternativa, nic lepšího jsem na to nevymyslel, divný genitiv jsme odstranil, ale cpaní se chlebem se mi taky moc nezamlóvalo. Tož tak:
Tak moc chci být tou labutí,
co mastí si své peří,
žrát rychvaldský chléb k prasknutí,
pak schovávat se v keři.
Smět vodu čeřit s vědomím,
že stačil by jen vzlet
a jako hlídač lakomý
k tvým vratům přiletět.
Žel, ač mám oči ve střehu
a kde jsi nyní, vím,
jsa vodou vázán ke břehu
tě, drahý, nevidím.
Tak moc chci být tou labutí,
co mastí si své peří,
žrát rychvaldský chléb k prasknutí,
pak schovávat se v keři.
Smět vodu čeřit s vědomím,
že stačil by jen vzlet
a jako hlídač lakomý
k tvým vratům přiletět.
Žel, ač mám oči ve střehu
a kde jsi nyní, vím,
jsa vodou vázán ke břehu
tě, drahý, nevidím.