samota

[Hanulka21]

Sedím v místnosti ze čtyřmi stěnami,
a čtyřmi rohy a brečím.
Jsem smutná a nemůžu si pomoct,
tak jen brečím stále brečím.

Vzpomínám na tebe lásko moje,
smutek v slzách utone,
a nikdo neví proč jsem smutná.
A proč v slzách utonu?

Řeknu ti to,
protože ty jsi mi zlomila srdce,
a já nevím proč,
tak brečí moje srdce.

A to všechno kvůli tobě.
Nenávidím tě.
A ani nevím proč. A proč?
Kvůli tobě SAMOTO!!!

[Hanulka21]

Nad starosti povznesen,
když zeď mi v cestě stojí.
Můj život plyne jako sen
a čas mé rány zhojí!<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 4.10.2008 21:24 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=87'>samota</a> -> <a href='viewtopic.php?t=160'>Moudra</a>

[Hanulka21]

Chlad uprostřed léta
mi zmrazil vnitřnosti,
když jsem si uvědomila,
že jsem neviditelná
...


tak na radu Sarinky jsem něco přenesu z Lopuchu

[Hanulka21]

je mi smutno
chce se mi plakat
přítelkyně spí...
není s kým povídat
srdce mi tluče!
Touhou?
Ne bolestí!
Čekám ráno
brzy přijde kuropění
kohout kokrhá
přivolává nový den
jaký bude?
Otírám slzu
která mi sklouzla
po tváři..
muž vstává
nasadím úsměv...
mám uvařit kávu?
jdu lehnout s bolavou hlavou
jen hlavou?
Ne i srdcem
A ani nevím proč mě tak bolí

[Hanulka21]

Nikdo tě nezval a přece jsi se ukázala,
jediná jsi neuklápla slzu a ještě ses radovala.
Nenávidím tě.. tolik jsi nám toho všem vzala,
ty snad nevidíš, jakou bolest jsi nám způsobila?

Na světě jsi sama, ale se mnou nepočítej,
nikdy u nás nebudeš vítána, tak se neusmívej
Ty se však neptáš a řítíš se rychle tmou
a myslíš si, že na tebe všichni zvědaví jsou.

Mám takovou zlost a nemohu s tím nic udělat,
sama se musím naučit, jak se stím vyrovnat.
Nikdo nestojí u mě a nepomáhá mi bojovat,
to ty jsi mě zradila, to ty jsi můj kat.

Strašně se bojím, že zase ublížíš mi,
já ale přijdu na to, jak odolat ti,
myslíš si, že nejmocnější jsi,
to však se mýlíš, nemysli si!

Až zazvoníš, otevřu. A do očí se ti podívám,
všechnu svou bolest, nenávist a lásku ti dám.
Já totiž vím, že se jednou s tebou setkám,
na konci své cesty si na tě - smrti počkám...

[Hanulka21]

žena v černém - smrt

Jen ona je v očích neměnlivá
ke všem stejně spravedlivá
říká se, že vládne všemu,
ale podle mě jen a jen jemu

hlídá pořád naše žití
tam, kde slyšíš jen vlčí vytí
stojí sama v temné noci
zvládá všechno bez pomoci

brzy přijde zase její čas
a ona se vydá do ulic zas,
ta žena v černém zavoji
co se nikdy ničeho nebojí..

[Hanulka21]

Myslela jsem si, že už vše znám
A zatím prázdno v sobě mám
Z toho okolí
Z toho, co pohltí cokoli
Tebe, mně, vás
Chci přehodit přes sebe plášť
Jako Arabela
Ráda bych kamkoli odletěla
Chci být sama
TAM bych byla ráda
Bez bolesti
Pryč s pocitem úzkosti!!!

[Hanulka21]

mít tak tu moc
posunout čas vpřed
ukončit tesknou noc
učinit to hned

mít tak tu sílu
překonat bolest
žít v klidu a míru
smutku dát protest

mít tak naději
že zas bude líp
odstranit život ve zbroji
snít pod korunou lip

mít tak odvahu
překonat svůj smutek
vzít tak v úvahu
že by někam utek

chtěla bych posunout čas
tuhle krizi překlenout
než zešedne vlas
ze země se zvednout

a dál v cestě pokračovat
s hlavou vzpřímenou
na nic si nestěžovat
jít za štěstí vidinou

[vitsoft]

Kouzelný plášť do pohádky
byl by pro nás asi krátký,
nezakryje nám prdel.
Jen velikost XXL
je zárukou kompletnosti,
že odletí všechny kosti.

[Hanulka21]

hledám stále tu souvislost,
jak jsi objevil mou velikost.
Přiznávám velikost XXL a za ní díky,
alespoň schovává mé faldíky,
co já ale vím, je to psina,
v pohádce se používá pelerína.
Je totiž universální velikosti,
schová malé i velké kosti!

[Jiška]

VŠICHNI JSME NA JEDNÉ LODI,
NA SVĚTĚ UŽ TAK TO CHODÍ...,
AŽ NÁS JEDNOU VYPROVODÍ
SVATÝ PETR DO NEBE -
TO UŽ NÁM NIC NEUŠKODÍ,
NIKDO V NEBI NEMARODÍ,
TAM NENÍ NÁŘKU A BOLESTI...
PERUTĚ ANDĚLSKÉ ŠELESTÍ.

[Hanulka21]

V nemocničním pokoji,
v nemocničním sále,
každý čeká na okamžik,
co teď bude dále.

Otevřou se dveře
a dovnitř někdo vejde,
jde dlouhou chodbičkou a rozhlíží se
komu život zanedlouho sejde.

Ne,
tihle mají život před sebou,
já přijdu jindy,
až ho budou mít za sebou.

Ale jeden tu je přece jen,
měl by ses človíčku bát,
až uvidíš kdo jsem,
až mě budeš znát.

Tvůj čas se pomalu blíží,
život bude můj,
dech tě v plicích tíží,
já ti pomůžu, jen klidně stůj.

Na kose záblesk světla,
v pokoji sám si jen,
tvá hlava klidně klesla,
teď přijde krásný, dlouhý sen.

A tak v nemocničním pokoji,
zase o život míň,
další duše odchází,
a já mizím jako stín.

[vitsoft]

Nevšímejte si mě, paní,
nevítaná noci družko.
Mladý, a snít bez ustání?
To je proti všem pravidlům.
Teprv až o lásku přijdu,
pak vás pozvu na své lůžko.

[Hanulka21]

Výsledek násobení

Člověk se učí chybami,
říkali mi v první třídě ...
Nikdo však nikdy neřekl,
kolik těch chyb vlastně bude ...

A teď tu sedím s počítačkou,
odčítám, dělím, násobím ...
Ne a ne spočítat kalkulačkou,
co všechno ještě nadrobím...

Všemožná vysoká čísla...
matematika - teror.
Najednou displej zasvítí ...
nekonečno - error!

[sarin]

Ľudia sú už takí...
Boja sa samoty,
chladu, tmy, bolesti...
Keď z lodí nádejí
ostanú len vraky,
potopia naše sny.

Padne temno na svet,
zmĺkne všetko vôkol,
stlmí sa i jas hviezd...
Tíško znie Requiem v mol.

[sarin]

Človek, blúdiaci sám, nechce byť na obtiaž.
Možno ho obrovská bolesť kvári i strach,
možno len prekonať nástrahy chce zlých čias.
Bojí sa poodkryť svojej duše temno,
odhaliť tu priepasť, požierajúcu jas.
Bojí sa potriesniť svojím žiaľom svetlo.

[Hanulka21]

Vidím tě a skláním hlavu
snažím se ti něco říct..
sem jako ta jedna z davu
žlutohnědých slunečnic

koukám na tě skrze řasy
bílé tváře pořád máš
vychází z tebe tolik krásy
tak proč sakra umíráš..???

V hlavě skoro černo mám,
jsi už dlouhá léta přítel náš,
pro slzy okolí nevnímám,
tak proč k sakru umíráš?

[Hanulka21]

Živote, sypeš se mi mezi prsty
Jako hromada písečných zrníček
Stejně jako naše sny a touhy
Jsou křehké, jak perníček!

[Hanulka21]

Zase na mě dolehla samota,
kolem mě je jen marnota.
Myšlenky mám jen smutné,
ptám se... je to nutné?

Potřebuji malinko potěšit,
po dušičce pohladit,
aby přítel nečekal,
hezké slůvko pošeptal.

Stačí jenom věta kratičká,
mohou to být tři slovíčka,
NEBOJ, NEJSI SAMA!

[knihovnice]

TAK JAKO SLUNEČNICE
není v poli jedna sama,
tak i ty jsi mezi náma
je tu Vitsofg,Sarin,Kama.

Milá Hani,
vždyť Ty nevíš ani,
jak Tě máme rádi,
my,Tví kamarádi.

Cítíš-li se někdy dole,
zvedni hlavu!
Zlatých květů
kvete celé pole.

Odpoutej se přece
od provlhlých,chvějících se řas
k ¨lánu zlatohnědých krás.

Snad Ti zlatá slunečnice
přinese i slunce více
nežli dosud
a určitě překonáš
i nevlídný osud.

K svátku lásku,zdraví,štěstí
příznivý ať osud věští.
A k tomu my všichni
držíme Ti pěsti.

[Hanulka21]

dík za přáníčko Marti, a jestli se nám podaří v srpnu sejít, tak bys mohla nějakou slunečnici natrhat a dovézt..miluji semínka..

[Hanulka21]

Važ si svého přátelství
říkal jeden moudrý pán,
dobrý přítel je štěstí
na ty trable nejsi sám.

Přítel, co ti vždy pomůže
tomu se nic nevyrovná,
když máte velké potíže
ve dvou se to lépe srovná.

Mnoho lidí bližoučko je
co máme ve svém okolí,
za přátele se stavěje
skutečně nejsou přáteli!

V nouzi, že přítele poznáš
to svatá pravda jistě je,
to pak už skutečně poznáš
na koho dobrý spoleh je.

Proto touto malou básní
přítelkyni děkovat chci,
vážím si Tvého přátelství
které snad je na věčnost...

[Jiška]

NEMYSLETE NA SMUTEK,
RADOST K SOBĚ ZAVOLEJTE,
ON PŘEC NIKAM NEUTEK,
ŽIVOTA SI UŽÍVEJTE.

[Hanulka21]

vidíš úsměv na mé tváři,
očka mi radostí září,
občas myslím na tu knížku,
kde mě učí vařit Jíšku.

Chtějí abych Jíšku vzala,
do polévky nastrkala.
Copak bych jí mohla pozřít,
kamarádku v ní uvařit.

[Hanulka21]

BOJ O ŽIVOT

Šrámy máš na těle, na duši,
já vím, statečnost je tvůj brach,
život tě už zase pokouší,
dneska máš ale větší strach.

Máš totiž, Míro, zlé tušení,
že špatný konec se blíží,
že Tvůj černý sen se naplní,
ta představa co Tě tíží.

Už fanfáry v dáli znějí,
ten zvuk strach Ti nahání,
Tvůj nejtěžší souboj se strojí,
snad sám pán Bůh Tě ochrání.

[Hanulka21]

PROHRA

Buď sbohem velký bojovníku,
tvá bitva již dnes skončila,
zbyla kaluž slz na chodníku
když jsem se s Tebou loučila.

Neboj se, vzpomínka na Tebe
zůstane se mnou napořád,
dnes už kráčíš do nebe,
tak rychle věci berou spád.

Do oblak zvolám Tvé jméno
a obléknu se v černý šat,
budiž mi prosím odpuštěno,
že předlouho budu naříkat.

Tak sbohem příteli naposled,
vzpomínky nikdy nezestárnou,
až i já opustím tento svět,
tak nahoře zas nashledanou.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 4.10.2008 23:32 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=87'>samota</a> -> <a href='viewtopic.php?t=162'>Smutnění</a>

[vitsoft]

Jak na dortu šlehačka
smutek báseň ozdobí.
S citrónem nás vymačká
do hořkého hrnku čaje.
Je to zlé, když podmínka je
odchod blízké osoby.

[Hanulka21]

NOČNÍ POZDRAV

přišla jsem se ještě rozloučit,
poslat Ti po měsíci pozdrav,
neukázal se ale jasný svit,
zahalil se celý v černý háv.

[knihovnice]

Už dosti bylo nářků,smutku,
vždyť těšit se máme proč,vskutku!
Pro krásný úsměv na tváři,
když miláčkovi zazáří,
pro dětské rozesmáté oči,
když capart do života vkročí.
Pro jasné slunce nad hlavou,
přestože hlavu máme bolavou,
pro něžná křídla motýlí,
když za nektarem popílí,
na máky vlčí zacílí.

Tolika barev,krásy,jasu!
Jen slepý nevidí tu krásu.
Celičkým tělem,každičkým pórem
stojíme v úžasu
před celým chórem.
Život je velký kouzelník,
pravda,že někdy nás
bolestně odhalil,
ze šatů svlík.´

Život kolem nás sviští,
tak jako na jevišti.
Poslední opona padá
a co se od nás žádá?
Až jednou spatříme
poslední záblesk,blik,
snad řeknem pokorně-
ŽIVOTE, DÍK.

[Kama]

Krásných dnů je přesila,
osud včas ti laso hodí,
když nešťastně zbloudilá
v mělčině jsi se svou lodí.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 4.10.2008 21:29 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=87'>samota</a> -> <a href='viewtopic.php?t=160'>Moudra</a>

[Hanulka21]

Brzy přijde příliv,
za ním zase odliv,
z mělčiny uvolní
zachycené lodě.

[Kama]

Vidím jednu smutnou duši,
roní slzy,hořce pláče,
váhám trochu ,mohu rušit?
Na smutek já mám maskáče.
Znám tu cestu od výmolů,
jestli chceš,půjdeme spolu,
třeba mlčky,beze slova
nebo vše proberem znova.
Musíš vylézt na svou horu,
tam si naber hrstku vzdoru.
Časem sundáš svoje fáče,
potom mi vrať ty maskáče.

[Jiška]

Člověk nezmění zákon života,
kdo ho nepřijme, tak se v tom motá.
Není jiné cesty, než smíření,
času je třeba k létům zmoudření.

[Marenka]

Člověk někdy nezmoudří
ani v pozdním věku.
Srdce, duch - ten je mladý,
tělo stáke k světu.
Všichni tě hned odsoudí:
cit se k tobě nehodí.

[Marenka]

Bolestná samota

Společná naše krásná léta
byla jsem jak s tebou zakleta.
Ta věrnost zůstala jak meta,
napsal by o nás dvou poeta.

Bez tebe jsem tu zůstala sama.
Ze mne se najednou stala vdova.
Samota pálí a někdy bodá.
Já proto těžko nacházím slova.

[knihovnice]

I když všichni máme uši,
tak jsme někdy trochu hluší.
Jedním z velkých darů
je zamířit k baru
a k problému víc
kamarádu říct.

Sklenka při tom nevadí,
příjemně nás pohladí
po duši i po těle,
hlavní je -
mít přátele.

[Jiška]

Nemyslím, že s alkoholem
bojuje se s duší bolem.
Nejlepším přítelem jsem si já sama,
snažím se nedělat ze všeho drama.
Slovíčko povzbudí, pomůže na chvilku,
zapálím si svíčku, posedím v křesílku.
Člověk se stejně se vším smířit musí,
když podlehne smutku, hodně si zkusí.

[Marenka]

Pláč
Bolest nikdo nepochopí,
pokud ji sám nezažil.
Člověk ve svém srdci trpí,
raději by snad nežil.

Moje tvář se snad usmívá,
ale duše často pláče.
Proč tak často se mi snívá,
že je tady se mnou zase.

[Jiška]

Snad by byl to hřích,
mít tak krásný smích
a přitom plakat stále.
V etui své slzy nechej,
za života krásou spěchej,
cestou jít se musí dále.

[Marenka]

Každému se můj smích líbí,
je prý strašně nakažlivý.
Z fontánky jak ze mně tryská,
směje se zas na mne láska.