Podzimní smutnění

[knihovnice]

Lesní

Ač neznám kříštálovou studánku,
rád procházím se lesem za vánku.

Cestou úzkou, co se vine mlázím
prodírám se, po kolenou plazím.

Hledám vše, co vydá hustý les,
šlapu jenom tiše na růžový vřes.

Cítím už tu vůni smaženice,
vzrušením mi červenají líce.

Tu zaslechnu zdáli velký lomoz,
vzývám všechny svaté, Bože,pomoz!

Divočák si na mě brousí zuby,
nečekám a schovám se za duby.
¨
Na jedli jsem strachy málem vlez,´
z houští však se vynoří můj pes.

[vitsoft]

Až podzim zažloutlým listovím zavěje,
složím si ve verších zelenou složenku.
Na poštu odnesu, slečna se zasměje,
přečte si adresu, zčervená, ztichne.
Razítko uchopí, pak na něj dýchne,
otiskne do dlaně podané v okénku.

[ašek]

Povrchy slov jako listí v mladém věku.
V podzimní čas moudrý jako vrána kráká.
Z javorů, z nichž leje míza do sirupů
zlatavou barvou svou jezevce naláká.

[StANDa1]

Ráno v šeru vstávat nechci,
do práce zas jíti musím,
lidi venku divně sjeti,
z podzimu se vždycky husím.

[vitsoft]

Mně se zase husí kůže,
z toho, jak z mé hlavy muže
podzim vždycky ukořistí
další dávku vlasolistí.

[tonic]

Ta otázka nás muže velmi rmoutí,
leč s věkem se jí zkrátka nevyhneš:
Lze tomu ještě stále říkat kouty,
či snad už na své hlavě nosím pleš?

[Kama]

Ale hoši, tolik nářku?
pomoc bývá takhle blízká.
Nabrnkněte parukářku.
Variace, třeba s dredy,
může slušet už od středy,
nebo kohout, zpevněn gelem,
cloumat bude dívčím tělem,
takže klid, ať duše výská.

[ašek]

Není lidstvu ku škodě
občasně si zasmutnit.
Vlastní ego mohutní,
stejně jako v hospodě.
Podzim bývá ideální,
bez něj švestky nezkapalní.

[ašek]

Šest mečů, šest pohárů,
k tomu jedna Velekněžka.
Starou dobrou nostalgií
do štírových rozmarů.
Úplněk zas nepromeškám,
čas se sebou využiji.
Račte vstoupit, milostivá,
nálada je nakažlivá.

[ašek]

DUŠIČKOVÁ ÚVAHA NAD MANDÁTEM

Půjdeš mezi konšely!
Proradní mi veleli,
nutili mě čepelí,
tvrdě na mě najeli.

Podzim listím ševelí,
takhle na mně vrčeli:
Kázeň, ta tě zocelí,
pokud strana zavelí.

Voliči, můj ctiteli:
Varovali zemřelí,
že je všechno v prdeli.
Kdo ví, mandát oželí.

[ašek]

Koncem listopadu
kvetou koniklece,
šplhám na zahradu,
voní jemně sírou.
Doutník kouřím vkleče,
pádím před nevírou.
Model Leonarda.
modlím se, až roním.
Nejkrásnější halda.
Co chci, nedohoním...

[Jiška]

Povím o tom chladné řece,
taky kozám na pastvině,
hledat ať jdou koniklece...
Na Kamenném vrchu
ze země či vzduchu
jen se mlha válí líně.

[baaari]

Listí padá, mám to ráda
I barvy, co nejdou vymyslet
Smutek dní navrací se zpět
Tráva suchá, slova hluchá
Odpolední déšť zabuší do střech
Pošmourno k večeři tmu nám prostře
Ave podzime, ave listopade
Dokud se zima k nám zase nepřikrade

[vitsoft]

Až noc, ten starý hovnivál,
roztáhne zas černé krovky,
místo bych se smrti bál,
v hodinách že vlásek tenký,
zkusím smutku plné sklenky
s černou barvou do záchoda
bezlítostně naráz vlíti.
Strachu přece není škoda.
Místo tmy si čerstvé pití
načepuji ze žárovky!

[Radovan Voříšek]

Taky jsem neznal
žádnou křišťálovou studánku
Ani jako dospělý, ani jako skrček

Až jednou v lednu jsem ji objevil
a na tom zmrzlým křišťálu
si zlomil krček

[vitsoft]

To jistě musela být krása,
když voda křišťálově perlí
a kapraď blízkým jarem jásá.
I po fraktuře femuru
zas můžeš býti za juru,
byť podepřeným párem berlí.