Tati, napiš nám něco... a tak to "něco" zaznělo mému synovi 7.9.2014 na svatbě před dvojitým ANO.
Kde jsou ty doby, kdy jsem recitoval v rámci STM?
Ještě chvíli …
Na startu finále předchozích roků.
Za chvíli „nyní“, bude už „vzpomínáš“(?).
Jaké to bylo? A kolik řek toků
povede meandry budoucí život Váš?
Mládí když běží, před sebou hrne čas.
Je to let sto, či pět? Rychle to letí. (jen) S Tebou být, mlčet, povídat zas a zas. ...............Kde jsou ty starosti bývalých dětí?
Na parket taneční, u sklenky Rosé,
ve škole, venku, stojící, ležící...
Zpívání v dešti - v parku nohy bosé,
basový part se sopránem znějící.
Rodiče? Tradice? Něco prý velí.
Velí nám, radí? Nebo to má tak být?
...............Stále být spolu. Jen ve dvou jsme celí! ........................................Proč se hned brát a pod jedním jménem žít?
Říkají, všechno že krásné tím končí. Krásnější čas Vám určitě začíná.
S jednotným číslem teď prvek se loučí,
Žofka a Davča - budoucí množina.
Nelehké počty o štěstí manželském.
Zkusme je poznat. Řešení možná je. (ač) Nežijí lidé na kůru andělském.
JEDNA plus JEDEN, … JE VŽDYCKY NADĚJE.
Není to ani k diskusi, tím méně ke chlubení jen jsem to sem dal proto, protože nebýt této stránky, tak jsem nikdy nic nenapsal. Takže Vám všem vlastně děkuji.
Samozřejmě, že některé obraty jsou prostě jen a jen o těch dvou ...
Ženit syna není procházka růžovým sadem, to mohu potvrdit. Ale zato vdávat vnučku už je mnohem snazší - žádné starosti s výběrem hostů, s květinami, cateringem, hudbou... prostě jen přijdeš k hotovému, políbíš nevěstu, předneseš zdravici, hoduješ a veselíš se. Doporučuji!
Když se mi předloží na bílém stole
kuřata, knedlíky, omáčky,
s chutí si naplním břicho i vole,
přidám i svatební koláčky.
Když ale vidím to nadšené mládí,
vymýšlím slova, co jak nová žehlička
napaří volánky, po duši hladí,
slova, co hodí se k nápisům na trička.
Pro víru, naději, pro lásku,
pro onen prastarý, křehký cit,
člověk hned neváhá opustit
koláčky, pivo i klobásku.
Verbální lichotkou nešetři, Františku.
Snad ani tobě pak, Anežko,
odpustit nebude zatěžko
za něžná slovíčka manželskou rozmíšku.
V mládí jsem často byl podoben oslovi,
nevěděl, jak dívky mají se oslovit,
ocenit přednosti, které je zdobí,
aby pak snadněji daly se dobýt.
Ženy je nezbytné uvádět do stavu,
kdy pro nás stále jsou královnou krásy,
i když čas dávno nám pokazil postavu,
dokreslil vrásky a naředil vlasy.
Až budeš po létech cítit se starý,
ne abys dědkem byl, co jenom brečí.
A až v tvé žehličce ubude páry,
aspoň ať v manželství zůstanou řeči.
Po slovech lásky pak, Františku,
můžeš se například věnovat včelám
nebo si najít čas na knížku.
Též to tak dělám.
