Melancholení

[vitsoft]

Vzduchový kompresor dodá vám vzpruhu,
vidíte vznášet se bublinek šňůru?
Rybičky, rozsviťte z neónů duhu
v reklamě na snění, na vodu pro skřele.
My lidi jdeme spát do suché postele,
beze snů poplavem břichama vzhůru.

[vitsoft]

Mé topné tělísko, spirálo z wolframu,
vzpomínáš, co jsme si užili veselí,
když jsme se na kolej vraceli po flámu,
hladově na sobě pekli si topinky
a ony vzplanuly jako troud plamínky...
Ani lvi v cirkuse lépe se neměli.

Myslím na tě, na tělísko.
Smíchu neměli jsme málo,
když jsi bylo srdci blízko.
Potmě rukou jsem tě našel,
stačil dotek vypínače,
hned ses infračervenalo.

[vitsoft]

Vždycky když Měsícem Slunce se zatmívá,
bolí to, jak by mě hladilo zaživa.
Hladilo po kůži ostnatým drátem
poprvé v století jednadvacátém,
ostnatým paprskem šlehá mě k tanci
a každou mohutnou protuberancí
obdiv a pokoru do duše žene,
když k oku přiložím sklo začouzené.

[Marenka]

Sama zase chodím ráno parkem.
Pod nohama šustí listí zrovna tak,
jako když jsem běhávala s drakem -
když v podzimním větru letěl do oblak.

[Hanulka21]

VZPOMÍNKY

V živé paměti
hledám objetí
také vzpomínky
v očích plamínky
kupu zážitků
krásu polibků
úsměv veselý
hříšek nesmělý
lásky bláznivé
chvíle vášnivé
místa milená
srdce ztracená.

[Kama]

Voňavé stmívání otevře paletu
večerních příslibů. Nadějné začátky,
blýskavá štěstíčka, letící kometu.
S červenou verbenou, vpletenou do vlasů,
naboso, po špičkách zajdu si pro krásu
prastarých vzpomínek. Přichází potichu.
Poněkud nesměle skončíme u hříchu.
V závrati ztratit chci pochyby, na splátky.

[Jiška]

Listopad v bělavém hábitu,
ozdoben zlatavým šperkovím,
rozhodil námrazu v pažitu.
Přírodu zahalil do pláště -
vlhkého, z mlhy je obzvláště.
Ševelí šuměním dešťovým.

[Jiška]

Po březích Svitavy častokrát chodila
samotná Rusalka, když byla malinkou.
Věneček z ovsíku do vody hodila,
hleděla, kam asi osud ji zavane.
Ještě když nosila sukénky skládané
smutek jí zdobil tvář, slzy se třpytily.
Mnohokrát Nový rok hodiny odbily
a dětství u řeky zůstalo vzpomínkou.

[sarin]

Někdy nám postačí navštívit půdu,
otevřít krabici zapadlou prachem,
ve víru života zapomenutu,
vzpomínky probudit teplem své dlaně.
Oživlé chutnají sladce i slaně.
Mnohé z nich přes stáří zkrásněly v čase.

[jazylka]

Z fotek a dopisů minulost zdá se
chladivou studánkou pro žízeň poutníka,
pít z velké hloubky však nesvědčí kráse,
proudy tam zamčené do skříňky Pandoře,
ať tolik nečeří hladinu nahoře,
černé a lesklé jak háďatka z grafitu,
vzpomínky na slova vyřčená bez citu,
na sliby zmařené, na čas, jenž utíká.

[Jiška]

Už se blíží v kapkách deště,
cesty dláždí spadlým listím,
říkám létu Zůstaň ještě,
chodit bosky v teplé trávě,
vidět slunce v černé kávě,
procházet se cestou v poli,
s kopců zase do údolí,
to vše ale pryč je zase,
teď už řekne nám, co má se...
podzim...

[yagga22]

Bludičky zteřelých lásek
v hnijícím bahně vzpomínek
svítí na zbytky všech masek,
kostýmů spadlých z ramínek.

Pojď a nechej je tam ležet,
kdo by chtěl ty staré krámy,
vylezem na vršek věže,
ať chvíli můžeme být sami.

[yagga22]

Sestava vzpomínek,
kostřava, bojínek,
mokřina útočí
na křivek úbočí,
s chrpami batůžek,
ty za nic nemůžeš.

[ašek]

prázdninová

Pozoruji lidi kolem,
srpen je a k podvečeru.
Mouchy s vínem hýbou stolem,
zájem ani nepředstírám,
všem tu běží časomíra.
Radost létem provonělá,
radost z nebes. Bez anděla
na ty mouchy taky seru.