Milostná

[Marenka]

Za raního kuropění,
když noc v den se ráno mění
ještě trochu v polobdění
přišlo na mne krásné snění.

Že můj milý přišel ke mně
dotkl se mě velmi jemně.
Dal na čelo políbení,
ach, to bylo krásné dění.

Byl milý, jemný
a také mužný.
Já čekala ještě více
láskou se mi dmuly plíce.

Na tváři cítím jeho dech
vousy má měkké jako mech
Ten, kdo na čelo mě líbá,
jistě se též na mne dívá.

Oči své jsem otevřela
úžasem jsem oněměla.
Je to hrozné ještě dnes.
To nebyl milý, jen můj pes.


Ve třetí sloce by potřebovaly upravit první dva verše, jsou krátké. Prosím poraďte.

[vitsoft]

No a nebylo by jednodušší celou třetí sloku vypustit?
Ještě technické připomínky: tady v Dílně raději básničku neupravuj v původním okně, ale nakopíruj ji do nového příspěvku, ať můžeme vidět postupné vylepšování.
raního se píše se dvěma n a místama chybějí větné čárky a tečky.
Taky by se leckde dal vylepšit rytmus. První dvě sloky jsou hezky trochejové, co třeba vystřídat jambem:
Já v tváři cítím jeho dech
a vousy měkké jako mech,
když moje čelo něžně líbá.
Toť pro mou duši voda živá.

V poslední sloce dost ruší gramatické rýmy, dvojí výskyt jsem a přečuhující slabika na konci. Třeba někoho napadne, jak to vylepšit.

[knihovnice]

Byl to dotek jemný,milý,
jakoby od lesní víly.

[Marenka]

Díky za rady. Byl to můj první nesmělý pokus o rýmy s dějem. Pokusím se to celé ještě vylepšit jak jazykově, tak rýmy i rytmus.
Přijmu další rady.

[knihovnice]

Když jsem oči otevřela,
úžasem jsem oněměla.
Hrozné je to ještě dnes,
byl můj milý, ale pes.

[Marenka]

Za ranního kuropění,
když noc v den se ráno mění,
ještě trochu v polobdění
přišlo na mne krásně snění.

Že můj milý přišel ke mně,
dotkl se mě velmi jemně.
Dal na čelo políbení,
ach, to bylo krásné dění.

Já v tváři cítím jeho dech
a vousy měkké jako mech,
když moje čelo něžně líbá.
Toť pro mou duši voda živá.

Otevřela jsem své oči,
koukám, kdo to na mne čučí.
Vždyť je to hrozné ještě dnes.
To nebyl milý, ale pes.

[vitsoft]

Máš tam dvakrát podobný obrat: krásné snění/ krásné dění, chtělo by to něco nápaditějšího. Podobně ranního a ráno v téže sloce,
Taky trošku ruší tasemnice v první sloce, všude jinde máš formát AABB.
Co třeba takhle:
Za ranního kuropění,
když tma ve světlo se mění
a noc převléká se v den,
přišel na mne zvláštní sen.
A zároveň se tím ušetřilo snění, které tím pádem můžeš použít ve druhé sloce.

Ten rým čučí/oči není nic moc.
V tom snu svět se se mnou točí,
zvolna otevírám oči...
Ten šok cítím ještě dnes:
místo milého - můj pes!

[Marenka]

Za ranního kuropění,
když tma ve světlo se mění
a noc převléká se v den
přišel na mne zvláštní sen.

Že můj milý přišel ke mně,
dotkl se mě velmi jemně.
Dal na čelo políbení,
ach to bylo krásné snění.

Já v tváři cítím jeho dech
a vousy měkké jako mech,
když moje čelo něžně líbá.
Toť pro mou duši voda živá.

V tom snu svět se se mnou točí,
zvolna otevírám oči.
Ten šok cítím ještě dnes:
místo milého - můj pes!

[Marenka]

Vitsofte, děkuji ti za pomoc. Až se stydím za svoji neschopnost.

[vitsoft]

Jakápak neschopnost, nejdůležitější je nápad, pointa, nosná metafora, a to ty máš. Ostatní už je jen řemeslo, které se dá naučit. Ostatně je to hezky vidět v procvičovacích klubech, jak se postupně zlepšujete.

Ještě bych to nechal chvíli ležet v dílně, kdyby někoho napadlo nějaké vylepšení nebo varianta.

[Marenka]

Tak ještě jednou díky.
Mimochodem, ten nápad vznikl tak nějak podobně, jak je to v básničce. Ráno mě probudilo olíznutí mého nosu mojí malou fenkou.
Inspiraci člověk najde snad vždycky jen v životě samém.

[Beta]

Děva z farmy v chlévě čeká,
nepodojí ale mléka,
Augiášův chlév ji leká,
kolem ní je jenom fekál.
V seně leží hebká deka,
pomalu děva se svléká
deku upravuje, kleká,
modlí se, by ten co čeká,
z venku, přišel, dal jí fleka,
jeho vášně však se leká.
Mléko krav ze struků stéká,
Na hocha děva haleká,
počkej, musím dojit mléka.
Venku vztekle pesan štěká,
on prchá pryč, pot z něj stéká.