Básně všeho druhu

[duncinela]

naše básně múzou stvořené

[duncinela]

Kolik se platí
za křídel vlání
jakou cenu bytí má
je to síla odevzdání
kterou jen člověk zná

Všechno živé
dýchá,cítí,plane
jakou cenu bytí má
je to snaha říci ne
co člověk sám sobě dá

Za čistotu
platí se draze
cena bytí je kámen
je to obrat na vlastní dráze
jen člověk ještě neřekl amen.

[duncinela]

Dnes nezáleží na způsobu
jakým se myšlenky vyhání z mozku ven
nezáleží na prostoduchém důvodu
na minulosti záleží jen

Na čem více a na čem méňe
nemohu dnes vyslovit s jistotou
zabitá minulost našla si mně
život stává se anekdotou

Konec se kvapem blíží z dálky
teď jiný než kdy předtím
už nemám chuť jít do války
a zbraně hledat bůhví za čím.

[vitsoft]

Je-li život anekdotou,
nesmí chybět pointa.
Když nás okolnosti kopou
do místa, kde končí záda,
stačí najít kamaráda,
s ním pak smotnout jointa.

[duncinela]

Do dlaní dýchni mi
má krásná
s vlasy jako země jarní
bloudit chci
krokem pomalým po ní

V očích tvých čtu jen
jsi živá,něžná
jsi můj sen
dotknu se jemně
duše tvé
nepustím ji,držím pevně

Vyjdi z květů položených
do tvého svoje
srdce dám
bytost ve mně
ti odevzdám.

[duncinela]

Nejde-li vrátit čas
počkám tu na odliv moře
půjdu po pěšině
tenké jak vlas
a vyliji tam svoje hoře

Proč na tváři máš stín
nedáš mi naděje kus
ta cesta nikam nevede
co stalo se
nikdy se nedozvím
zpíváš si jen smutné blues

Nač ptát se mám stále
kým byl jsi a budeš dnes
stěnu z žuly
mám před sebou
jak v prázdném života sále
nesu ti ratolest a zvěst.

[duncinela]

Vidíš tu skálu,ten břeh
za vlasy mně tam viset nech
když nikdy spolu nebudem
já nepohnu zatraceným osudem

Mít tak v ruce žezlo
všechno by se po mně svezlo
takhle jen mlčky koukám
nadějí za nadějí v sebe soukám

Až začne zase světlo zářit
nebudu už svůj čas mařit
pohnu nebem,zemí,planetou
vyrvu sebe jak lípu staletou.

[vitsoft]

Být ukotvená v skále,
to nenapáchá škod.
Ač znalosti mám malé,
však, děvče, nezdá se mi,
že dá se pohnout Zemí,
když nemáš pevný bod.

[ašek]

Ty můj milý etanole,
zas celý den o kofole!
Jedna malá na ráno.
Budiž správně chápáno:
Dobré ráno Zvláštní škole!

[ašek]

Zas ve vesmíru vzniká supernova,
a mnohdy nové vztahy přestrojené.
Pak zbývá Ježíšova převýchova,
jež řídí, ať se nikdy nepřihodí,
že zítra nevědomost neobrodí
vždy užívaná obyčejná slova,
(to nevěříce pravdu zřela Eva)
již obžalobou předem odsouzené.

[yagga22]

Pozoruji chvění tvých řas těsně před rozbřeskem,
silou motýlích křídel zastavíš ptáka v letu,
čelem paprsek a chvatná myšlenka probleskne
- na mě, či na první vytouženou cigaretu?

[vitsoft]

Čas je jak mávnutí křidélek motýla,
vyvine uragán v vzdálené zemi.
Ze křehké dívky hned bába je otylá,
pohledný mládenec v dědka se přestrojí,
klece se otevřou, pták v letu nestojí,
ten, kdo to způsobil, drze se tlemí.

[ašek]

Vláčíme s sebou osudu bágl,
vláčíme s sebou života smysl,
koho jsi cestou radostně zdravil,
zjišťuješ rázem, je jenom fízl.
Koho jsi potkal, morově páchl,
vypouští jedy, šíří jen závist.

[yagga22]

Říkala mi, že mě nechce,
nanejvýš prý jen tak lehce.

Smím se jenom přitulit,
oči na ní vykulit,
žádné prudké pohyby.
Jinak jsem snad bez chyby.

[ašek]

Je třeba vidět nebe.
Rozhovory u pastora,
pochvalují knihomola.
To mraky nebe vstřebe.
Slova bible neodvolá
všech knih světců gloriola.
A vůle k nepotřebě.
Touze boží neodolá
profesí být píčohola.
Jen mdle tě ukolébe.

[yagga22]

U kanónu dlouho stál,
snivě přitom hleděl v dál.
Málo si tam posvačil,
a pak domů odkvačil.
Kanón nám tam nechal stát,
všichni se mě chodí ptát,
zda to byl muž železný
a co bude s nálezným.

[ašek]

Po tomhle dni, co lze zrána?
Třeba vrána nezorána
jezedovým úsilím?
Už se tomu nedivím!

[baaari]

koukám,jak soused můj i jeho děti
SE SE ŽENOU ŽENOU
na koncert rockový od hodin pěti
snad lístky seženou

[ašek]

Pochopil jsem umění,
pod Altajem neznaj notu.
Noty v horách poslední,
naplivu si do kompotu.

Dam vnadné koz vnadění,
zvládám těžce třezalky.
Hymna, která správně zní,
s kočkou půjdu do války.

Kozy krásným Altajkám
směrem k horám hrdě ční,
nepodlehnu třezalkám,
asi se zas zesměšním.

Pro bulvár jsme nebáječní,
kdo je debil, zhusta řeční.

[ašek]

...opravdu Máchalová???

Do brunátna překrven!
Je výjimkou z přísloví
v zdravém těle zdravý duch.
Jsa poněkud roztrpčen,
co bude dál, předpovím:
Korektnosti vydřiduch
zpochybní vše podezřelé.
Co se vejde do boubele!

[ašek]

novoroční přání Adelgundě

Vlastníš ženo, divné jméno,
zdá se trochu nečestné,
hledej, co je dovoleno.
Světu vládnou sólisté,
partnerství tě semele.
V situaci nejisté,
nalezni si přítele.
Potkávej jen pocestné!

[ašek]

kladivo sůví

Kladivama několika
do spánku či na temeno,
poté možná odpočinem.
Dekadentní romantika!
Odjakživa pokrouceno,
smrdíš chlape nikotinem.
Čučí sůva do nudlí,
bydlí nebo nebydlí?

[ašek]

absolutní pravda

Endorficky lapám slasti.
V důsledku své neschopnosti
fandím stavu náhody.
Jen nespadnout do propasti,
vyřádit se do sytosti,
klidně usnout pod schody.
Pravdivá je absolutně
sranda, co se tváří smutně!

[ašek]

šosák nebo šosáci?

Obavy podobné předlouhým stínům,
bezpočet večerů plní se smutky,
sytý zvuk pohledů naplnil noci.
Blížím se v naději, že čekáš v klínu
radosti, co na cestě do hospůdky
zažijí lidé, co přichází bosí
strništěm navlhlým z večerní rosy.
Fraky když nosíme, tak máme šosy.

[ašek]

blbosti zakázání

Sakra říkám z donucení,
láska hory nepřenáší.
Narozen jsem v Sacramentu,
tam se rodí vyvolení.
Říkali mi vždycky naši
nezvládneš to bez talentu.
Děti moje, dobré ráno,
mluvit blbě zakázáno.

[ašek]

zrození osudné

Studený pot čelo skrápí,
otevřená náruč vstřícná.
Nezklamává naděje tvé,
zrod čehosi radost budí.
Od zítřka už jenom kápi,
věk je sviňa nepřejícná.
Stromy holé, suché větve
na dušičky do osudí.

[Ruprecht]

Po ránu ochotně,
na okně sedí kos
a hvízdá si svou suitu kosí.
Na chodníku po tmě
chodkyně o svůj kotník zakopne
notně a překotně.
Před vrátky do krámu
a v ranním šerosvitu
pláče nad rozlitým mlékem.
Jak vlezlá obsese,
k úžasu svému,
co nesnese,
přednese plénu.

[ašek]

šachování

Apokalyptická doba,
hledám léky proti strachu.
Na místě je obžaloba,
jedni bijí, druzí bití,
svět je občas na poblití,
Andělína bere zlatou.
První v cíli ceny matou,
Evropa je vážně v šachu.

[ašek]

pozvání

Pojď se projít na zámostí,
hřbitovní tam světla svítí,
nedost hřbitovního kvítí.
Tvrdím ve vší zdvořilosti

dáma s kosou radost páše,
zubatá jí chrupem cloní.
Problém, který vznikl loni
nevyřeší otčenáše.

[ašek]

trnitá

Vnímám kol jen dřevorubce,
popelnici nenaplním,
cílíme už dlouho k chucpe.
Zbraně mám, jsem beze zbraní
boje směrem k nechátrání,
poklesává, nepoklesne,
na zahrádce sázím česnek.
Čekám zpěvy ptáka v trní.

[Petrus Festinatus]

Z mého psíživota

"Team-leader to ví,
prý to opraví,
až bude mít čas."

Tu starší kvalitář
rděl v hněvu rudou tvář
a začal tovat-čas*:

"Jak jsem děl to bude!
Jiná nejestvuje!"
Mě začal chybět chlast.

_ ___ _
*Morfologická inverze :-D

[ašek]

k večeři

Třeba víno, možná pivo,
tramvaj z kopce nebrzdící,
vlastně pravda nebo život.
Uniká i neuniká,
velké gesto mučedníka.
Šedovlasý stařec s knírem,
řekl jsem už předevčírem
upalte mne na hranici.

[ašek]

černý kafe s tebou

Zlatá potrhaná křídla,
vlahé zraky, slza v oku,
kapitán je bez kormidla.
Černá horká skvostná voda
jsi tu ty a nedohoda,
vydechuji překvapeně.
Dneska více, zítra méně,
pohled přímo do rozkroku.

[ašek]

homo nehabilis

Nevařím jen z vlastní hlavy,
čeho je moc, toho příliš,
starší stromek, opadavý,
vykoumáme spasitele.
Starý, přesto nedospěle
trochu rvačky, chlast a drogy,
předvádím jen monology.
S tebou homo nehabilis.

[ašek]

pohoda

S problémem se neztotožním,
bruslím mezi nutným, možným,
aby doma bylo dobře.
Konec dobrý, všechno dobré,
neřešíme krávoviny.
Z nukleární medicíny:
farář je jen správcem duší,
závist, co se krájet musí,
prachy vyšly dávno z módy.
Hozený jsem do pohody.

[Jiška]

V Domě Pánů z Lipé
vaří kávu skvělou...
Mráz když prsty štípe,
stačí říct jen, chceme,
vypít jednu jdeme,
byla jsem tam s Leou.

[Poutnik]

Chápe-li to dobře Poutník
Lea, Rancher i ta Jiška
Mají rádi dobrý podnik,
V Brně znají správná místa
Zajímavost kdepak chystá
Janáčkova lstivá liška.

[Jiška]

Splním přání básníkovo,
Brno je přec podle všeho
také město Poutníkovo.
Poezie k Brnu patří,
básní každý, kdo jej spatří.
O Špilberku, o Petrovu,
prostě všechno o domovu.
Ten, kdo v Brně jednou žije,
Starobrno jenom pije.
Draka s kolem máme svého.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 14.1.2017 10:14 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=329'>Básně všeho druhu</a> -> <a href='viewtopic.php?t=157'>Vyznání</a>

[ašek]

zahozeno

Vidím pouze stíny duchů,
nepropadám kratochvílím
neposedně dobrodužně.
Nenásilí bez úsilí,
nářkem dopřávám si sluchu,
házím flintu do obilí,
stavy různé, zčásti hrůzné.
Z obilí se špatně střílí.

[ašek]

za tunelem vlajka cizí

Podzim, ten už neokecá,
těžce hledá správnou formu.
Konečná. A nekonečná,
letos nemá na vybranou,
vlajku schová trochu stranou,
vlajku na pirátské lodi,
spasí vodu, po níž chodí.
Chybí klíče správci domu.