Povzdech básníka

[tonic]

Po tom, co se strhlo kolem podle mě nádherné básničky Jiřího Žáčka, nemohu si nepovzdechnout:

K čemu jsou holky na světě?
Poslední dobou pocit mám,
že aby celé planetě
říkaly, jak se točit má.
A zaklínaly genderem
a pořádaly mítinky.
Naštěstí jenom některé.
Z těch ostatních jsou maminky.

[vitsoft]

Chcete vědět, co mě baví,
když mě stáří obviní,
že už nejsem dosti žhavý?
Chcete vědět, čím se bavím?
Oprašuji pérem pavím
urny svých snů na skříni.

[ašek]

úředníkův povzdech ranní

Sesli svěřím vlastní prdel
každé ráno nedočkavě,
vzpomínám, co mám mít v hlavě,
všechny cíle mimo dostřel.

Úředně to neověřím.
Plody lásky k práci chybí,
sám sobě to nezávidím,
nemám žádný důvod věřit.

Chyběl nocleh se snídaní,
radost nuzně krátkodobá.
V probouzení ranná doba
jako první přijímání.

[ašek]

probuzení

Nejsem mrtvý, musím vstávat,
v hlavě zcela vyprodáno,
tedy, prosím, nesrovnávat.
Ukecávám tělo těžce,
mrtvoly jsem vynálezce,
v duchu ječím, vřískám, křičím,
už rozumím stávkujícím.
Tak si přeji hezké ráno.

[tonic]

Povzdech vilného kuchaře

Pozval jsem Emily na lasagne,
doufal jsem, že by mi dala za ně.
Pravila: "Ty chlípný klacku!"
A pak mi dala. Leč facku.

[Kama]

Fackovací Emilce,
řekni hlasem děsně strohým,
lasaně, žes nabíd mnohým,
ač je v noční košilce.
Vyšli pohled, který mrazí,
pozor dej na náznak pouhý,
neboť znáš už její touhy,
přesto jak jste pořád nazí.

[Tadeáš]

Ceň si život, drahý druhu,
nehraj si v něm na skauta;
pojedeš po rodném luhu.
Ač tam jedeš třeba po sté,
štěstí na tě bude sprosté:
—
střemhlav vrazíš do auta.

[tonic]

Ta dnešní generace...

My jsme byli lepší, jiní!
V patnácti se dcera žene
pařit, a že třicetiny
dnes mám, to si nevzpomene...

[tonic]

Po ránu v koupelně v zrcadle
spatřil jsem obrysy postavy.
Vypadá poněkud povadle.

...a další ráno zas déja vu.

[vitsoft]

V zrcadle se moje hlava
jeví cizí bytostí.
Děsný horor mi přehrává
koupelnový monitor.
Hýbe se v něm cizí tvor
zpomalenou rychlostí.

[Tadeáš]

Když vidím tento dar,
jenž skví se ve tvé tváři,
rád bych si kousek vzal.
Ty bys mi jej snad i dal,
ovšem zřím zde problém jistý,
neshledám se tolik čistým,
bych moh' s tebou běžet cval.
Odlijí mi kousek skláři.

[Ruprecht]

Cosi se na mě šklebí,
co bloumá mojí lebí.
Zatím to vyhlíží záhadné,
uchopit je to dost nesnadné,
nežli to dočista vypadne,
a potom řeknu: ,, Že by?"

[Beta]

Pročpak se Ruprecht šklebí,
záhada? Jenom bebí.
Vezmi ichtyolu mast,
prskni přímo na náplast,
přilep ji na svou lebku
a odhoď svojí depku,
úsměv vlož, místo šklebu
a nemysli na lébu.

[tonic]

Věřím bábě jednouché,
že to nemá jednoduché,
neb se musí děsit chvíle,
kdy bude mít nosit brýle.

[vitsoft]

Díky lidské imperfekci
mnohý nápad vznikl.
Jednouší vynálezci
vyrobili cvikr.

[vitsoft]

Nouzový stav je tu opět,
přivádí nás do nouze.
Komupak tím chtějí prospět?
K dovršení této krize
navíc o hodinu dříve
musíme se probouzet.

[tonic]

Věřím bábě jednouché,
že to nemá jednoduché,
neb se musí děsit chvíle,
kdy bude mít nosit brýle.

Po čase k básni si dovolím doušku:
chudák ta bába, když nosit má roušku!

[tonic]

Vyrazil jsem včera ráno
do Kauflandu slevy lovit,
a že bylo našlapáno,
ulovil jsem leda Covid.

[Kama]

Příště buď víc vybíravý,
neber hnedka všecko,
neztrácej chuť zůstat hravý,
ulov třeba plecko.

Plecko dámy ve vývinu,
to by něco bylo,
kdybys jí dal džínovinu,
bylo by všem milo.

[vitsoft]

Z knížek pro řeznické učně
vím, že plecko je moc tučné,
preferuji panenku,
pak s ní zajít na sklenku.

[Kama]

Po finanční stránce ale,
nesmí být tvé konto malé,
panenky jsou totiž top,
tudíž říkej klidně hop,
v dlani ať ti doláč šustí
než tě panna k sobě pustí.

[vitsoft]

Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Manželčin zval ku lásce hlas
a v peřinách sliboval ráj.

Leč v ložnici mlhavě probliká bedna,
já raději v háji zůstat měl.
Svou lásku slavík růži pěl
v Zázracích přírody na ČT1.

[Kama]

Bude jako na potlachu,
s Erbenem když spojím Máchu.
Opojena kapkou strachu
skučí duše dole v prachu.
Možná trochu kaše z hrachu
zvedne ji i mého bráchu.
Zatím všechny drží v šachu.

[vitsoft]

Nezlobme se na stáří,
že nás nechtěj mladé ženy.
Nejsme sic tak bujaří,
světa shon však míjí nás,
všechno máme u prdele.
Netřeba si česat vlas,
rozčílit nás trvá déle,
ušetříme za hřebeny.