LÁSKA

[žížala]

Láska, páska, sedmikráska,
slovíčka tři podobná
čelo brázdí jedna vráska,
podobnost je náhodná.

Lásku můžem svázat páskou
jako malý dárek k svátku,
přiozdobit sedmikráskou,
bouchnout od šampusu zátku

[vitsoft]

Rytmus máš perfektní, ale to na dobrou básničku nestačí, chybí něco jako pointa. Předpokládám, žes to zamýšlela jako parodii na banální dětské rýmy, to by šlo, ale pak tam vyčnívá gramatický rým podobná/náhodná. Nedala by se z toho udělat tasemnice? Klišoidních rýmů na lásku najdeš ve slovníku mraky, třeba by to pak mohlo sloužit jako rozpočitavadlo puberťačkám.
Pár nápadů:
jsem jen zelí pro běláska
nad rozpaky mými mlaská
červenám se jako rajská
ze rtu jde mi slina vazká
dala bych si ještě práska

[Marenka]

Láska? Láska.
Láska je kráska,
co bičem práská,
když baští rajská,
tak v ucho mlaská,
přes oči páska
a žádná vráska,
zbyla tu hláska,
tak si dá práska.

Tak toto opravdu není básnička.

[vitsoft]

Básnička to není, ale třeba se z toho časem zrodí. Zatím to moc smysl nedává, ale navrhujte další nápady (pokud možno na čtyři trocheje), a třeba nám pak z toho žížala něco upeče.

[Marenka]

Vitsofte, já to napsala tak schválně - ironie vládne.
Ale pokud chce někdo udělat básničku, budu jen ráda.

[Jiška]

S mladým klukem touha cloumá,
dívka v jeho srdci zkoumá,
zralí muži opět mladé chtějí,
co vaří a též jim rozumějí,
k stáru děda babku hledá,
každý den se rád s ní shledá.

[sarin]

Tiše šeptá sedmikráska,
pod kmenem sedíc jasenu:
"Proč přišla jsem o běláska?
Proč strání se mě tolik dnů?
Proč mně tolik bolí láska?"
Vánek něžný ji hned laská,
pohoupe v hebkém objetí,
ofouká rosu z lupenů,
skrývajíc svoje dojetí.

Tíší ji svými veršíky:
"Neboj se, vždyť on přiletí,
to jsou motýlí úlety."
Ze rtů mu plynou slovička,
náději vetká v slabiky,
vine se za hláskou hláska.
Koléba ji dál a hýčka...
Mizí i poslední vráska
kytičce malé z čelíčka.

To je má cvičná básnička
ze slov láska, kráska, vráska...

[žížala]

S láskou ráda baštím rajskou
s knedlí nebo s vrtulkami
ráda mám i kuchyň thajskou
nemám z toho žádné vrásky
uzavírejte dnes sázky
tlustá že jsem?To jsou fámy.

....moje láska k jídlu <br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 1.11.2008 22:46 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=179'>LÁSKA</a> -> <a href='viewtopic.php?t=158'>Radostění</a>

[sarin]

Naslouchám někdy oblázkům.
Řeka je hladí stáletí,
dělí se s nimi o lásku,
také o břehu zajetí.

Ukolebává je do snů,
šeptá příběhy dávných dnů,
předáva jim zář paprsků,
pozdravy jiné planety.

Rozpouští dlouhé prameny,
šlehaj jak vodní plameny,
v divokou krásku se mění.
A již je jiná vzápětí.

Její rozpustilá hřiva
pění...a duní...a hřímá,
v vašnivém tangu baletí.
Oblázky o tom klevetí.

[sarin]

Oblohou noční nedozírnou
létají blikající krásky.
Trubadúr se svou mandolínou,
ve které tklivá píseň schází,
postupně do strunoví sází
hvězdy, jež spadnou každou chvíli,
komety s rozvlátými vlásky.
Síťkou je chytá na motýly,
skládá z nich písně plné lásky.

[Marenka]

Motto:
Láska je jako dítě: když ji nenakrmíš, zajde na úbytě.

Ten, kdo lásku chce jen brávat,
za ni nechce už nic dávat,
sic je chvíli na výsluní,
ale pak se všechno změní.
Když na to přijde, pozdě je.
Láska se už mu vzdaluje.
*
Ten, kdo lásku jenom dává,
a zpátky nic nedostává,
tak se velmi často stává:
srdce jeho zhoří zcela
a tak není schopno znova
lásku přijímat a dávat.

[sarin]

Od rána slyším ptačí trylky,
naslouchám něžným tónům lásky.
Jakoby nad mou myslí vyřkly
kouzelnou pradávnou formuli,
pocity moje se vzedmuly,
létají s křehkými bělásky...

<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 1.11.2008 22:44 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=179'>LÁSKA</a> -> <a href='viewtopic.php?t=150'>Sextiny</a>

[Jiška]

Běhalo štěňátko po okolí,
hladové, žíznivé, nožka bolí.
Zvířátko do náruče jsem vzala,
doma nakrmila, vykoupala.
Vyspal se, v očích jsem četla lásku.
"Jsi doma, budeme kamarádi
a navždy se budeme mít rádi",
společně vyšli jsme na procházku.

[Jiška]

Přišla za mnou Bolest zubu.
"Celý víkend s Tebou budu",
řekla tato "kamarádka".
Abych prý nepřišla zkrátka,
ve dne v noci se mnou bude,
pít čaj, kloktat, prostě všude.
K zubaři mně vyprovodí,
dnes se jí to právě hodí,
chce navštívit jiné známé.
Konečně si "Sbohem" dáme.

[Hanulka21]

Moje milá Jíštičko,
foukám tobě bolístko,
bolest zoubku zatrhnem,
rychle ti ho vytrhnem!

[Jiška]

Samou láskou Hanka přeje
zoubek ihned vytrhnouti,
já si myslím dobře, že je
s chrupem plným zubů slouti.

[vitsoft]

Taky bych se snažil slouti,
i když dáseň opuchá,
i když bolest ústa kroutí.
Pokroucenou hubou slynu,
vidíš z koutku stékat slinu?
Nemám zuby z kaolínu
ani z toho druhu slínu,
jež se zove opuka.

[Kama]

Bože,to máš zlaté zuby?
Promiň tenhle dotaz smělý,
vezu ti z Štramberské trúby
ušní kornout,taký skvělý.

[vitsoft]

Pokud je ten perník tužší,
nacpu si ho do ďourek,
nacpu si ho do svých uší,
leže na posteli JIPky.
Dám ti za něj kámen z Šipky,
štípatelný pazourek.

[Kama]

Pazourek si k pokladům dám,
už tu na něj čeká bráška.
Je to z Etny obsidián,
Efes přidal kamíneček.
Přes šutry jsem trochu křeček,
skoro už je plná taška.

[vitsoft]

Rád pomohu, křečku, tomu,
aby kameny byl zkrášen
celý vnitřek tvého domu.
Z jakubčovického lomu
nechám složit je do korby.
Naplníš si lícní torby,
uspokojím tvoji vášeň.

[Kama]

Bezuzdné jsou moje vášně,
něco vlastním z Didimy,
drobné lovím v římské kašně,
z Velké Syrty písek v brašně,
také žlučník tvoří hravě
šutry,zato,že jím zdravě.
ještě mám též ledviny
<hr>
Typografická připomínka: za čárkou se vkládá mezera a samostatná věta v posledním verši by měla začínat kapitálkou. Jinak není co vytknout, Kamin rytmus je přímo vzorový.
vitsoft

[Jiška]

Míza stromů vzhůru stoupá,
růžky lístků mladě raší...
Slunce v zlaté lázni koupá
všechen život země...
Světlem hladí jemně
krásnou matku - Zemi naši.
<hr>
Rýmy nejsou nijak zvlášť nápadité, ale Jiščiny básničky jsou pohodové a naprosto nekonfliktní, klidně si je dovedu představit v Mateřídoušce nebo v čítance pro třetí třídu.
vitsoft

[Kama]

Kdyby třeba Karafiát
znovu chtěl psát svoje Broučky,
musel by tam Jindřišku dát.
Že má v duši dobra snůšku,
byla by tam za Berušku,
nebo vílu broučí loučky.
<hr>
Rýmy i rytmus jsou tady vzorné, povšimněte si zvukomalebnosti sousedících dvojhlásek v posledním verši.
vitsoft

[Marenka]

Jiška naše zlatíčko je.
Stromy, květy moc miluje.
Zvířátka i ptáčky,
motýly i broučky.
Je to celá duše čistá.
Pochvala je pro ni jistá.
<hr>
S pochvalou pro Marenku bych tady váhal, rýmy ptáčky/broučky, čistá/jistá jsou velmi laciné, a přemíra zdrobnělin působí infantilně. Chápu tvou básničku spíše jako příspěvek do diskuse, než jako polotovar pro další dílenské zpracování.
vitsoft

[Jiška]

Přítelkyň mám už kytičku,
každý kvíteček trošku jiný,
rozžehnou v srdci jiskřičku...
Září jak perly královniny.
<hr>
Myšlenka je to pěkná, námětově nám, Jiško, začínáš sarinovatět. Ale ten rytmus se ti vůbec nepovedl, v každém řádku je jiný.
vitsoft
Já se budu snažit polepšit a "zjiškovatět"... J.

[Jiška]

Někdo nerad zdrobnělinky?
Něha přece život zdobí.
Krásná slůvka od své žínky
ve svých ouškách nechá zníti.
Ještě za ně nosí kvítí!
Odžene ji od nádobí,
s láskou chce je také mýti.
Plete, vyzná se i v šití.
Před námi se jen tak robí.
<hr>
No to je docela povedené a milé po všech stránkách: rýmové, rytmické i gramatické. Co se týče obsahu, konkrétně to o mužíčkovi, jenž plete, šije a nádobí umývá s láskou, tak na to bychom možná mohli založit novou kategorii Sci-fi.
vitsoft

[Kama]

Jako rybář, s dírou v síti,
látá oka v rytmu jambu.
Dobře ví,koho tak chytí.
Návnadou jsou tklivé rýmy,
pokud neokouzlí jimy,
zatančí divokou sambu.
<hr>Nápad básně se mi moc líbí, zpracování už je horší: třetí verš vypadává z trocheje a ten poslední bez varování přechází na daktyl. Když už se v básni píše o rytmu jambu, bylo by fajn toto frázování taky použít. A nerozumím slovu jimy.
Jestli se jedná o křestní jméno, mělo by být s velkým písmenem. A pokud to měl být sedmý pád plurálu zájmena on, pak je tam zase hrubka.
vitsoft

[Kama]

Žmoulám hanbu přisolenou,
soudnost měla dovolenou.

[Pájík]

Chodím tu jak duše bez těla,
Všichni kolem mě dělají, jako by to byla nějaká nevěra...
Já ho miluju,
ale co s tím?
Že to nemá cenu,
To já dobře vím.
Já jdu... Já jdu tam.
Jdu... a nevím kam.
Nevidím před sebe,
Nevidím za sebe.
Z očí se mi kutálejí slzy,
Už bude po všem brzy.
Uz přelézám zábranu,
Tu nesmyslnou záchranu.
Z toho mostu koukám dolů,
Vždyť nebudeme nikdy spolu.
V hlavě se mi motaj příběhy,
Komu na mě vlastně záleží?
Už nemůžu dál, vidím světla,
Kéž by naše láska někdy kvetla.
Poslední sms, poslední pohled,
Klid mám už konečně na dohled.
Pouštím se a letím dolů,
My nebudeme nikdy spolu,
Pouštím se a letím dál,
Kéž by o mě někdy stál...

[jazylka]

Radost a zoufalství, přátelé divocí,
ten kdo je nepozná, naplno nežije,
láska je odvaha k bezmezné bezmoci,
dvojsečná sekera, opojná chemie
v mozku a v těle.
Tak posmutněle
vzpomínám na zásah Amora hluboký,
na sílu naděje spatřenou s úžasem,
sílu, jež dělá z nás vládce i otroky,
i když už jinému srdce své dala jsem.
Nelze mít ale
dva různé krále,
bolí to stále, ač z mostu se nedívám,
i půlnoc nejtmavší změní se na ráno
a Eros přikládá šípy dál k tětivám,
snad druhým dopřeje, mně bylo dopřáno.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 18.4.2010 18:54 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=179'>LÁSKA</a> -> <a href='viewtopic.php?t=157'>Vyznání</a>

[vitsoft]

Na předchozích dílkách je dobře vidět, jak se i pomocí sdružených veršů s nepravidelnou stopáží dají vyjadřovat silné emoce, aniž by to působilo neupřímně.
Málokdo to ale umí bez toho, aniž by přitom nemusel nějakou akutní krizi zrovna prožívat. Proto doporučuji procvičovat rýmové řemeslo i ve chvílích
citové pohody, kdy nás zdánlivě do veršů nic nenutí a naše rýmovačky nám připadají banální. Až pak přijde akutní potřeba, budeme připraveni a emocemi generovaná slova se budou sama skládat do úpravné poezie.
Zejména Jazylce se to tady povedlo velice esteticky, připomíná to některé básničky Jarmily Moosové.

[Pájík]

je to už dávno, kdy život jedné dívky zkomplikovalo pár věcí.
že navíte jaké? zamilovala se přeci!
Stalo se to když jí bylo čtrnáct let.
ano, v tu dobu jí někdo hlavu splet.

uplynul měsíc, uplynuly dva
a ta holka to pořád v sobě dusila, dál životem šla.
nechtěla to nikomu říct,
chtěla to jednoduše ze stolu smíst.

jenže spadla do toho až po uši,
měla ho plnou hlavu i duši.
jednou to ale nevydržela a kámošce to řekla,
a ta jí jednoho dne za tím chlapcem doslova dovlekla.

prý: ,,ona ti něco potřebuje, nutně..."
a té dívce nezbylo než podívat se na ní prosebně, možná i trochu smutně.
ruce se jí strachem třásly,
jiskry v očích ihned zhasly.

Vykoktat ze sebe ty slova: Promiň, já to v sobě dál dusit chtěla.
a že ona si myslela, že to tak vážně udělat měla.
jenže chyba... on se ní podíval,
krásně se při tom usmíval.

usnadnil jí to... říká: ,,já dávno všechno vím,
už dlouho jenom sním..."
ona na něj koukala, jak kdyby zbláznit se měl
a všimla si, že jeho hlas se také trochu chvěl.

jak to dopadlo asi všichni víte.
a kdyby ne tak si konec lehce domyslíte.
pro tu dívku to byl nekrásnější den.
a pro nás to je happy end...

[Rancher]

Pájiku, já to neumím napsat tak vzletně a analyticky jako Vitsoft, dokonce toto výsostné téma vůbec nehodlám znesvěcovat mou tvorbou.

Já se skláním, to je prožité a navíc je to strašně hezky čtivé.

[lea]

Pojďme prosím pryč, já… a já,
máš mou ruku ve své…v mojí,
prostor lásku v čase zajal.
Jen vlídné ticho vedle mě,
i vesmír smutkem oněměl,
někdy láska hodně bolí.

[vitsoft]

Pájík se dočkala happyendu, zato Lea trpí, těmi asyndetovými zámlkami je to krásně a přitom úsporně vyjádřeno (ovšem s trojtečkami to jinak nepřehánět!).
Já se většinou snažím nekombinovat trochejské a jambické verše, ale tady to neruší. Koneckonců s tím začal už Mácha.

[lea]

Posnídám Nezvala...
honí mě mamon?
Dnes jsem ho pozvala,
i s krásnou Manon.

Láskou mě nabije
nejedna sloka,
přišel i des Grieux,
též jsem ho spolkla.

[vitsoft]

Rytmus perfektní, rýmy jak kdy (sloka/spokla nic moc). Nápad snídat poezii není špatný, lepší by však bylo nedávat to tak polopaticky, co třeba udělat z toho hommage pro inteligentní čtenáře. Místo explicitního jmenování autora zkus zapracovat do textu pouze sloveso nezvala, namísto jména hrdinky bych použil něco jako mamon lesku a toho markýze bych jmenoval pouze naznačeným rýmem, např.
láskou mě nabije
s markýzem...orgie.
Pak z toho ovšem vyleze úplně jiná báseň, ach jo...

[lea]

Ač jsem ho nezvala,
přišel i s Manon,
verše jsem snídala,
honí mě mamon.

S rytířem orgie
dávám si loka,
láskou mě nabije,
každičká sloka.


Nápad posnídat verše měla Jazylka v bufetu ve sprše, chtěla jsem jen zareagovat na ní, ale pak jsem si uvědomila, že mi tam chybí ta sprcha
Tak jsem to dala sem, děkuji za rozbor.

[Jiška]

Pořád pryč někam odcházíš,
v kabátě, s rukou na klice,
přitom jsi hostem vítaným.
Neboj, že u mně zavazíš,
pokrytá sněhem ulice
prozradí stopy pozvaným.
Tebe chci ze všech nejvíce.