Květinový pozdrav

[knihovnice]

Květinová

Z jara cos táhne mě z města pryč,
snad je to rozkvetlý petrklíč.
Já zasněně hledím do dálek,
když zavoní květy fialek.

Ráda se v polích projdu pěšky,
spočinu pohledem u macešky.
Padne-li najednou na mě splín,
proběhnu se loukou kopretin.

Nad polem když kupí se mraky,
vítaj mě zase vlčí máky.
Z podzimních polí u silnice
kývají zlaté slunečnice.

Když je mi velice teskno přec,
utrhnu si v trávě koniklec.
Pak připevním si jej na vlasy,
není to krása nad krásy?

[Jiška]

Též v městě uvidíš pampelišku,
z betonu ukáže zlatou stříšku,
vrabeček skotačí na městské bráně,
v zimě se otočíš pohledem k vráně.
Holubi všežraví i mezi chodci
nač přijdou sezobnou, jsou velmi krotcí.
Příroda razí si cestu všude,
umět ji vidět, dobře nám bude.

[vitsoft]

Příroda jako tank cestu razí,
zní tady chvalozpěv botaniků.
Jenže ta matička, když je v ráži,
nejsou jen fialky na trávníku.
Letos mi vyrostly za garáží
pralesy obrovských bolševníků.

[Jiška]

Brání dopravě lodní
plevel hyacint vodní.
Spřádá matrace silné,
ke šroubům lodním přilne.
Proti přírodě dravé
člověk je dítě hravé.

[Jiška]

Nejsou žerty s kokoticí...
Ovíjí se kolem rostlin,
je až jeden metr čnící.
Půdu třeba notně hnojit,
vápnění je dobré zvolit.
Korunku má barvy hoblin.

[vitsoft]

Chceš-li vidět kokot čnící,
musíš zbavovat ho broučků,
odhánět mu z listů mšici,
okopávat v tempu kvapném.
Přihnojovat místo vápnem
radši Thomasovu moučku.