Jíška plní naše bříška

[Beta]

Poraď se se svatým Petrem,
jak se může mluvit s větrem.

[Jiška]

Měj ho vždy za kamaráda,
i když fouká na Tvá záda,
a to dělá svědomitě,
někdy třeba překřičí Tě,
s vlasy Tvými pohrává si,
zpívá jako konipasi,
houká jako v noci sova,
to jsou přece větru slova.

[Beta]

Zní to zcela nepříznivě,
vítr bývá brutální,
vichřice, jo, to je svině,
následky jsou fatální.

[Jiška]

Ufoukla Ti v řádku éčko
a zas áčko přifoukla,
pro Tvé dobro dělá šméčko
milosrdná fujavice...
Schov se před ní do světnice
nebo by Ti natloukla.


http://www.hantec-pgnext.estranky.cz/cl ... ntecu.html

[Beta]

Napekla všem naše Jiška
mazance a beránka,
máme zase plná bříška.
Pomazánka z vajíček
žlučník nám úplně zničí,
chechtá se nám zajíček.
Život náš není jepičí.

[vitsoft]

Ve městě sedmera návrší
pozřeš-li pečeni beránčí,
nevadí, když přitom zaprší
pár kapek z Kašny di Trévi.
Kvasí-li spumante z révy,
kapky nechť stékají po temeni.
Kdo pln jest radosti ze Vzkříšení,
klidně i v dešti si zatančí.

[Beta]

Čaj z bylinek naší Jišky
pohladí vás v hrdle,
já si dám spíš hrnek kyšky
a k tomu brambrdle.
Spokojeně čtu teď knížky
a pojídám kadle.

[Jiška]

I já piju čistou vodu,
ta prý někdy je na škodu,
neboť jsou v ní mikroplasty,
po nichž bývá průjem častý.
I když pivu pěješ ódu,
byť je ze sedmého schodu,
patří také k dnešním strastem...
pijem pivo s mikroplastem.

[Jiška]

Verše není lehké psát,
musí je mít člověk rád,
když však začneš prvním řádkem,
je to jako se štěňátkem,
naučíš ho lehni, sedni,
důraz dej na rým poslední,
bude pak Tvůj kamarád.

[Jiška]

Je moje láska ranní rosa,
ve které chodím ráda bosa...
Do nohy mě však kouslo klíště,
už budu chodit v botách příště.

[Jiška]

V létě brát léky na boreliózu,
nechodit na slunce, i když dost pálí,
přeběhnout v klobouku na nákup k vozu,
to tedy, řeknu vám, nestojí za nic,
náladu spravil mě akorát zajíc,
po poli běžel až uši mu vlály.

[vitsoft]

Běhávat po louce v období klíšťat,
podobna Rusalce v tanci si výskat,
to není rozumné chování dívek.
Raději dbát, ať máš naplněn chlívek,
s kábrem si zatrsnót (v brněnském nářečí),
potom ho potěšit pečínkou zaječí.

[Kama]

Tak si říkám, můj ty smutku,
Rýmy chytly fest na budku.
Třeba svíčky za ně pálit,
ač jsme mohli spolu kalit.

Dnes však hledím, zázrak je tu,
Jiška, Vitsoft, já v tom letu
přidám pozdrav letní právě,
bude tady zase hravě?

[Jiška]

U nás v létě pokládali
zbrusu nové potrubí.
Napřed díry vykopali,
v horkém slunci chlapi dřeli,
klobouk dolů, vydrželi...
slušní byli, pozdravili..
když svou práci dokončili,
přihnalo se šedé mračno,
na prach vůkol pršet začlo,
teď tu pijí holubi.

[Jiška]

Už se blíží plískanice,
dny se opět rychle krátí,
místo lustru koupím svíce,
svetry dva mě budou hřáti.

[vitsoft]

Zase už nám hrozí mrazy.
Svetr či dva kdo si pletl,
ten se zimou nenakazí,
stačí zaběhnout si v chládku
pro posilující dávku:
třetí nebo čtvrtý svetr.

[Kama]

Dotazů mám hned tři hrsti.
Mám jich víc, však skromnost zdobí.
Řekni, když se svetry zplstí,
nebo zmenší svoje tvary,
budu ještě zdobit bary?
Zvládnou tohle svetří sobi?

[vitsoft]

To, a ještě mnohem víc
zvládnou sobi Santovi.
K rozzáření zřítelnic
stačí jako dárek šperky,
u každé to zájem vzbudí.
Ženy, milenky či dcerky
nadmou svetrnaté hrudí.
Každý slušný pán to ví.

[Kama]

Řeším tady problém děcka,
slzy v polštář roním tajně,
říkám přímo, je to pecka.
Zádrhel, jak jádro pudla,
otevřená v kapse kudla.
Proč se sviním perly hází,
to chci vědět moji drazí.
Stojím mimo, nebo v lajně?

[Jiška]

Konečně už rostou hříbky,
tak jsem také na ně šla,
ujišťuji lesní skřítky,
že vezmu jen to, co sním,
vždyť já vím, co v lese smím,
deset jsem jich přinesla.

[Jiška]

Ytterby je vesnice,
důležitá velice.
Byly tady objeveny
vzácné prvky velké ceny.
Moc to ale nechápu,
končím, ať v tom netápu.

[Jiška]

Lidé v době kamenné
přežili i v jeskyních,
jedli natě zelené,
masa málo s trochou vody,
když byl mamut, měli hody,
život trošku kratší měli,
ale žili tak, jak chtěli.

[vitsoft]

My nemáme mamuty,
chováme teď radši psy.
Aspoň nás to nenutí
kopat na ně v zemi pasti,
v jeskyni se zimou třásti.
Žiju si tak, jak já chci.

[Jiška]

Šli jsme na trh koupit zelí,
stánkaři tam nebyli...
málem bychom zapomněli,
že se blíží vánoc doba,
místo stromku koupím soba,
upečeme cukroví,
co bude dál... kdo to ví?
Darujem si duchnu s peřím,
že nezmrznem, tomu věřím,
přežijí i motýli.

[Jiška]

V zahrádce je hodně mláďat,
připadám si jako v ráji,
někdy musím skoro hádat
cože je to za ptáčky,
letos máme i špačky,
jsou tu datli, brhlíci,
zvonci ještě malincí,
maskovaní v řídké trávě,
přehlédnout se dají hravě...
ozývá se kukačka,
ač to není zpěvačka,
ptáčky mám však všechny ráda,
žádný z nich u mě nestrádá,
ještě dám jim maličko
nějaké to zrníčko...
ať se stále dobře mají.

(něco do Mateřídoušky )

[vitsoft]

Sháním něco do omáčky,
masa kus je základ všeho.
K Jišce zkontrolovat ptáčky
na zahrádku dojedu.
Třeba dneska k obědu
budeme mít španělského.

[Kama]

Španělské znám mušky pouze,
nebo ještě koridu.
Jinak je to ale nouze.
Hledám deštěm dštěné kraje,
žvýkám sýra, který zraje
dík sodnému chloridu.

[vitsoft]

Radši než koridu mám tanec bolero,
zvlášť pokud tancuješ holá,
diváctvo málem až vzrušením omdlelo,
přitom se natřásáš s noblesou tetřeva.
Španělských mušek pak vůbec mi netřeba,
španělsky pozdravím: ¡Hola!

[Kama]

V ouško ti pošeptám, jestli jsem levá,
tancuji vášnivě, noblesu skrývám,
na nose mívám skla, ale to neva.
Zamluv si taneček na paso doble,
rytmus je bezvadný, boky mám oblé,
Při tanci nestojím, vážně se hýbám.

[Jiška]

V časopise byla věta,
že se blíží konec světa...
Lidstvo tady všechno ničí,
matka Země marně křičí...
obyčejný lid to tuší,
mocipání jsou snad hluší...
brzy ale poznají,
že se peněz nenají...
roboti nás nahradí,
nikomu to nevadí...
je to všechno naruby...
to nás všechny zahubí.

[Kama]

Všechno kráčí, kam má jíti,
osud nikdy neprohrává.
Možná budem všichni v řiti,
ještě předtím, dobrý bože,
tasme radši verš, než nože.
Tak to aspoň velí hlava.

[Jiška]

Želva opět letos snáší,
už je stará chuděrka,
chtěla by být někde v šáší,
marně koulí očička,
když jí beru vajíčka,
nechci aby její děti
padly zase do zajetí,
každého to baví chvilku,
raděj čučí do mobilku,
maminkou se nestane
a tak to už zůstane.

[Jiška]

Louže už dlouho nejsou v lese,
ba, ani rosa na zahradě,
volávám na ptáčky, voda se nese!
Ještě mám vodičku dešťovou,
borůvky klidně ať ozobou,
zahrádku ničím nestříkám,
společně s ptáčky cvrlikám,
ráda jsem, že se mají
u mně jak v skutečném ráji...

[Jiška]

Jsou prý děti indigové,
vlasů v barvě heřmánkové,
s modrou aurou, velmi živé,
ne zas příliš důvěřivé,
každý úkol zvládnou zdatně...
je to dobře nebo špatně?

[Kama]

To se zeptej stvořitele,
vždyť jsou všichni jeho dílo,
když tě pošle do zadele,
ber to jako úlet malý,
velký šéf snad taky kalí,
tak to asi možná bylo. ,-)

[vitsoft]

Tvorstvo, jemuž na hlavě
fialová barva ční,
slouží hlavně k zábavě.
Vysvětlivka možná smělá:
Stvořitelka zrovna měla
syndrom premenstruační.

[Jiška]

V zahradě mám velkou lísku,
slyším, jak se datel směje,
s oříškem vlét do remízku.
Tak si létá sem a tam,
ale radost z toho mám,
že těm ptáčkům pomoct můžu,
ještě tam mám jednu růžu,
další kvítka sešla suchem,
rajče leží za lopuchem,
vláhu nemá skoro nic,
tak co na to mohu říct?
Snad že si to pánbůh přeje...?

[Jiška]

EMotikon napíšu ti,
možná bych se mohla zeptat,
zda se má smát nebo šeptat,
či mít jazyk vypláznuTÝ.

:-O :-*

[Jiška]

Žijeme teď jako lidé jeskynní,
voda leje po jablíčkách, do dýní,
zalezlí jsme, koukáme se na mraky,
všechny změny sledujeme s rozpaky.
Snad bůh měří za nedobré chování,
jak chce jinak lidstvo přimět k pokání,
pro peníze čertu duši upíší,
od pralidí rozumem se neliší.

[Kama]

Rozzlobená přítelkyně,
zklidni harmon, jak se říká,
ty jsi zase byla v kině?
Věř, že nejsou všichni špatni,
dobrý nektar sobě kápni,
nebo potkej kominíka.