pojďme si hrát na sonety

[ašek]

sonet o hubě

Evoluce nezklamala,
umřu blbý nebo blbý,
hledám ucho, ucho vrby,
byla panna, přesto dala.

Jistota vždy uklidňuje,
balím slupky šedé kůry
z kruhu kolem kvadratury,
obal míru překračuje.

Džuzna z huby, slušně ústa.
Nevím, kdo je velkohubý,
nevím kterak, zatnu zuby,

opravdový údiv zůstal.
Povyprávím. Konec konců,
svět je krásný - bez pitomců.

[ašek]

střemhlav je správně

Nerad tvoří nepokoje,
postrkuje postrčení,
jasná chyba zařízení,
každý si chce říci svoje.

Kupa pravdy, kupa hnoje,
je to různý, ponořeně,
méně je pak nezmatené,
prázdná mísa na nápoje.

Je to různý, ponořeně,
méně a víc nezmateně,
obránce je bez výzbroje.

Záduchu mít stále ze zpráv,
letět vzhůru, přesto střemhlav,
je dva krát dva stále dvoje?

[ašek]

sbohem, amen

Nenápadně v podvečeru
krok vpřed, potom zpátky čtyři.
Holubičí netopýři,
teplý vítr ze severu.

Zbývá už jen zapózovat,
nová doba beze hříchů,
nehlučí nic, sláva tichu.
Hlavně radost nepochovat.

Pápěří a taky chmýří
rodí se přec stále znova
husím brkem na pergamen,

nevítězí bez ostychu.
Hrajem krásný druh pokeru,
nashledanou, sbohem, amen.

[ašek]

neřád

Ani bůh už nesouhlasí,
těžce snáší zhovadilost,
psí nálada, psí počasí,
zapomíná na zdvořilost.

Hasiči to občas hasí,
jednou, dvakrát, třikrát a dost,
anděl sází zlaté vlasy,
vina jasná, žádná milost .

Prokřehlosti jarní země,
čertovina, zlostné sémě,
přiznává to smutně, nerad.

Marně bádá, co je vniveč,
kde má páteř bezkostlivec.
Chápající vnímá neřád.

[ašek]

pondělisko

Všeobecné veselí,
kážu víno, piji vodu,
rád bych zrušil pondělí.
Lhal jsem taky při porodu,

lezla mi tam do zelí,
pravdu pouštím na svobodu
na smrtelné posteli.
Trojúhelník ze tří bodů,

šli jsme spolu na jmelí.
Fakt jsme se tam viděli,
cesta vedla do důchodu.

Znovu málo dospělí
mezi dvěma anděly,
nevděční a bez původu.

[Yan73]

Po bitvě

Na bojišti teď mouchy bzučí.
Je plno padlých. Mrtvoly
se rozkládají. Hbitý klučík
je šacuje a na poli

puch z mrtvých těl je všude cítit.
Zde na poli cti maršál pad.
Krev kořínky tu pije kvítí.
I něžná kvítka mají hlad.

A Hans ten voják hladový je,
sám bitvu přežil z kumpanije.
I kost by z hladu ohlodal.
Bez markytánky, bez kořalky.
má dost té zatracené války.
Tuš trubač troubí. Jde se dál.

[Yan73]

Pijácká

Pivo s pěnou krásně studí.
Barva piva rezavá.
Údy v hospodě se udí.
U stolu je zábava.

Přímo prča. Panák. Panák.
Rozběhl se kolotoč.
Panáky tu nosí Hana.
Ze záchodů čpí tu moč.

Pivo teče z lesklé pípy.
Jazyk těžkne. Skvělý vtipy.
Piják cigaretu típ;
nemyslel si, že zas zalže;
ráno Bohu přísahal, že
nebude pít. Byl to vtip.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 23.4.2017 17:06 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=356'>pojďme si hrát na sonety</a> -> <a href='viewtopic.php?t=152'>Sonety</a>

[ašek]

že by jarní….

Čáry, ty se divně kříží,
tvoří nově divné body,
vyřešení nenabízí,
střety jasné od přírody.

Povinnost je někdy radost,
názor plně integrální.
Druhořadá prvořadost,
potřebnosti minimální,

sešikmené pomyšlení,
znečistěné znečistění.
Rád čtu verše mezi řádky,

tak se páchá harakiri,
duben byl a Svatý Jiří.
Květen už je. Opět sladký.

[ašek]

sonet vraní

Ani chvilku nemlčela,
pár lžic cukru přece stačí,
ráno půjde do kostela,
třísky kolem, les se kácí.

Vyhlašuje volbu novou,
třísky duši nemrzačí.
Štěstí skryté za podkovou
marně hledá reputaci.

Poodklápí víko duše,
jen ať život nepřikluše,
vráží tělo do bodláčí.

Že instantní bude v urně
zpráškovaná nekulturně,
jako vrána. Sonet ptačí.

[ašek]

přátelsky příteli

Dostaneš to, co sám dáváš,
hlavobolná kocovina,
v Andromedě mlhovina,
žádná práva, pouze vřava.

Něco tady pokulhává,
flaška vody, láhev vína,
spřádáš sítě, pavučina,
jistota je byt a strava.

Známá shoda okolností,
případ známý z minulosti,
co nás míjí, to nás míjí.

První stupeň varování,
otázky a taky ptaní.
Máš-li depku, užij si ji.