Předtucha rozchodu

[Komik]

S obavou vyhlížím smutný ten den
kdy srdce probodne zklamání dýka
vzpomínkou minulou zůstaneš jen
životem bloudím sám od nikud nikam.

Obláčkem nad dýmkou stane se sen
rozerveš mou duši se silou býka
zbytečky srdíčka si prosím vem
svázej je provázkem z bílého lýka.

---------

chtěl bych změnu ve větě " životem bloudím sám od nikud nikam"
mělo by tam být něco v čase budoucím, tohle mi tam pořád nehraje.
poradíte? A jinak další kritiku taky prosím... začínám

[lea]

Možná by stačilo:
… životem bloudit mám od nikud nikam?
nebo: budu se toulat sám od nikud nikam.

Já bych spíš nějak omezila ty zdrobněliny:
kus mého srdce si prosím tě vem

Je to dobré, i analyzátoru se to líbí, ale radši počkej na Vitsofta, on je odborník, ale vyskytuje se tu již jen sporadicky

[baaari]

mně se líbí návrhy ley,jen....odnikud se píše dohromady,prosím ....pokud to ovšem není tvůrčí záměr


je to smutné,radši snad nečekat....

[vitsoft]

Hezky ten mužský daktyl odsejpá, rýmy dobré a taky formát ABABABAB je na začátečníka pozoruhodný.
Ve druhém verši by z toho kdy klidně mohla být jambická předrážka (za slovo srdce přidat mi nebo mé).
Analyzátor sice bude prskat, ale při správném čtení to pak zní jako z Máchy:
S obavou vyhlížím smutný ten den,
kdy srdce mé probodne zklamání dýka.

V šestém verši bych invertoval mou duši na duši mou. Sice to pak zní více knižně, ale to k dílku sedí a zlepší to rytmus.

Čtvrtý verš je docela dobrý, proč ho chceš měnit? Jen bych opravil odnikud, to se píše dohromady.
Případně Budu se potácet odnikud nikam.

S těma zdrobnělinama má lea pravdu, moc to nesedne k patosu díla. Několik alternativ k uvážení:

Jako dým z lulky se rozplyne sen,
rozerveš duši mou vzepjetím býka.
Kus mého srdce si do rance vem,
svázej je motouzem bílého lýka anebo
pokud chceš slyšet, zda ještě mi tiká.

[Komik]

Děkuju všem za cenné rady. Přebytku zdrobnělin jsem si nevšiml a máte pravdu. A to "odnikud" ... stydím se.