Řetízek JJJJF

[Jiška]

Jsou krotcí drobní rýžovníci,
co na ně řekne tvoje Cindy?

[Kama]

Já odpovím ti asi jindy,
dnes nevím na co ptáš se, vlastně.

[Jiška]

Jen samec zpívá, zato krásně,
ti opeřenci jsou moc milí.

[Kama]

Já počkám asi ještě chvíli,
snad jejich píseň s větrem přijde.

[Jiška]

Už zpívat budou zase jinde,
neb jsou to ptáci stěhovaví.

[Kama]

To neva, hlavně, že jsou praví,
a taky živí, jak tu píšeš.

[Jiška]

To už si nějak s nimi vyřeš,
zas jiní přijdou brzy zrána.

[Kama]

Mně povídala tuhle vrána,
že není všecko pravdou zcela.

[Jiška]

Tak to jsem ještě neslyšela,
já neznám žádnou, co by lhala.

[Kama]

No, jen si vzpomeň, když se vdala,
tak řekla všem, že bude bílá.

[Jiška]

Však za to všem a všude spílá,
že každý do ní pořád vrtá.

[Kama]

Když není první, ale čtvrtá,
tak je to jasné, přidat musí.

[Jiška]

Ty vrány tlusté jako husy
dnes válejí se v čerstvém sněhu.

[Kama]

Tím přece prosí o tu něhu,
co dáváš jiným každou chvíli.

[Jiška]

I já jsem v sněhu došla k cíli,
když trolejbus chcíp v půli cesty.

[Kama]

A měli všichni žluté vesty?
To prý se musí, když je problém.

[Jiška]

Sníh, to je jako zápas s obrem
a většinou je vítěz jasný.

[Kama]

Já řeknu ti jen, sníh je krásný,
však pouze když je někde v dáli.

[Jiška]

A sněhuláci by se smáli,
a o to bychom zase přišly.