pojďme si hrát na sonety

[ašek]

sonet IT romantika


Informačních toků slasti
Internet a Intranet,
čeká mě pád do propasti,
chceš to zítra nebo hned?

Toky bitů bez účasti,
vítej doma, občane!
Harddisk už nám dlouho chrastí,
za chvíli snad přestane,

pokud dám mu ještě chvíli,
aby bity rozředily
bajty, které nemravně

sdružují se v kratochvíli
měníc kódy každou chvíli.
Dupou tu hru soustavně.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 5.4.2015 15:06 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=356'>pojďme si hrát na sonety</a> -> <a href='viewtopic.php?t=152'>Sonety</a>

[ašek]

sonet šabatový

Vzpomenu-li ombudsmanku,
hned mi v žilách tuhne chlast.
Radši měla vykrást banku,
tahle baba chce nás zmást.

Sedět má dnes u verpánku
na podrážky brousit plast,
užít práce v polospánku,
z užitečnosti mít slast.

Jsou tu madam Šabatové
milovaní cikánové
nájemníkem příjemným.

Už se bojím třídit prádlo,
takže moje umyvadlo
sloučí bílé s barevným.

[ašek]

sonet operátorky úklidové služby

Lákají mě rudé rety
dnes jen tvoje od rána,
při krásné hře na sonety
jsi do práce dorvána,

skvostně leštíš parapety,
nemravnost již spáchána.
Krásné tvoříš siluety
s kýblem šéfem poslána,

úsměv nosíš v jednom hadru,
lépe chodit ve skafandru.
Mistr úklidové služby.

Sýkorku lze za koňadru
pochopit jen díky ňadru.
Vizitku mít, jsou tvé tužby!

[Yan73]

Smrt a stařec

Smrt? Pro někoho sexy kočka,
pro jiného zas potvora.
Na každého ta dáma počká.
Pít! Stařec k baru vrávorá…

Knír „kartáček“ má rudý guru.
Vlas slepuje mu pomáda.
Přes mrtvoly se šplhal vzhůru
a že jich byla hromada!

Král mordýřů a mistr strachu
se bojí něžné kmotřičky!
Chlast nepřebije strachu pachuť.

On chtěl by být zas maličký,
To ale nejde! Ví to oba.
Je konec. Říkali mu Koba.

[ašek]

sabbatum sanctum (sonet)

Před kostely hoří ohně
vprostřed temnoty a chladu.
Produkt, který ze slivoně
odmítnut dík prstokladu.

Nechci tu být za mimoně,
levou rukou kupříkladu,
nepřicházím zakaboněn,
srdci bližší na kříž kladu.

Procesí a hábit bílý,
pastýři se rozvrstvili
náhražka je svatozáří.

Pro mnohé jen kratochvílí
odraz světel nahodilý.
Paškál v čele davu září!

[baaari]

no ne,je to opravdu ašek???:-)

[Yan73]

Koba a smrt (předělávka)

Pro někoho je sexy kočka,
pro jiného zas potvora.
Na každého ta dáma počká,
i na starce, co vrávorá

a pije z lahve. Rudý guru!
Od Lucifera dostal pas.
Přes mrtvoly se šplhal vzhůru,
a že jich bylo! Nastal čas!

Chlast nepřebije strachu pachuť.
Král mordýřů a mistr strachu,
vrah tlustých mrňat z kolíbek,
už úder kosy neodrazil,
už Lucifer mu chystá azyl
a Smrt mu tiskne polibek.

[ašek]

sonet z vernisáže

Plácnu prknem do vody,
děsím kapry letité,
oslovil jsem kustody
výstav, kteří v ambitech

nashledali výhody
prostor, jež jsou barvité,
navíc plné pohody.
Víno v číších rozlité!

Polibyro nezakáže
navštěvníkům vernisáže
myslet pouza na sklepmistra.

Projev, který nevyvážen,
blba z prostor nevykáže.
Zneuctění houslí mistra!

[ašek]

sonet moravskoslezský patriotní

Kdyby mě byl postih talent,
maskovaný hubertusem
moh jsem tělo klanět v hale.
Moudra pouštět, mírně, kuse,

mohl jsem být Woody Alen.
Sýkorák mi hlásí: Hnuse,
(tak jsem raděj pod most zalez)
na Slezskou jeď místním busem,

cesta už je dávno v pachtu.
Možná vole, poznals šachtu,
světu vládne Vicanoha,

stáhni z pádla vratiplachtu,
nedupej hru, bo ti přitnu!
Na Zárubku pláče mnohá...

[Kama]

Ašek dostane medaili "Zlatý sonetář" a pochvalu před nastoupenou jednotkou a rozvinutou zástavou....

[ašek]

Hodina Komenského

Jazykům brány otevřené,
Athéna bývá ráda sjetá.
Poznával země zaslíbené,
labyrint srdce je ráj světa.

Církevním pánům neslíbené,
k ničemu dávno katecheta,
prázdniny sluncem zabarvené,
budoucnost varování metá.

Nestoři se nebouří,
ztroskotání na moři,
předurčen už od embrya.

Nevítězí kantoři,
brblající netvoří.
Jak lze uctít Komenia?

https://www.facebook.com/media/set/?set ... 339&type=1

[ašek]

sonet rozčarovaného bakaláře

Nečekám už na ovace
písku plné nesoukolí,
hlavně se tu nepozvracet.
Nepřátele vezmu holí,

rigidita, izolace,
chceš-li, klidně oddrmolím,
vztahy vznikly křivolace,
představím se v nových rolích.

Nervózní a navrčený,
bakalář jsem bez trivia,
funkcí náhle za génia.

Dosud ještě nezatčený.
Neškodné je mletí pantem,
dokud jsem byl bakalantem!

[ašek]

očista hřbitovní jarní

Jen očistíme předků hroby,
když cesta vede k nechápání.
Stín jara, změna roční doby,
tak sbírej chlupy v prázdné dlani.

A slova pozbývají zloby,
jak pupen jívy varování.
Ctím prázdná slova obžaloby
tím květem vrby jarní zbraní.

Jsou buňky vnímající chutné,
pak sílu dodá vůně z výšek,
už nespoléhat na podbřišek!

Jsou cesty náhle nevyhnutné,
jdu zvednout hlasy z hlubin rovů,
a nosím vestu prapředkovu.

[Kama]

Sto pochyb, když se motá v kole
a barvy duhy zmatkem šílí,
je dobré ptát se, jaká role
je moje v téhle kratochvíli.

Mám svoje tajné katedrály,
kam mohu vejít hlavním vchodem,
když přívětivost osud halí
a málo souzním s pevným bodem.

Ať řekne třeba, proč jsou chvíle,
kdy sype do ran obsah slánky.

Mám vzdoru trumfy pošetile
brát coby účet citobanky?

A třeba stačí vzít si brýle
a nalistovat správné stránky.

[ašek]

jarní vzdělání rekrutovo

Louka plná kopretin.
V evropanské vitríně
z cigarety stoupá dým,
jaro je vždy na místě.

Svět je plný ojetin,
nepodléhám volkslistě.
Správou věcí semleti
dík germánské očistě

cvičí svaly, cvičí prs.
Posvěcené statutem,
jak v holou řiť kousnuté

hledaj ve zdi díru skrz.
Dveře, jsou-li okuté,
pak maj smůlu, rekrute.

[ašek]

už (sonet:!?)

Je skvostné žití na pranýři,
kdy mozek vlastní neuhýbá.
To vymysleli inženýři.
Juch, není panna z tůně ryba.

A nad vodami už jsme čtyři,
byť mimoň určí, kde je chyba.
Ctím pravověrné rodem štíry
i dámu, co je samolibá.

Už vedle oněch stojím v řadě,
jimž věřím snad, že jinde žili.
Pak v potkání se na úřadě

kdos vyje pravdu v maškarádě.
Už průserům jsme odzvonili,
dnes kati v řece stloukaj kádě.

[ašek]

sonet tkavý o ranveji

Pěji píseň vážně tkavou.
Jarní luka rodí květy,
kochám se rád nad představou
vždy, když znějí kastaněty.

Prošlas bosou nohou travou,
reaguji na podněty.
Duši máš už promokavou,
zvláštní náhled. Tvoje světy

jsou teď náhle k nepoznání.
Brýle vadí při líbání,
nejkrásnější v správném rouše,

poznání tě nedohání.
Takže jdeme na přistání,
ranvej občas hodně klouže.

[Kama]

ranvej je bezva

[Yan73]

Odpověď Kamě

I mě žerou pochybnosti.
Možná, že mě sežerou.
Život někdy je jak dostih
(s manželkou i operou).

Žena sype chili do ran,
opepří a přidá sůl.
Jako arab čtu jí korán:
na ženu je dobrá hůl!

Fena, která měsíc hárá,
není jako moje Sára.
Konec pře, zas remíza.
Temné oči jako tůně.
Kdo je vidí, ten hned stůně.
Díky Bože! Není zač!

[ašek]

sonet starého Magdona

Ač se snažím, neuhnětu,
hledám moudrost v řeckých bájích.
Pokud dotázání je tu,
odpovědi vyhrávají.

Nadefinuj přesně větu!
Eskymo ti neprodají,
máš-li nápad po odkvětu
s myšlenkami na okraji.

Maryčka je Magdonova,
pravdy řád vždy pravidelně
myšlenkami neznatelně,

tvrdí, že je nepodobná.
Odvolací orgán řídí
blbost nebo jenom mládí?

[ašek]

jak Broučci s autorem vyhráli válku

Válku náhle prodloužili,
Karafiát papírově.
Dnes jsme opět zvítězili,
a vítězství broučků nově

právě dnes zas rozpustili.
Pravdu mají vítězové,
věřím, že jsou neprohnilí,
sundám hadry flanelové.

Z tvého klínu neklínově
nesu stigma prorůstové.
Velká Lhota, tam ho najdu.

Smějí se mi roztomilí,
co na tom, že podnapilí
u javoru říkaj pravdu.

[ašek]

sonet o plenění

Sex to občas okoření,
s tebou se však neožením,
schůzka byla o smočení,
chtěl jsem tě mít na zeleni.

Pravda z pravd už nepramení,
na posedu postřeleni.
Kulka v řiti málo změní,
že jsme byli přistiženi.

Kde nic není, tam nic není,
fořt ten lišku nepodcení,
lásko, jsi zas v podezření.

Je to jasné představení,
učinění opatření,
kde lze co, tak tam se plení!

[ašek]

sonet o slovech májových

Každý ví, že ráno svítá,
slova hladí slovy v máji.
Kdo je jiný nevyčítá,
všichni četli v řeckých bájích.

Dáma s kosou nenamítá,
boha bohem neuhájíš,
že se z bible nepředčítá.
Zvykem bývá v zdejším kraji

dát si dvě, tři půlky režné.
Znovu něco neuhájím?
Propasti už na okraji,

v hloubi víří vody temné,
tam se slova objímají.
Ustájeny v jedné stáji!

[ašek]

sonet o ztrátě

Cérky zjara pro radost
ogary dnes zplemeněné.
Javor ztrácí košatost,
děvče místně zúčastněné,

vnímá světa paradox.
Z hedvábí je nebo lněné,
špatné věci nerado,
chápe které? Mě či ženě?

Zbývá řeka nesplavněná
víře v pravdě zamítavá,
co ovládá zdejší kraje.

Šutry v proudu zdůvodněná
vodní víla nevyhrává,
zde vítězí jiné báje.

[ašek]

sonet o maškarádě jarní

Ráda, pokud hraješ dada,
vcházíš dveřmi do dveří,
prsy vnímáš dotek hada,
pravé s levým soupeří.

Na mně, na tě, občas řada,
vnímáš orgán mateří.
Očekávání je zrada,
v duchu dávno večeříš.

Učinění pokání,
že snad spolu zabřeznem,
je tu vnitřní barikáda.

Nezpůsobí vyznání
až ho potkám pod břehem
čerstvě jarní maškaráda?<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 20.6.2015 23:52 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=356'>pojďme si hrát na sonety</a> -> <a href='viewtopic.php?t=152'>Sonety</a>

[Yan73]

Řeholnice

Mniška sní a touží ve snu
po dotecích nahých těl,
která koupala se v březnu,
než je kdosi uviděl.

Byli nahé šlechtičny, ty
holky, když se líbali.
Nahé holky, holé city.
Bujní koně v maštali.

Vraníci a krásné šaty.
Do kláštera přišla vraty.
Mniška olízla si ret.
Kdysi dávno byla tlustá
a ta její krásná ústa
sála filtr cigaret.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 20.6.2015 23:53 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=356'>pojďme si hrát na sonety</a> -> <a href='viewtopic.php?t=152'>Sonety</a>

[ašek]

líbí moc

[ašek]

důvodová zpráva (sonet pro M.)

Dvojka symbol postavy,
odmítáme shrbení.
Výstup bude voňavý,
kdo má mozek, ocení.

Problém není sžíravý.
Samovolné kroucení
třeba narvat do hlavy.
Z čeho vůle pramení?

Ať nás v klidu popraví
teroristi zelení,
když nesnáší kvašení.

Správa zdrojem zábavy.
Za přepážkou zasklení,
občas mozku zamžení.

[ašek]

sonet o suchu

Hrátky nové na dilema,
dovolená neproprší,
v lůžku nikdy nezčervenáš,
májka stojí na návrší.

Zkušenosti zaznamenáš,
mentálně jsi váha muší,
přísahalas na otčenáš.
Když zaprší, nezaprší.

V rámu jsem se neudržel,
zkoumám s láskou tvoji drenáž,
takže vím, zda nebo nemáš.

Nápady jsou někdy tvrdé,
pokora vždy duši sluší,
bílý papír s černou tuší.

[ašek]

sonet vize vinobraní

Rozpraskává obruč sudu,
těžko místní řeku splavním,
kněží káží o osudu.
Splav, když skočím, zrovnoprávním.

Oběť vlastní, oběť studu.
Pokud je svět bezpohlavní,
kopu rudu, plaším nudu.
Smrdí vyšší princip mravní.

Svět se hroutí ve chřtán dračí,
už mi chybí kousek údu,
za obludu na ples půjdu.

Chřtány, ty nás nezmrzačí,
na svět hodím oko laní.
V září bude vinobraní!
<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 31.8.2015 22:36 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=356'>pojďme si hrát na sonety</a> -> <a href='viewtopic.php?t=152'>Sonety</a>

[ašek]

rozpůlení (sonet)

Vlastní slzy osušte si
pláče vaše nevyděsí.
Chlapa, chcete za manžela,
přesto nejste zcela celá.

Rozpůlenou nebe dává,
srdce touží, nebe přává
užívání náklonosti.
Potkáme se na věčnosti.

Všude, kde jsou lůna lemy
růží stavím k domu stráž,
ano madam, jsem jen váš.

Prázdninově postižený,
tvrdím, čelte všechněm zlům,
příliš křehký máte dům.

[ašek]

cigareta na konci léta

Možná je květ nějak jiný,
kde jsou zmatky, tam jsou zmatky,
taky chybí protilátky,
lístky jsou jak z plachtoviny.

Užitečnost kopretiny,
otrhávám bílé plátky,
je to jenom dětství zpátky,
taky další voloviny.

Dohořívá cigareta,
pro život i do pohádky.
chybí brouček svatojánský.

Už je znovu konec léta,
trhám květy, kladu miny,
takto slavím kulatiny.

[ašek]

sonet splachovací

Zažili jsme vícekráte,
lvové ničí mřížoví.
Na osnově notový
roky byly šedesáté.

Pamětníků proč se ptáte,
těžko ženskou uloví,
žlázy mají jalový,
zapomněli šedesáté,

v hlavě pouze přísloví.
Džbánem přemísťovat vodu
a jít s vlajkou do průvodu.

Mříže dnes už nehoví,
přednost dáti doprovodu,
co na hajzlu spustí vodu.

[ašek]

nihilismus radostná

Včera taky, dneska znova,
pravdy řídím přiměřeně,
kudy tudy z Kocourkova,
zahájil jsem na kačeně.

Za dvacet let fialová,
laje dáma muži v seně.
Kdysi byla do růžova
v sekcích, my jsme nezprzněné.

Všechna slova jsou jen slova,
strč prst, kde je síla dřeně,
pravda lidi převychová.

Z pistácií vanilková
a to kurva otevřeně.
Hoď tam hlasy, říkám znova.

[ašek]

o důvodech

V hlavě jako ve včelíně,
po zápasech neprohraných,
v obtížích pak zamotaný.
Oduševnělá je tchýně.

Slova bolí pisatele
řeči vede v pantomimě,
zrána v létě, večer v zimě,
na podzim je nevesele.

Cit je pevný, také stálý,
k ničemu jsou manuály,
duše hodně poškrábaná.

Něco navíc nenachází,
západ slunce, taky stáří,
asi zajde na frťana.

[ašek]

chmura

Platí to už od Adama,
odevzdávám obětiny.
Drahý, možná nelaciný
přepadávám sebe sama,

nebezpečí z každé strany
je to bezva představení,
vyhrávají poražení.
Slyším Rybu na varhany.

Já a všichni dohromady
mávátkem vždy z první řady
zatleskáme, sláva, hurá.

Zmije větří, už se svíjí,
zvědavosti nezabíjí.
Radost věčná, kurva chmura.

[ašek]

sonet kocouřův

Kocouř se tu prochází rád.
Místo jemně znesvěcené
voní vůní jeho kmene,
pánův dům přec jeho je hrad.

Slabost koček pro zákoutí
zapůsobí přirozeně,
kocouř cítí osvíceně
turecký med z naší pouti,

ladí pohled zatvrzele.
Ten vydrží vždycky déle,
světe, má tě u prdele.

Plotnou zdejší tabák suší,
označkuje, když už musí.
Sledovat to, je vždy skvělé.

[ašek]

bystrý penzista zkoumá kolegu

Vada řeči, charakteru,
usínání vprostřed věty,
už žádné hry na sonety,
cesta vpřed, však beze směru.

Demonstrace nedostatků,
názor má, je víceletý,
vzácný jako šafrán setý.
Marně láhvi vrací zátku.

V tváři výraz sůvy z nudlí,
korkem vpřed. A duchem zchudlý
žmoulá zbytek cigarety.

Věkem směrem ke hřbitovu,
starý pokus zkouší znovu
názorově rozemletý.

[ašek]

zkoumání zimní

Zvědavosti z poznávání,
kraví muž a býčí žena.
Exotická dovolená,
drobné hádky, pak klid zbraní,

tichá, bílá, mořská pěna
na lásku hra, na milenky.
Nadbytečné podprsenky,
jáma v pláži vyhloubená.

Panika to nezlepšuje,
přesto život naplňuje
prázdná duše, plné sklenky.

Ukotvený na napínák,
skoro všechno je ňák jinak,
led je stále ještě tenký.

[ašek]

titěrnosti plné vervy

Narušeno znenadání
náboženství vlastní duše.
Jen ať nápad nepřikluše,
bacha, hrozí nadýmání.

Závěť už mám dávno v hlavě
představami bídně hynu,
konec plynu, konec splínu,
směr vpřed značně kodrcavě.

Mysl v stavu utajeno,
plná vervo, prozraď jméno.
Omdlívání je to pravé,

verva koplá do holeně
úsměv strojí nenuceně,
hrdá na prd, co má v hlavě.