Milostná

[Marenka]

Za raního kuropění,
když noc v den se ráno mění
ještě trochu v polobdění
přišlo na mne krásné snění.

Že můj milý přišel ke mně
dotkl se mě velmi jemně.
Dal na čelo políbení,
ach, to bylo krásné dění.

Byl milý, jemný
a také mužný.
Já čekala ještě více
láskou se mi dmuly plíce.

Na tváři cítím jeho dech
vousy má měkké jako mech
Ten, kdo na čelo mě líbá,
jistě se též na mne dívá.

Oči své jsem otevřela
úžasem jsem oněměla.
Je to hrozné ještě dnes.
To nebyl milý, jen můj pes.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 4.10.2008 21:35 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=138'>Milostná</a> -> <a href='viewtopic.php?t=164'>Milostná</a>

[Hanulka21]

Škoda, že ten noční host,
není krásná skutečnost!
Štěstí, že ta tvoje fenka,
líčka lízla zpolehounka.

[Marenka]

Smutná nejsem já z toho.
Lidí milých je mnoho.
Zítra přijde kocourek
přinese mi svůj dárek.
Krásně pro mne zamňouká
sova k tomu zahouká.
Umím víc než jenom snít,
Umím velmi šťastná být.

[vitsoft]

Toho pejska přivábila
vůně jména Marie,
záhadná a přesto milá,
jako déšť když v prachu cesty
po horkém dni zašelestí,
a sůl z očí vymyje.

[Marenka]

Když čtu tahle milá slova
musím červenat se znova.
Z toho šelestění deště
budu šťastná dlouho ještě.

Vitsofte, tobě za to dik,
mnohý verš můj že takto vznik´.

[Marenka]

Na mé vlasy padá podzim
v záři stříbrných paprsků,
ve zlatých vlnách je házím
z čela pro tebe, mou lásku.

Po letech dlouhých samoty
nebyla jsem já ani ty.
schopná já nebyla milovat
lásku vřelou svou někomu dát.

Poznala jsem jednou tebe.
Dar pro mne snad přímo z nebe.
S tou láskou mou já chtěla žít
s ní prožívat milostný cit.

Ještě včera byls můj milý,
pravda se dnes zcela mění.
Musím teď mít hodně síly
unést rozchodu tu chvíli.

[Kama]

Posílám ti sloní sílu,
fouknu kousek zapomnění,
osud,ten to někdy zkoní.
Z klasiků přečti pár dílů.

Ještě jeden malý vzkaz,
tohle léčí jenom čas.

[Hanulka21]

občas se mi zdálo,
že mám času málo,
pak tu časem zjistím,
že je ho dost, co s tím?

[Marenka]

Rány hojí čas
a je jen na nás,
co uděláme s časem,
který každému byl dán,
co nového přinese,
žít jak budu tady dál.

[Kama]

Je to jako facka jasné,
řekni si to nahlas,
schovej si,co bylo krásné,
vzpamatuj se zavčas.

[Marenka]

Mám perleťovou etuji -
schovávám tam tajnosti.
Po letech mi zajistí,
že vzpomínky jasné
na všechno to krásné
jak vodopád se vyvalí.

[Kama]

Počítej korále z klokočí,
bude ti každá noc krátká,
kalendář párkrát se otočí,
zabouchneš ráda ty vrátka.

[Marenka]

Co bylo - bylo. Je to pryč.
Proč hledat v srdci ještě klíč.
Proč vracet se stále k tomu,
proč stále odemykat tu
moji třináctou komnatu
kde zavřela jsem tu dobu.

[Marenka]

Jak spolu souvisí
láska a přátelství?
Láska ta pomine,
přítel mi zůstane.

[Marenka]

Proč pořád básním o velké lásce?
Básnit už o ní ani se nechce.
Lásku já zamykám na dva tři západy.
Nechci už o ní psát pražádné balady.

[vitsoft]

Z lásky, jež v etuji na klíček zamčena,
spřádám si každou noc hedvábná vřetena.
Láska, jež zamčena v etuji na klíček,
voní mi lépe než v perníku hřebíček.
Lásku, jež perletí zamčena v etuji,
tajně jak toluen po nocích fetuji.

[Jiška]

Já svoji lásku nezamykám,
se zámkem z perleti se nepotýkám.
Z vězení přece se nikdo neraduje,
i láska tam smutkem degraduje.

[Marenka]

Ty verše nepatřily tobě.
To básník psal tak přímo o mně.
Nemohu svou lásku zradit,
musím ji před světem tajit.
Vždyť ani ten můj milý
o etuji nic neví....

[Marenka]

Zamčená láska

Dnes na mne můj milý zapomněl zcela.
Proč já jsem jen jeho milovat chtěla?
Vložím tu lásku mou v etuji tajnou.
Perletí zamknu ji, zůstane se mnou.

[Marenka]

Lásku jsem zamkla na klíček,
zbývá jenom pár slziček.

Slzičky hořké omyjí touhu mou,
než odemknu zas etuji duhovou.

[Marenka]

Jsem jako klíčnice
od mé šperkovnice.
S mojí láskou totiž
je nějaká potíž.
Jednou tu je chvíli,
pak se zase míjí.
Stále ji zamykám,
pak zase odmykám,
tak kam to povede?

[vitsoft]

Nějak nám vypadl verš, který by doplnil rým povede, tak jsem se to pokusil napravit:

Nejsme sic sousedé,
přesto ti prozradím,
kam tření povede,
chybí-li mazání.
Ten zámek, který se
v oleji nekoupe,
brzo se nejspíše
tím třením ošoupe.

[Marenka]

Mé hlavě plavovlásce
nepomůžeš mazáním.
Dej šťávu naší lásce
opravdovým vyznáním.

Když zámek se promaže
tou slunečnou oblohou,
pak jistě mne tvé paže
již opustit nemohou.


Díky za výpomoc.
Napsala jsem to původně jen jako řečnickou otázku.

[Marenka]

Pár láskyplných slovíček
jak náruč něžných kytiček
potěšilo by mé srdce,
jež bránit se tomu nechce,
i když ví a dávno tuší,
že je asi neuslyší.

[Jiška]

Staň se tedy ženou činu,
kup tyčinky slané k vínu,
lásku posaď k svému stolu,
celý večer buďte spolu.

[Hanulka21]

Pusť mu tóny čtverylky,
vtáhni ho do postýlky,
ukaž, že jsi žena činu,
dej mu trochu lásky k vínu.

[Marenka]

Milá hlava tvá moudrá je
a tvoje paže silné jsou.
Láskou moje srdce taje,
mé slzy tvým však nepohnou.

[knihovnice]

Můžeš však pro lásku,
co visí na vlásku
nabídnout smír
a lásku za lásku,
malý suvenýr.

[Marenka]

Já nechci budit lásku,
co visí jen na vlásku.
K čemu smír a suvenýr,
když nemám mít v sobě mír?

Láska není v zajetí,
odletí a přiletí
nejmíň když ji čekáme
a už v ní nedoufáme.

[vitsoft]

Odlétá na podzim na zádech vlaštovek
nedbale oděná ve lněném rouše.
Možná ji zmáčejí přívaly dešťové,
možná ji ptáčníci budou chtít polapit,
pokud však svobodu u tebe bude mít,
na jaře spatříš, jak sedí zas na drátě,
se zpěvem na toulky po nebi brává tě.
Poznáš ji. Na drápku má zlatý kroužek.

[lea]

Vilém vášnivě miloval,
Hynek básnil o Jarmile,
v noční temnotu zavolal:
Jambe! Trocheji! Daktyle!!!

[vitsoft]

Pro ztvárnění tvé kontury
jsem vyplýtval káď purpury.
Teď malovat chci sienou
tvou duši žárem pálenou.
Chci kreslit tvoje tělo okří,
až budem z toho oba mokří.