Problémy neřeš zbytečně stroze,
popiš nám třeba strukturu písku,
máš-li ho plno, nebo jen misku,
anebo kozu a její příběh
můžeme řešit, vlastní svůj výběh?
Svěř se nám, Bety, jsme přece tady,
veškeré drby řešíme rády.
Prozradím ráda, neumím s krami
hovořit něžně, pakliže tedy
směruješ výlet v severní ledy,
budu mít áčko, navíc mám vředy,
v žlučníku šutry, na mozku švába.
Celá jsem vlastně tak nějak slabá.
Palacký nejsi, výmluva chabá.
Na žlučník pivo, na švába vodu,
osolíš, dojde k novému zrodu,
mátovou příchuť však musíš přidat,
ze švába náhle genius- vivat!
Nevím však zdali umí šváb zpívat.
Tohle je prostě fatální, věř mi,
jak by pak prošel nízkými dveřmi,
jak by si vavřín na hlavě nesl,
myslím, že samým smutkem by klesl.
Kolenem dřel by podlahu drsnou,
pokorně čekal, cvrčci až vrznou.
Nemohu řešit případné drama,
tohle snad uznáš docela sama.
Pozvi si na něj kočího, vozku,
aby mu řekl hezky a od plic,
pravdivou zprávu. Nechceš být komplic,
nechceš být ani přítelem s vizí,
uvidíš, po tom opravdu zmizí.
Odejde středem mlčky a hrdě,
tak na něj musíš, příšerně tvrdě.
Na to je Prostenal, milá paní,
cvrkání brání, zaspíš pak hnedle.
<hr> Ač nejsem žádný Uzel, na prvním místě bych doporučil ten Prostenal, třeba takto: <b>Pro</b>stenal <b>u</b>žij, <b>má</b> milá <b>pa</b>ní
Ráno pak vůbec nebudeš v sedle,
naopak, v dluhu s hormonem štěstí,
cítíš se jako po ráně pěstí.
Vypudit proto cvrčky hleď z domu,
zamkni pak nejlíp na klíček z chromu.
Vezmi pak zámek poněkud matný,
oklameš možná sběrače kovů,
odejdou jinam, nepřijdou znovu.
Nebo je vítej chlebem a solí,
vstřícnost tvá jistě zlobu jim skolí.
Uroní slzu, otevřou náruč,
využij toho, něco se nauč.
Toho se neboj, oni se leknou,
zatají dech a vykulí čivy,
když jim dáš úkol posekat nivy.
Pracovní proces neznají, věru,
jistě ti řeknou: Musím do sběru!
Vypadá Takto nepravda čistá!
Však bys jásala, kdybys jim dala...
<hr>Poněkud překondicionalizováno, ale malá změna slovosledu učiní divy: <b>Já</b>sala <b>však</b> bys, <b>kdy</b>bys jim <b>da</b>la...