samota

[Jiška]

Proč je člověk smrtelný
a Ona je věčná?
Tento dotaz dotěrný
každému na mysl tane,
nikdo neví, kdy se stane
až přijde Smrt slečna.

[Kama]

Až příjde ta šedá v šátku,
kývne prstem kostnatým,
stačím napsat jen pár řádků,
půjdu hrát za jiný tým,

přišlo zase z jiných plání,
dušičkové rozjímání.

[Marenka]

Každým rokem v listopadu
když den je krátký a vodu
z černých mraků táhne dolů,
dušičkové rozjímání,
tam že odešel můj blízký,
odkud nikdy návrat není,
součástí je mé vzpomínky
která jak vodní pramínky
mé oči vždy zalévají.

[vitsoft]

Jenom seďte, šedá paní,
spřádejte dál vlákénka
v kolovrátku usínání.
Zatím štvem se jako psanci,
ať si lásky užijem.
Zatím nehrají nám k tanci
Mozartovo Requiem,
ještě není volenka.

[Jiška]

Paní zpívá píseň vlastní,
seznam v prstech suchých šustí,
kdo v něm nejsou, ti jsou šťastní
a kdo v něm jsou, ty nepustí.

[sarin]

Pro mne přijde paní v černém,
hrůzostrašná velice,
přijde v noci a ne ve dne,
protože mám srdce temné,
protože jsem hříšnice.

Žádný velký caviky,
vůbec žádné psanice,
půjdu hlídat čertíky.

Nezřím víc zář hvězdných světel,
ba ani svit měsíce.
S moji černou duši, věřte,
půjdu do horoucích pekel,
v ohni budu smažit se.

[Jiška]

V teploučkém peklíčku
veselí čertíci
dobrého čajíčku
uvaří konvici.

Sarinka maluje,
Jiška je vyfotí,
Marenka zkrášluje,
Kama to zhodnotí.

Hanulka s buchtami,
Martička s husičkou,
přiběhnou za námi,
Vitsoft zas s básničkou.

Srdíčka "černého"
nikde tu nevidím,
čertíčka šťastného
od sazí vycídím.

[sarin]

Vykouzlilas, Jíško, tady
hotovou čertí pohádku,
Skončí zdá se v pekle zvady.
V takovém s čerty souznění
v domov se peklo promění,
v pravou nebeskou zahrádku.

[Hanulka21]

Dávno už sebrali
všechny mé iluze,
vánek jen ševelí
srdce je ve struze,
pomalu zhasíná...

[vitsoft]

Už brzo nám Mikuláši
všecky starosti zaplaší.
Čerti nejsou introverti,
rádi s náma si začertí.
Nejlíp je však s anděly,
o všecko se rozdělí.

[sarin]

Potřebuji andělíčka,
který by píli rozdával,
abych byla jak včelička.
Jestli tady poletuje,
čekám jeho darů průjem,
ať skončí čertí oslava.

značka: spěchá!!!

[vitsoft]

Andělíci nejsou pilní,
nemají na rozdávání.
Mohou ale dát nám pilník
na mříž v okně naší duše.
Nádheru tam venku tuše,
vyskakuju na špičky.
V očích čertí ohníčky
spálí všechno, co zaclání.

[knihovnice]

Snad o vánocích bude k mání
nebeská pohoda a klid
a Ty z rozlehlých plání
si můžeš trošičku jí vzít.

Vidět ji budeš jen Ty sám
a třpytivé hvězdné nebe,
oddáš se snění, hrám,
když dušička Tě zebe.

[Hanulka21]

Starosti jak nůž se zařezávají,
pocit samoty mě tíží,
Jako když umrlci z hrobu vstávají,
ticho se kolem mě plíží.

Není zde nikdo, kdo mi pomoc podá,
kráčím cestou do Pekla.
Život není lehký, jak se někdy zdá,
teď chce, abych poklekla.

Abych klekla, navždy se upsala,
duši ďáblu po smrti dala.
Přestože smrt si mě již vyhlédla,
ale já se ještě nevzdala.

[vitsoft]

Není dobré s čertem hrátky
začít, i když čáry znáš.
Na to je náš život krátký,
nedávejme peklu duši
ani když nám štěstí dluží.
Hrajme o ni mariáš.

[sarin]

Klidně se upíší peklu,
jestli moje splní touhy,
v čertici změním se vzteklú,
neb se budu smažit v kotli,
škvaří ať mne čerti podlí,
za štěstí okamžik pouhý.

[Jiška]

To jsou touhy zrádné,
ve své Duši štěstí nosíš,
peklo není žádné,
tak proč čerta pořád prosíš?

[Hanulka21]

Myslíš, že peklo není,
někdo už ho má za života,
slyšíš to velké pření,
hlavně, když partner je despota.

[Jiška]

Věř víc v sebe, peklo není,
odhoď smutek, štěstí vítej,
v Tvé mysli se všechno změní.
V sobě utvoř vlastní Svět,
krásný jako jarní květ,
nikdy si nic nevyčítej.

[sarin]

Někdy si nevíme vážit, co máme,
nepostačují nám malá štěstíčka,
opravdu, pak stačí těžká chvilička...
Všechno hodíš v prach a nesmírně znaven
kladeš si otázky typu : Co kdyby...?
Halí tě pak černý mrak a pochyby.

Pochyby o tom, jestli žiješ správně,
jestli vše to trápení není márné...
Pak však najednou spatříš zář sluníčka
a tý tam jsou všechny myšlenky tmavé,
všechny srdceboly a dušetíhy...
Pochyby necháš kdes hluboko na dně.

[vitsoft]

Svoje malá štěstíčka
pěstuju si v pařeništi.
Ten, kdo si je nehýčká,
nezalévá, šetří hnojem,
ochuzen je o ten dojem,
když mu na kolenou piští.

[sarin]

Zvečera, když na mne doléhá tíha,
cítím když, jakobych zbytečně žila,
snažím se na chvíli oprostit všeho.
Na malou chviličku chci jen sny vnímat.
Nechci se probudit...vše by zmizelo.

[sarin]

Opojená dokonalosti povznesu,
na křídlech velebných z křišťálu pultónů,
nehodnou mysl svou nahoru k nebesům.
S úctou vzdám hold nesmrtelnému géniu.
Pár kapek z darů Euterpé užiju,
věčnosti pár doušku i přes stín Charónův.

[vitsoft]

Převozník poutníky zadarmo nevozí,
řeka Styx zamrzla v prosinci.
Od ledna dochází u měny k erozi,
na drobno všechny tvé úspory rozdrolí...
Nevadí, že nemáš kožíšek sobolí,
hlavně, že na převoz dost mincí.

[sarin]

Dřív, nežli stařík Charón mne
v dál zveze zanedlouho, pryč...
Dřív nežli ztuhlé tělo mé
blíž pozná všechny slasti már,
chci ještě střípků štěstí pár
i rozdrolených třeba ať...
Pak v rubáš vklouznu samá včas
a tiše přejdu řekou Styx.

[Rancher]

Vražedné ticho,
neslyšet pípnutí.
Horor jak Psycho,
vtom dveří vrznutí!

Pak zapraskal klacek,
kdos na něj stoup.
To musí být macek!
Tuhnu jak sloup.

Otáčet pomalu hlavou,
aby se nabyla jistota.
Ano, mám náladu pravou!
Tohle to umí jen samota.

[Jiška]

Kdoví proč se člověk bojí,
když se všechny rány hojí...
Jen je třeba trochu času,
umět věřit svému hlasu...
O samotě člověk cítí
všechnu tíhu svého Bytí.

[Hanulka21]

Proč odchází ti, které milujeme
o které se tak hrozně strachujeme,
když přeci víme, že jednou odejdou
a naše cesty se navždy rozejdou.

Proč nám jen nenarostla křídla,
proč neuletíme nemocem,
proč není jen taková síla,
kde člověk i bůh je všemocen.

[sarin]

Svázanými ústy
srdce lká spoutaný
drolí se na kousky.
Kolik ještě
kapek deště,
kolik stenů
skropí řeku,
než řetěz zrezaví?

[vitsoft]

Po kapsách nosíme nitkový kříž,
smějem se v hledáčku ostřelovače.
Ještě že nevíme, kdy přijde blíž,
k rozcvičce poručí padesát dřepů
a potom namísto fáborů z krepu
na řetěz rezavý namotat fáče.

[Hanulka21]

Bolest...
Má tolik tváří a přitom je stejná.
Bolest...
Jednou je malá a jednou je velká.

Bolest znají přeci všichni,
mladí, staří, slepci..
někdo řekne tak si čichni,
ty jen řekneš nechci..

Bolest se nedá cítit,
bolest ta není vidět,
bolest se nedá chytit,
bolest ta není slyšet.

Bolest je jak to počasí,
stále tolik proměnlivá,
někdy pálí, někdy hasí,
není proto spolehlivá.

Bolest nikdy není stejná,
vidím slzy v očích tvých,
jeden bolestí jen sténá,
druhý má na tváři smích.

Bolest snáší někdo snáze,
padáš nahoru a dolů,
někde přidá zas na kráse,
jeden z jejich úkolů.

[Hanulka21]

Byl jsi hvězda v černém nebi,
chtěla jsem tě u sebe mít.
Večer se už neptám kde jsi,
nechal si mě samotnou žít.

Byl jsi vzduch,co jsem dýchala
nyní se tu sama dusím
Hrozně jsem tě milovala
jen si řekl, jít už musím.

[Hanulka21]

Smutný pohled nyní z okna bývá,
mokro, tmavo,šero, jen se stmívá.

Do srdíčka sedá zvláštní úzkost,
nečeká mě dneska žádná radost.

Přejde zima, tmavé mraky zmizí,
přijde slunko, duše vyjde z krizí.

[PSIII]

Chtěl bych býti občas sám,
sám se toulat lesem,
chtěl bych tě tam potkat, štkám,
oděnou jen vřesem.

Místo toho, lidí spousta,
řve tu stále na lesy,
ty jsi taky děsně ztloustla,
z lesa jsou jen pařezy.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 1.11.2009 22:39 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=87'>samota</a> -> <a href='viewtopic.php?t=161'>Povzdechy</a>

[Kama]

PéEstrojko, nevěš hlavu,
nejsme všechny za obézu.
Roucho z vřesového hávu?
Jestli tě ten oděv zklidní,
budem dnešní večer vlídní.
Spolužačky včas dovezu!

[vitsoft]

Já potkat bludičku oděnou do vřesu,
jejíž tvář rostlinstvem do krve odrána,
tak nad tou představou hrůzou se otřesu,
že bych pak s ní musel tancovat do rána.

[Kama]

Jéžíš, chlapci, vy jste divní,
frnět takhle nad bludičkou ?
Potkáš-li ji, raděj kývni.
Kouzla tajná jistě poznáš.
Když si to pak v hlavě srovnáš,
zjistíš, žes byl její hříčkou.

[Marenka]

Vždyť ty taky nejsi topol
urostlý a štíhlý.
Při pohledu na tvůj mozol
oči mé též zjihly.

[vitsoft]

Vidím tvoje oči zjihlé
spočívati na mozole,
jehož tvrdost rovna cihle,
neboť nepochází z piva.
Zednickou si píseň zpívá
o pevnosti zdi tam dole.

[Marenka]

Pivní mozol?
Možná jiný původ má bříško pěkně klenuté.
Je to lavor?
Těžko ohýbá tělo, nechce býti sehnuté.