Na básničkách libovolného formátu zde budeme procvičovat rýmy na hmyz, ale i ostatní členovce, tj. pavouky, korýše, stonožky a obdobnou žoužel, jejíž jméno v libovolném pádě použijte na konci verše a kvalitně je zrýmujte.
K malbě jsem vycvičil jednoho termita.
V barvě ho vykoupu, a on, jak pospíchá,
aby byl co nejdřív zpět ve svém revíru,
kreslí mi abstrakce na bílém papíru.
Říkám té malířské technice termitáž.
Povídá jednou Anopheles,
píchal bych krutě, a to hned dnes!
Tlačí mne v břiše plasmodie,
prvok ten ve mně stále žije.
Ale maj repelent, bych tam nelez.
S křižákem hoď slovo jinde,
třeba s pivem u karet.
V kadibudce dej mu kvinde.
Půjdeš-li tam pobýt znova,
možná třeba Černá vdova
bude vhodnou společnicí.
Zavčas ji přikryj čepicí.
Ne, mám nápad. Co baret?
Z kadibudky běží zadek holý,
to Hanulka se pavouka bojí,
kalhoty má dole u kotníků,
ostatním lidem je proto k smíchu,
přitom vříská, rychle se pak strojí.
<hr>Škoda, že nikdo z lidí nezachytil tvoji hezkou synekdochu také fotograficky.
Pavouka tam sice máš, ale měl by být na konci verše a s něčím se rýmovat.
vitsoft
Hopsni jednou na Pegasa,
poletíš s ním veliký kus.
Není prý už větší krása,
než se toulat s fantazií,
v krajinách, kde možná žijí
ti, co dali vale zmaru.
Jen tu mušku do jantaru,
právě zaklel skarabeus.
Létat nad vodou, jak Lea,
asi bych se trochu bál.
Co se týče skarabea,
líp se kouknout, Kamo, zkus.
Žádný jantar, nýbrž trus,
a ten brouk byl hovnivál.
Takhle pravdou mezi oči?
Nejdeš na mne s fabulací?
Trousí přece červotoči.
Pravý jantar, ten je z medu.
Na párty u Sinuhedů,
vidím jasně Násira,
jak tím brouky natírá.
Věkem se prý ten med ztrácí.
Ač své milce slova kradu,
dost jich pro nás oba, říká.
Jako hrozny z vinohradu
slova musí kvasit v kádi,
než se můžem napít dlouze,
než z nich víno vynahradí
smutek, že jsme všichni pouze
potravou pro hrobaříka.
