Básně všeho druhu

[ašek]

odhalená sudba o hovně

Sudičky, ty nelítostné,
ne, že měly nespadeno.
Lineárně znásobeno,
i když to zní paradoxně,

hovno mluví přesvědčivě.
Nevítězíš, trikolóro,
hovno nese jméno Prorok.
Když je pozdě, víš, že dříve

hovno řídí zasedání.
K cíli jaksi beze směru,
ekl není z hovnosběru,
ekl je pak z testování.

[ašek]

havíř

Tlačí mozek na napínák,
podvědomí krásně svědí.
Dřív to možná bylo jinak,
heligonka samá díra,
na blbost se neumírá.
Vzdechy stejné jako nástroj,
šachty blízko, hornický kroj,
patriot je. To mu sedí.

[ašek]

hrdobcovo kopcovité putování

Otestovat, co je mužství.
Otázka zní, zda hrdobec
dotýká se dobrodružství.
Nadechuje barvy s láskou,
"ó" je správnou samohláskou.
V odpovědi na otázky
kdo tu tahá za provázky,
potěšení čeká kopec.

[Tadeáš]

S oktinou pracuji, v kvartě přec jsem,
korálky slovíček na nitku vážu,
na metrum nehledím, je pro mě jen
podstatné sdělení s nímž se tu tážu.
Metrumy tvoří se, nevím sám čím,
cosi mne pohání – užívám toho
na listu z cigára umem vším svým.
Říkaj' mi „Zeptej se!“, však ptát se koho?
Múza to nebude, jež dala mi
schopností metrovat nádherným veršem,
tak píši myšlenky, které tak hřmí
v hlavě mé malinké, bláhový nejsem,

že bych snad za vinu múzám to dával
má láska k vám, milá. O ní bych psával.

[vitsoft]

Papírů o lásce popsáno spousty,
vypito moc sklenic beuajolais.
Zkusil bych raději na housle housti,
smyčcem svým vystihnout pravou chvilku,
kdy se jí dostaneš na kobylku,
umíš-li vyloudit flažolet.

[Jiška]

Budoucnost se teprv rodí,
minulost se nedá vrátit,
vteřina, co ťukla právě,
v zapomnění leží v trávě,
kdybys chtěla zlatem platit,
nezmůžeš nic, tak to chodí.

[Jiška]

Dneska je slunovrat,
tak proč si nepohrát
se slovy o vodě,
o slunci, pohodě,
o ohni, o rose,
motýlu na nose,
sbírejme bylinky,
ušijme peřinky
s voňavou mařinkou,
v dešti jít pěšinkou,
to prý nás oprostí
od všedních starostí.

[Ruprecht]

Hnán svojí textařskou ambibicí,
jdu si sem provětrat palici.
Po čase zpět milí básníci
vracím se s touto zdravicí.

Přeji všem, ať se chmury vyhnou
a nové verše ať se líhnou,
veselé, smíchem zvonící.

[Beta]

Moje celkem nové pé cé
pobodala moucha tse-tse.
Mohla jsem jen číst, jíst, chrnět,
chudák mozek musel krnět,
pé cé nedopadlo slavně,
po druhé bylo v opravně.
Navíc covidová doba
mnohé již sklátila v hroba,
v osamění žít nás nutí,
míváme již mysli hnutí
a odpověď na otázku,
kdy as odhodíme masku,
nikdo nezná, neodpoví,
kdy přestane strašit covid!