Já teda nevím, co přesně chtěla básnířka říct, ale není tomu co vytknout. Zajímavé rytmické schéma DTD a formát ABCABCB jsou příjemnou inovací v našem lehce zatuchávajícím rybníčku. Cajk.
V třetím nebi pochod husí.
Až tě potkám počtvrté,
Gadem budeš v sanskrtu.
Průser je, že mnohé musím,
hledám víru napnutě,
máš ji ráda semknutu.
Silně láká Azrael,
nestíhám to, co bych chtěl!
Rýmy obstojné, trochejský rytmus bezvadný, formát totožný jako u předchozího dílka. Na to, že tě lákají svody Azraele, tedy islámského ďábla, toho stíháš opravdu dost. Akorát obsah je pro nás nereligionisty poněkud zatemněn, to už spíš pochopím tu Jišku.
Přemíra emocionálních asociací občas způsobí, že některé svoje výblitky nechávám v šuplíku. Není čtenářova vina, že neporozumí. Ale tenhle mi tak nesrozumitelný nepřipadl.
vitsoft píše:Rýmy obstojné, trochejský rytmus bezvadný, formát totožný jako u předchozího dílka. Na to, že tě lákají svody Azraele, tedy islámského ďábla, toho stíháš opravdu dost. Akorát obsah je pro nás nereligionisty poněkud zatemněn, to už spíš pochopím tu Jišku.
AZRAEL
Netoliko islámský,
taky ten, co v třetím nebi
poslední kdo zapotřebí.
Není ten, co nenávidí,
tvoří jména všechněch lidí,
někdy třeba vietnamsky!
V noci voníš tymiánem,
já se motám parkem ránem.
Více prosím nezapřádej,
nevíš-li, tak klidně hádej.
Denní světlo nepřichází,
mrtví co jsou, byli drazí,
tortura je nevyhnutná.
Bylas krásná, občas smutná.
Prdotvorně uvařil jsem,
náhle čelím nenávistem
vlastní dcery, taky ženy.
S džentlmeny pokřiveny
vztahy jsou teď díky prdům.
Dobře jim tak, těmto zmrdům,
co se serou do rodiny.
Prd vítězstvím medicíny.
Pokud plodíš dcery krásky,
tmavovlásky, zlatovlásky,
pak se o ně stále bojíš,
ve verších si rány hojíš,
nalej víno polosuché,
zkus, jak je to jednoduché
netahat je za provázky.
Jednoduché moc to není,
věř mi přítelkyně moje,
o to víc se zato cení,
když už blbost dcerstva kvete,
věřit v dobro, léta seté.
Věřit, že ten parní válec,
nerozdrtí pravý palec.
A že draky zavře v sloje.
Věřím Ti, já nemám dceru,
avšak syn, ten vydá za dvě,
pořád jemu žehlím, peru,
stařenkou až jednou budu,
nebudu snad spáti v sudu,
kdo pomůže staré bábě?
Historická realita,
věci nejsou, jak se jeví,
zbývá sklenka nedopitá.
Jdeme děvče do mojita,
zbudeš tady zneužitá
jako žito budeš zbitá.
Kavárník to hostům špitá,
děje občas řídí prevít.
Kolem tůněk ráno svítá,
bosá noha na pěšině,
každá znát má čas a lhůtu
a taky být ostražitá.
Každé ráno v bílém víně
hledám v sklence kousek rmutu.
Stále krásně kudrnatě,
naostro a nohy v blátě.
V dešti hledej aspoň jednu
kapku, která lásku skrývá,
někde však je v nedohlednu,
co chceš nejvíc, většinou
obejde Tě obloukem,
dlouhá léta uplynou,
žiješ sám jen s pavoukem,
jak už to tak někdy bývá.
Pošlu první ranní zprávu,
spokojenost s elixírem.
Dění vnímám prostoduše,
polknu první černou kávu,
oplácám tě bílým jílem.
Až ten vyschne, vyloupnu tě,
zdobit budeš všechno příští
celá z bronzu nepohnutě
v mém budoucím zimovišti.
Hubu mám dnes v rekonstrukci,
praváka mi dřevorubci
poničili padlým stromem,
jsem ve stavu bezvědomém.
Na posedu ulétnuvší,
semenně jsou v nadprodukci
hoši, kterým v ordinaci
pravdu měřím konotací.
Potkáme se při potkání,
kousek těla mám rád v dlaních.
V rukou ňadra, v ruce svíci
nemají jen uličníci,
kde je konec peskování,
proč je sex jen o kampaních,
z jádra moudro, kaštan zvíci,
světu chybí přeborníci,
světu chybím hlavně já,
byl jsem sám a už jsme dva.
Věci, co jsou nové, netypický kmet,
krátkodobý únik z dlouhodobých vztahů,
přesto stále věří, dnes už naposled,
jako jelen do hor půjde zaryčet.
Iniciativní končí s černým vzadu,
černý kromě darů, nese taky radu.
Víra už je zpátky, po návštěvě domu snů,
červené jen koštnu, nebo taky překousnu,
sklepem tápu, jehož kámen slastí voní mi.
Nepřejících jiter schody náhle olbřímí,
nejen rána mladých mužů, umí býti zlé,
drsně holí vousy - v noci divně zbytnělé.
Během času postaven jsem
do latě a během chvíle
tabulky už nepraskají.
Vztahy v řiti, vztahy v háji.
Uřvanými decibely
vztahy se tu napájely,
facek pár jen ledabyle.
Kde je květen, láska v máji?
Jako když se mlha krájí
vztahy zhoustnou občas všude,
celý život být jak v Ráji
to by asi byla nuda.
Jenže tahat chvaty z juda
domů místo sedmikrásek,
takhle končí spousta lásek,
zvláště v tváři fackou rudé.
Mezi všemi kosočtverci
vztahy zhusta tajnosnubné,
cizorodě na koberci
levně může býti draho.
Neodpovím ani ahoj,
takže zbývá podezření,
že neumím krvácení.
Zčásti skvělé, zčásti zhoubné.
Myšlenku už neudržím,
včera bylo pondělí,
májka stojí na návrší.
Odpuštění tedy nikdy,
zahnízděný mezi hnízdy
slabikuji monitoru
nahoru a taky dolů.
Šlápla hrncem do zelí.
Minimálně podivně
ruka drží temeno,
komu platím výživné?
Vyprchaly minuty,
už jsem z toho mrzutý,
vína plná sklenice,
z koulí pestré kraslice,
kolovrat má spředeno.
http://sport.idnes.cz/gabriela-soukalov ... iatlon_tny
Koukal Koukal na Soukalku,
perspektiva setrvalá,
výkony až na morálku.
Zlatý globus, možná příště.
zasoukat chce víc než bystře.
Vysoukáme Koukalíky,
jsi tu se mnou, bohudíky,
hned se soukej na Koukala.
Nepřežívej na kolenou,
pravda není jenom lež.
Zapřemýšlej nad ozvěnou,
neakceptuj blamáže,
nepřecházej na červenou,
popojdi, ať popojdeš.
Pojď mi být a zůstaň ženou,
jak nejlépe dokážeš.