Lásku, něhu, laskavost
druhému já dávám záhy,
stavím k jeho břehu most.
Mince však má obě strany,
není míru bez obrany,
někdy rýži, někdy saké,
hněv má místo v duši také,
bez něj není rovnováhy.
I když život trochu zešed,
proč by člověk měl se věšet,
muka lásky nejsou ještě
od žití ty pravé kleště,
pozor na to, abys slzy
nevyplakal příliš brzy,
srdce ztvrdne jako kámen
pak je navždy se vším ámen.
Nemám z toho žádné vrásky,
všechno mám, tak co bych chtěla,
zdraví, domov, i dost lásky...
K čemu trezor s diamanty,
jednou zreznem jako panty,
ztrouchnivějí stará těla.