Přání

[Tadeáš]

Tak moc chci být tou labutí,
co mastí si své peří,
žrát rychvalďanu k prasknutí
a schovávat se v keřích.

A čeřit vodu s vědomím,
že stačil by jen vzlet
a jako hlídač lakomý
k tvým vratům přiletět.

Žel, ač mám oči ve střehu
a kde jsi nyní, vím,
přikován vodou ke břehu
tě, drahý, nevidím.

Mám trošku problém s opakující se spojkou „a“ takhle za sebou, přičemž věřím, že k opravám tohoto a jiných nešvarů dojdu právě mezi vámi.

Díky.

pozn. rychvalďanem se míní rychvaldský chléb z Rychvaldské pekárny poblíž rybníka; viz šumavan

[vitsoft]

Pěkné, četnost spojky a mě nijak neruší. Jeí první výskyt by se dal nahradit slovem pak.
Chleba rychvalďan se u nás neprodává, bez vysvětlivek sotva Moravák pochopí, co tím básník myslel. A navíc ta vazba žrát s genitivem působí nepřirozeně. Ještě bych snad upravil to arytmické přikován:

Tak moc chci být tou labutí,
co mastí si své peří,
cpát chlebem se až k prasknutí,
pak schovávat se v keři.

Smět vodu čeřit s vědomím,
že stačil by jen vzlet
a jako hlídač lakomý
k tvým vratům přiletět.

Ač oči mám vždy ve střehu
a kde jsi nyní, vím,
jsa vodou vázán ke břehu
tě, drahá, nevidím.

[Tadeáš]

Nakonec tedy rychvaldská alternativa, nic lepšího jsem na to nevymyslel, divný genitiv jsme odstranil, ale cpaní se chlebem se mi taky moc nezamlóvalo. Tož tak:

Tak moc chci být tou labutí,
co mastí si své peří,
žrát rychvaldský chléb k prasknutí,
pak schovávat se v keři.

Smět vodu čeřit s vědomím,
že stačil by jen vzlet
a jako hlídač lakomý
k tvým vratům přiletět.

Žel, ač mám oči ve střehu
a kde jsi nyní, vím,
jsa vodou vázán ke břehu
tě, drahý, nevidím.