Čekání

[knihovnice]

To věčné čekání,
to mi strach nahání.

Vzpomínání plní moji mysl,
žít bez Tebe nemá smysl.

Čeká Tě tu prázdný šálek,
už aby ses vrátil z dálek.

Bez Tebe si nevím rady,
už abys byl zase tady.

[Hanulka21]

Nedočkala jsi se ctitele?
přijmi proto svého přítele.

Na patě se rychle otočím
do vlaku určitě naskočím.

Vezmu to červeným rychlíkem,
a potom poplavu parníkem.

Zastavím se až na dvorečku,
kde udělám za cestou tečku.

Kávička na stole vychládá,
Marta kamarádku postrádá.

neboj už jedu...

[Marenka]

Čekání
Několik mých roků smutného čekání
slzy mi do očí pokaždé zahání.
Kéž by se vrátila ta krásná pohoda
i když to nemůže být jenom náhoda.

[Marenka]

Čekání může být veselé.
Čekám, kdo se dnes usměje.
Čekám na mého ctitele.
Čekání zas smutek zažene.

[Marenka]

Též dnes jsem tebe čekala marně.
V dnešní den sváteční sis ani nevzpomněl,
velký stesk na mně dopadl tajně.
Určitě jsi na mně úplně zapomněl

Z očí se slzí potok valí.
v smuteční šat svou duši halím.
Proč když mi někdo srdce zlomí
rána se nikdy nezahojí?

[Jiška]

Jako kdybys muže neznala,
dneska lásku slibují,
přijdou s kytkou, zítra tralala...
Pláčeš pro toho nepravého,
najdi si muže dobráckého,
který ví, co od života chce,
nechodí plakávat k mamince,
nebudeš muset stále čekat,
dalšího trápení se lekat.
Jsou i ti, co milují.

[Marenka]

Včera vzdala jsem čekání,
obejdu se bez lekání.
Dnes už je mi zase dobře,
nechci dráždit hlavu kobře.
Nikoho nehledám.
Kdo rád mě má,
ten najde si mě sám.

[Rancher]

Nedělej na mne ty oči psí
našel by si tě, ale jsi pod dekou.
Být pannou v koutě se nenosí.
Vyjdi a potkáš svou lásku velikou.

[afro.minerva]

Perlivé radosti šeptají, zdá se mi,
tajemství v naději - mlčením neznělé...
Doteku vzdálená, hladím tě dlaněmi.
Vteřinou odvěká, přicházíš nesměle.

Neslyšným akordem úderu souznění,
ztěžklým snad toužením, dopadá jistota.
Předdobí pomine. Vzájemně souzeni.
Spojeni bez konce. Společná samota.

Měnivá konstanto, prvotně druhotná,
budoucí, současná. Hmotná i nehmotná…

[vitsoft]

Čekáme na půlnoc,
samovar klokotá,
v pokoji útulno,
co bude, neznáme.
Třeba se dočkáme
alespoň Godota.

[jazylka]

Však Yoko Ono, ta
věděla nejlépe
jak čekat na muže,
něhou ho omotá,
dýmku mu vyklepe
zpevní mu výztuže
na duši na těle,
nabídne v hrnku kvas.
Šťastný rok, přátelé,
ať všechny čeká nás.

[Rancher]

Na život veselý čekám.
Na prvně v posteli čekám.

Na ptáka z Afriky čekám.
Na paní z matriky čekám.

Na zápis do školy čekám.
Na školní úkoly čekám.

Na šaty sváteční čekám.
Na první taneční čekám,

Na projev promoční čekám.
Na schůzi výroční čekám.

Na šéfa uznání čekám.
Na světa poznání čekám.

Na vnuka na klíně čekám.
Na ránu ve hlíně čekám
__________a život se mnou též čeká.

[Kama]

Silně brnká elegancí
zmrzlá mlha stříbrošedá,
když se, jistá svojí šancí,
válí z kopce do údolí.
Marná snaha, slunce skolí
její pýchu levou zadní.
Koncem ledna je dost fádní
očekávat sílu kréda.

[lea]

Já čekám, avšak stále nic,
říkám to i chladným řekám,
že nevím, cos mi dnes chtěl říct.
Jen podle prcháš jako čas,
tak jdi už, prosím, vem to ďas,
jsem tu sama, zase čekám…<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 31.1.2011 23:11 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=140'>Čekání</a> -> <a href='viewtopic.php?t=150'>Sextiny</a>

[afro.minerva]

Procházejíc v tichém
odříkání očekávám
hodinou, dnem. V liché…!
Ustrnulá, bere – dává,

naděje, tak němá,
prostá tvaru, barvy, vůně.
Milionkrát hledám.
Nenacházím krůpěj v lůně.

Vytoužené schází.
Suché slzy skrývám v dlani.
Kolikátou frází
doufání se mění v není?

[vitsoft]

Pokud chybí krůpěj v lůně,
někdy stačí levné kino
s lístky k stání po koruně.
Bio Fantasia svlaží
těm, co v loži snít se snaží,
hrdlo líp než bílé víno.

[ašek]

Chci tě míti neznabohou.
Příliš blízko nekonečno,
noc prožijem sáhodlouhou.
Jakou nosíš rozteč nohou?
Oči mají barvy různé,
básně málo protichůdné,
slzu setřu kapičkovou,
kolem nás nic neuhodnou.
V tvých zelených nebezpečno!

[yagga22]

Čekala Dorota
U Rotta
na Gotta.
Nebo na Godota.

[ašek]

Na tvé černé pyžamo
myslím celou cestou domů,
to je přání na ráno.
Hlava plná axiomů.
Rudá záře nad Kladnem,
vínový to podklad mělo.
Zkoumal jsem tě důkladně,
moje sladká karamelo.

[yagga22]

Chci být zas tvůj rarášek.
Zhubnu. Dám se na hrášek.
Ty jsi někde s Blaženou,
hltáš ovar. Koleno.

[nena]

Čekám sama co přijde,
nevím, co by to mělo být.
Ono se něco najde,
pak radost možná budu mít.
Špatné se s dobrým pokaždé střídá,
vždy z toho vyjdu zdravá a živá.

[ašek]

Závidím ti úspěchy,
přežití se počítá,
šlápni řádně na měchy
kantiléno trojitá.

[Fox]

Samota klidu mi nedopřeje
Vzpomínek tklivých mne neoprostí
Ztratil jsem život svůj v minulosti
V záchvěvu žalostné beznaděje

Ozvěnu tlukotu srdce svého
Předlouhý čas jsem již nezaslechl
Před koncem svítání jsem si klekl
A šeptl do ticha: Vzdám se všeho.

[ašek]

nájezdníci

Vynoří se nad hladinou
lidský strach a uzurpace,
manipulování lidí.
Včera smekal, dneska tyká
souručenství vlastních kšeftů
lidem činu z pod Blaníku.
Zatratit lze šibenice
signatářům velezrady.
Imigrační politika
včera jinde, dneska tady,
kde je prostor, kde jsou vlivy,
do análu několika
obušky hned zamíříme.
V našich krajích neloupíme,
vlastizrádce nájezdníků
policisté vyšetřují.

[ašek]

jako med

V blankytném táboře
radostná nálado,
své hříchy přinášíme
a přec se nezardíme.
Život je paradox
a jako med se vleče.
Auru má nahoře
a svoje donašeče.

[Beta]

Konec absurdního čekání.

Všude jsou houby! Když rostou i tady,
to potom rostou fakt, úplně všady.
Každý rok na podzim, čekám na Godota,
konečně přišel, ach, to byla dobrota!

[baaari]

...čekání...

čekání je někdy slza
řeže, a jindy nebolí
není to trpělivost
ale otravná moucha
mává křidýlky, trochu drzá

čekání a odevzdání
smutek duše
málokdy radostné
když se můžem těšit
...těšit na setkání

čekání zatvrzuje
stává se pískem v poušti
každodenní únavou
zlomená větev
co časem poletuje

čekání na smrt, na život
strach, co mrazí
zapomenutá součástka
otázka bez odpovědi
zmatený lodivod

[Ruprecht]

Jednou jsem takhle čekal,
až mi pes přinese housku.
Ačkoli starej je, může se přece,
naučit novému kousku.
A vono nic!
Pes porád nešel,
pražilo slunce
a mně byl ukrutnej hic.

Tak jsem si teda říkal:
Počkám si třeba, až zahřmí.
Jenomže vona i příroda,
těžko se člověkem jařmí.
A zase nic.
Pes porád nešel,
azůro hore
a mně jen ukrutnej hic.

Tak jsem ten den pak přestal chtít,
hřmění i po psovi housku,
skáknul jsem za roh k výčepu,
dal si pár studenejch kousků.