...už se blíží ten čas

[žížala]

Martin k nám nespěchá na bílém oři
za oknem slunečno, leč pěkná zima,
bude už nadílka? termíny hoří.
Dárečky kupujem pro svoje děti
na konci poznáme, jak ten čas letí
ze stolu smeteme z ubrusu smetí
všichni u večeře, tak to je prima.
<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 22.12.2008 20:10 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=186'>...už se blíží ten čas</a> -> <a href='viewtopic.php?t=193'>Vánoce a nový rok</a>

[žížala]

Za dobré vysvědčení knihu
nikdy já jsem si nepřála
raději šat dobrého střihu.
Časem se mění žebříček hodnot
s věkem se rozum dostaví?
přečtěte si to v záhlaví
ve stáří život pak taky zhodnoť
dojdeš k závěru bezmála.

Škoda, že nemívám vysvědčení,
dobrou knihu bych nyní brala,
přiznávám se, a to bez mučení,
pod polštář ukládám dobré čtení,
přemýšlím, nejsem už fakt stará?

.....láska k četbě

[Jiška]

Na bílém poprašku
mé stopy otiskly
se vzorkem podrážku.
Zima nám k radosti
zazáří bělostí.
Děti si zavýskly.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 22.12.2008 20:10 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=186'>...už se blíží ten čas</a> -> <a href='viewtopic.php?t=193'>Vánoce a nový rok</a>

[knihovnice]

Až zase prosinec převezme svou vládu,
vysype peřinu sněhu na zahradu.
Cinkání zvonečků doléhá k nám zdáli,
čertíků rohatých děti se nebály,
Mikuláš koledy slyšet chtěl přece,
tatínek vylovil kapříka v řece.

Skončila poslední adventní neděle,
vánoční poselství přináší andělé...
Rodiče vánoční stromeček ustrojí,
rolničky zazvoní vraníkům v postroji,
z nebe dál sype se sněhové pápěří,
maminka chystá stůl, sedáme k večeři.
Ke smrčku, vyrostlém v hedvábném mechu,
vzhlížejí dětičky v obdivném vzdechu.

Z kostela zaznívá nebeský svatý hlas,
že právě Ježíšek vstoupil sem, mezi nás.
O Štědrém večeru s příchodem Polárky,
rozzáří se očka radostí nad dárky.
Na rohu náměstí ponocný už troubí,
třpytivé hvězdičky s měsícem se snoubí.
Lidičky noří se do duše své hloubi,
spěchají městečkem pod podloubí.

Své známé potkají na starém náměstí,
vinšujou vše dobré, trochu štěstí.
Každý, kdo nezahléd prasátko zlaté,
navštíví kostelík o mši Svaté.
Ve sněhu, v hlubokých závějích klouže krok,
v kuchyni zavoní vánoční horký grog.
Stoupneme společně pod zlaté jmelí,
s přáním by vydařil se zas rok celý.

[vitsoft]

Žížala vynalezla septinu! moc hezké, nemám co dodat.
Jiščina sextina taky perfektní, i když toho moc neříká.
Knihovničin traktát je podstatně delší, takže se v něm pár chybiček najde, ale i tak je poznat, jak promrskávání těla v Rytmocvičně knihovnici prospívá.
Ty čtyři sdružené verše vedle sebe působí trošku neorganicky, ale dá se to vydržet. Upravil bych nicméně slovosled a trošku pokrátil:
očka se rozzáří radostí nad dárky.
Na rohu náměstí ponocný troubí,
třpytivé hvězdičky s měsícem snoubí.
Lidičky noří se do duše hloubi,
s úsměvem zdraví však zpoza podloubí.

Myslím knihovnice, že to můžeš směle nabídnou do lokálního tisku vašeho městečka, na nástěnku místního spolku chovatelů drobného zvířectva apod.

[žížala]

Brzy šlápnu do pedálů
rotopedu, jistě víte
denně deset kilometrů,
snad mou snahu oceníte.
Ráda šlapu, ráda cvičím
na king gymu tělo ničím.

Potím se jak dveře z chlíva
funím jako bernardýn
chutná mi pak chleba skýva
špajzku rázem vyplením.

.....láska k pohybu...............a zase k jídlu

[knihovnice]

O vánočních svátcích
každé srdce taje,
rádi posloucháme báje...

Metelice kvílí, ostrý vítr duje,
počkám ještě chvíli,
domov, milá sluje.

Když se silný vítr utiší,
děti skoro ani nedýší,
milují to zimní zátiší.

Rozsvítíme první svíčky
a obláček s andělíčky
po obloze pluje.

Poutníci už kráčí k stáji,
andělíčci na šalmaji
nebeskou tu píseň hrají.

Hvězdy svítí na tu krásu,
slyšíme tu spoustu hlasů,
lid se modlí za svou spásu.

A kometa nebem letí,
každý vánoc symbol světí,
přejeme si štěstí dětí.

Mocný chór už slyším pět,
raduje se celý svět,
snad už po tisíce let.

Co jen k štěstí je potřeba?
Mnoho lásky, trochu chleba,
snad člověku stačí...

Budou se mít lidi radši?
rozjímají zjihle,
když z Půlnoční kráčí...

[Jiška]

Sněhový poprašek dávno není,
předzvěstí vánoční polaškoval,
místo něj mlha a mrholení...
Bacily, viry, teploty
jsou nyní plné ochoty
zaplnit naše životy...
Kdovíkam děda Mráz odcestoval.

[PSIII]

Děda Mráz, ten u závodky,
popíjí stakany vodky.
Je to velký ožrala,
dělal to už odmala.

Santa Klaus, je jiný pán,
ten popíjí Bourbon sám .
Jejich sáně v plném trysku
srazily se u Norilsku.

[Hanulka21]

Nechte s vodkou Dědu Mráze,
hledá se pak večer snáze.
Žádná velká havárie,
Santa Klaus chce do Unie.
K nám chodí stále Ježíšek,
děravý už má kožíšek.

[žížala]

Zapálila jsem druhou svíčičku
nalévám grogu plnou skleničku,
usedám ke krbu, miluju ten čas
nemytá okna ty ať sebere ďas
nechci být ve stresu, který tak škodí
proto poslechnu koledy
všechny své starosti za hlavu hodím
pošlu vánoční pohledy

[vitsoft]

Knihovnice opět velmi invenční stran formátu básně.
Opravil bych jen velké P ve slově půlnoční.
Jiščina septina po gramatické, rytmické i rýmické stránce OK,
PSIIIovi nesedí rytmus ve druhém verši vinou trojslabičného popíjí.
Chce to něco kratšího, třeba denně pije stakan vodky.
Hanulce se rytmicky poslední dva verše vymkly z trochejů, co třeba
K nám zas chodí Ježíšek,
děravý má kožíšek.
Ale i tak je to poslední dvojverší oproti předchozím slabé, jako by autorce už docházela trpělivost a chtěla to mít co nejdřív za sebou.
Žížala je rytmicky kdesi ve hvězdách, nicméně s jejím postojem k předvánočnímu uklízení se zcela ztotožňuji.

[knihovnice]

Meluzína kvílí polem,
na louce i v sadu holém,
my sedáme za prostřeným stolem,
rozhostí se ticho kolem...

Rolničky nám zvoní v uších,
klid, pohoda v našich duších,
nejsme dneska k druhým hluší,
srdce napětím už buší...

Zlatou stužkou ovázané,
nejsou dneska sliby plané,
velká láska z dárků vane,
slza štěstí z oka kane...

Je to stejné každoročně, po léta,
obloha už hvězdami je posetá,
a višňová větévka nám rozkvétá,
vyzařujem lásku, štěstí do světa...<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 22.12.2008 20:12 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=186'>...už se blíží ten čas</a> -> <a href='viewtopic.php?t=193'>Vánoce a nový rok</a>

[Jiška]

Meteorický roj Geminidy
vyvrcholí před půlnocí zítra.
Přestanete chroupat arašídy,
na obloze jasné čáry zjitra
podívanou budou první třídy.

[Jiška]

Silným větrem šumí stromy,
slunce dírou v mracích svítí,
v počasí jsou stále zlomy,
stupňů zase do desíti.
Zmrzlý déšť mi okna myje,
nad městem je oblouk duhy,
ruchem vánoc všechno žije,
ještě půjdu koupit pstruhy.
Stromek budu zítra zdobit,
dám si pod něj náruč dárků,
telefon si musím dobít,
pošlu hodně "děkovánků".<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 22.12.2008 20:12 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=186'>...už se blíží ten čas</a> -> <a href='viewtopic.php?t=193'>Vánoce a nový rok</a>

[Kama]

Stříbrnou hvězdu až z nočního nebe,
pohádku na okně, kreslenou mrazem,
odvahu k úsměvu, pokud to zebe,
slova, co do veršů dobře se hodí,
výlety daleké slunečnou lodí
dones nám, Ježíšku, až půjdeš na zem.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 23.12.2008 22:37 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=186'>...už se blíží ten čas</a> -> <a href='viewtopic.php?t=193'>Vánoce a nový rok</a>

[sarin]

Tiše jak bílý sen snesou se z oblohy,
třpytí se jen chvíli, pak v dlaní roztají,
sestřičky hvězdiček...přesné tak jak vloni,
šťastné že zažili kousíček tepla.
A jejích srdíčka zjíhlá a změklá,
zrcadlí příběhy pradávných nešvárů...
Naslouchej kapičkám průhledných křyšťálů,
šeptaj nám svědectví zašlých dnů.

Padá sníh...<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 24.12.2008 13:47 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=186'>...už se blíží ten čas</a> -> <a href='viewtopic.php?t=193'>Vánoce a nový rok</a>

[vitsoft]

Kama jako obvykle obsahově i formálně perfektní.
Sarin taky zůstává ve svém tradičním ťuťuťuňuňuňu stylu, vidím tam pár gramatických chyb, ale to se dá snadno napravit, když jsme v Dílně.
Přebývají čárky na konci druhého a pátého verše, a naopak chybí čárka za slovem šťastné.
Namísto zažili patří zažily (ty sestřičky), místo přesné má být přesně, místo nešvárů nešvarů, místo křyšťálů bych dal krystalů. Křišťál je sice podobné slovo, ale znamená spíše materiál než artefak meziatomových vazeb.
Někam se vytratil rým ze druhého a posledního verše, tak bych ten poslední řádek obrátil:
svědectví zašlých dnů tiše nám šeptají.
Zároveň se tím zbavíme ošklivého pragismu šeptaj.
Poslední řádek je IMHO nadbytečný, bystrý čtenář si sám odvodí, o jakém atmosférickém jevu básnička pojednává. Křížovka v novinách je taky napínavější, pokud není tajenka vyslepičena v témže vydání.

[sarin]

Vločky padají.
Mrchy... hned tají,
potom přimrznou.
Třesu se hrůzou.
K zemi mne složí.
Možná trest Boží.


Zmenila som to teda. Úplne. Keď sú už tie Vianoce. Žiadne ťuťuťuňuňuňu, žiadne kapičky ani hvězdičky.

[vitsoft]

Ťťuťuťu to, pravda, není, ale zase jako bys to ani nepsala ty. Naštěstí jsem tu zabrousil včera večer a sejvnul si tvou opravenou verzi ještě před smazáním, takže jsem ji mohl šoupnout na Parnástěnku. Bez tvých ňuňuňu veršíků by tu bylo smutno a občas je nás ostatní potřebné kultivovat, zjemňovat a umírňovat, tak pokračuj, kultivařečko, a nedej se odradit!

[Jiška]

Ozdoby stromečku třpytí se,
dárečky pod ním už čekají,
řízky z kapra, salát na míse.
Rodina sejde se u stolu...
v hovoru...cinkání příborů.
Vánoce jsou jednou do roka,
cestička k srdcím je široká.
Se štěstím všichni se potkají.

<hr>
Pěknou vánoční pohodu narušují jenom trocheje ve třetí sloce, líp by znělo např.
kapr i salát jsou na míse,

vitsoft

[Rancher]

Jarní poema

Špinavý od šmíru se šmouhou ve tváři,
studený beton tak pod autem zahřívat.
Motor mi odešel, nejede od září.
Bol srdce verglisty težko tu vyzpívat.

Sníh sleze z krajiny a možná už dříve
otevřu plechová obě ta křídla vrat.
Polaskám autíčko, naložím motůrek
a oba těšit se budeme na návrat.
<hr>
Rytmus perfektně šlape jako dobře seřízený trojtakt, ovšem za cenu poněkud pocuchaného slovosledu v šestém verši. Ale třeba s tím půjde něco udělat:

Až sněhy roztají po zimě ponuré,
dokořán otevřu plechová křdla vrat.

vitsoft

[nena]

Moji milí kamarádi,
máme se tu všichni rádi.
Brzy se už sejdem,
pod Líšeňským nebem,
bez našich učeben.

[lea]

Dobře bude U Libušky,
dáme dva, tři, čtyři doušky
poezie,
či rakije,
pak se vrhnem na tvarůžky.

[Kama]

Tvargle dáme příště, přeci,
letos bude stačit deci.
V kraji vína
ani jiná
možnost není, říkaj všeci.

[baaari]

a to já se těším na jiné věci
snad tam budou mít Líšeňské řezy s jablky
dobroty jsou moje láska přeci
a nebo aspoň Líšeňskou pečeni s mandlemi
jinak ať do Brna jdou všeci

[Jiška]

Teplé slunce chce mne svléci,
v modrém nebi bílé mráčky,
na zrníčka vábím ptáčky...
První děti koniklecí
vykukují: Jaro přišlo,
dneska, zdá se, jim to vyšlo.
Za čas bude louka celá
bzučet jako vuvuzela,
foťáky tam budou cvakat,
dokud nezačne se smrákat,
boty straší semenáčky.
<a href="http://2i.cz/840a2f05d6"> <img src="http://2i.cz/2i/t/840a2f05d6.jpg" alt="2i - image hosting zdarma" title="2i - image hosting zdarma"></a>

[Radames]

Na vánoce bílý sníh,
budem jezdit na saních,
na nebíčku hvězdičky,
pod stromečkem jesličky,
pro úsměv v dětských očích,
celý svět se točí.
Ježíšek přinesl dárečky,
pohodu, cukroví a písníčky.
Vánoční zvonečky zvoní,
všechno kolem nás voní,
vločky za oknem se honí.

__________________
dárek pro přítelkyni, který zaručeně potěší > dárek.net

[vitsoft]

Tak to je ultimátní ťuťuňuňu, Radamsi. Nevím, jestli ještě vychází časopis Mateřídouška, ale možná by to tam rádi otiskli. Neboj se zapojit do veršových řetízků v Rýmocvičně, ať se procvičíš v dodržování jednotného rytmu.

[ašek]

oholená

Pravila mi jedna ze vsi,
co si umí holit kníra,
že jde správně, co jde vepsí.
Defekt hodný charakteru,
světlo hledej v pološeru,
přízeň, ta se neodmítá.
Hmatatelná nervozita,
pravda se jen rozprostírá.

[ašek]

potížista

Možná je to nezdvořilé,
koukám na ni, je si jistá,
a já mlčím zarputile,
říct svůj názor se prý cení.
To je blbé představení,
končí léto, přijde září,
zase se to nepodaří.
Sobě sám jsem potížista.

[ašek]

večeře

Nesouvisle ladím nádech,
konejšivě s otazníkem,
chybí už jen vítr v zádech,
udělám si radost světu.
Ještě jednu cigaretu,
překvapivě neklopotně
přiděluji sádlo plotně,
dám si vajca se šnytlíkem.

[Jiška]

Večer koukej na měsíček,
bude v kouři zahalený,
je to jedna z jeho hříček,
úplněk i zatmění,
v srdcích malé zachvění,
čekat máme velké změny.

[vitsoft]

V matném světle od Měsíce,
jak dnes každý vlkodlak ví,
roste chuť pít z krasavice,
až si, žíly drásajíce,
přilehneme k sobě v rakvi.

[ašek]

nabádání

Motýl s křídly svázanými,
otázky jsou testem kázně,
rychlonohá s kulhavými.
Kámen lepší papyrusů,
nechce mi dát ani pusu,
pojď to dělat lehkovážně.