Jíška plní naše bříška

[vitsoft]

Vařit Jišku není problém,
vaření je nám radost.
Stačí na rendlíku oblém
mouku míchat s trochou sádla,
dokud hezky nezezlátla,
jak nás učili rodiče.
Co se toho tuku týče,
máme ho tu myslím dost.

[Marenka]

Já jíšku nevařím,
já jíšku smažím.
Na rendlíčku,na máslíčku
uvařím z ní polívčičku.
Nejlepší je bramboračka,
ale vařit ji to není hračka.
Brambůrky,zeleninku,houbičky
to je vše pro mlsné hubičky.

[Jiška]

VITSOFT A MARENKA...
...TI MI DALI...
- - - - - HNED BY MĚ V POLÉVCE UMÍCHALI...
----------------------------------------------------

[Hanulka21]

Milá Jíško, ty tě přivítali,
do polévky by tě hned dali,
ale věř Jíško, děvče milé,
byly to jen žertíky rozpustilé

[Marenka]

Hanulka vystihla to přesně.
rýmování jde mi jenom děsně.

[Jiška]

MARENKO, S TÍM RÝMOVÁNÍM JSME NA TOM STEJNĚ...
ALE NIC SE NEBOJ...
PůJDEM CESTOU RÝMů SPOLU NEOCHVĚJNĚ!!!
---------------------------------------------------------------

[Kama]

Pujdem všichni dohromady,
někdy jde o ústa,
občas budou také pády,
přesto chceme zůstat

[Jiška]

Podzimní zahrádka trošku smutkem zavání,
kde jsou všichni ptáčci, včelky, čmeláci?
V uplakaném počasí na mne jde zívání
a uznávám, že nic se nevrací.
Chůze bosky v trávě plné rosy,
ranní slunce ladící na dobrou náladu,
v poledne žhne, až čelo rosí,
všechny barvy Světa rozjasní zahradu.
Tak tohle všechno je už minulost,
maliny, třešně, rybíz, jahody...,
všechno je v kompotech, když přijde host,
pro chvíle vzpomínek na letní pohody.
Stříbrný závoj Mléčné dráhy
dal vzniknout myšlenkám o smyslu života,
snad ve dne přijdou mraky s trochou vláhy,
jsou skromná přání, panenská prostota.
Příroda tichne a brzy se stmívá,
rajčatům, co buclaté tvářičky mají,
červenou barvu z nich šero smývá,
po žlutém květu cukety se ještě vyklubají.
Skřehotá datel, že z úrody oříšků ubylo,
jen sýkorky slunečnic mají dost stále,
trošku krásy se v zahrádce ztratilo,
je to tak každý rok - léto nám dává "vale".

[Marenka]

Jiško, ty jsi ten konec léta tak krásně vykreslila ve své básni!
Promiň, že jsem tu nádheru nevyjádřila také ve verších. Zkrátka jsem musela hned reagovat. Je to pěkné.
Ale i podzim je nádherný! Těch barev! A když jdeš parkem a listí šustí pod nohama, do toho podzimní sluníčko...

[Hanulka21]

propánajána Máničko,
kdepak podzimní sluníčko,
užívejme si léta,
mnoho květin ještě zkvétá!
I když krása podzimu,
nás připraví na zimu,
na zimu ponurou,
přikrytou sněhovou glazurou.

[Marenka]

Milá naše Jiško,
Hanu bolí bříško.
Jakou Haně radu dáme?
Přeci ji v tom nenecháme.

[Jiška]

Hanka už je zase zdráva,
došla od ní dobrá zpráva,
vaří polévku ze slepice,
není už třeba rady více.

[Hanulka21]

zpráva mylná byla,
chřipka se navrátila,
mám v bříšku škůdce,
sedím stále v kadibudce!

[Kama]

Nenavštěvuj kadibudku,
máš přec vázu noční,
pošlu uhlí černé vskutku,
deputát svůj roční.

[Hanulka21]

expres prosím pošly,
zásoby mi došly.
tvrdý rohlík pojím,
piškotem to zajím.

[Marenka]

Byla jednou jedna Jiška,
milá paní, žádná mniška.
Milovala svého muže
jak jen jeho žena může.

[Jiška]

Hýčkám muže každou chvíli,
neb je ke mně velmi milý,
včera opět buchty pekl,
lásky mé se neodřekl.
Život spolu hezký máme,
všechno vždycky urovnáme.
- - - - -

[Marenka]

Krásné buchty až k nám voní.
Řekni,kde se tací muži rodí?
Ihned já tam pojedu
jednoho se vyberu.

[Jiška]

To já nevím, Mařenko,
já se Cestou vydala
až jsem svého potkala,
celá léta prý mně hledal,
na řeč cizí nikdy nedal.
A tak, milá děvenko,
radu jsem Ti nedala,
čistou pravdu napsala.

[Marenka]

Zklamalas mě milá Jiško,
až mě z toho bolí bříško.
Tolik jsem se těšila,
na Moravu chystala,
do Brna že zajedu,
muže si tam vyberu.

[Hanulka21]

Milá Máří tady se jim také daří,
vidím tvoje krásná očka která září.
Seber svojich deset paků, rychle pojeď,
je jich ještě výběr - kolik, to ví vševěd!

[Marenka]

Já se ale nechci plésti.
Umí také buchty pécti?
Také nemám deset paků,
ale jenom pět šest vaků.

[Hanulka21]

dobré buchty pečou,
sliny mi už tečou,
dají do nich švestky,
rostou po nich šestky.

[Marenka]

Třesky - plesky,
švestky - šestky.
Narostou ti hned
a co s nima teď?


Kdybych se chtěla malovat někdy dát
modelem bych mohla Mánesovi stát.
Též Aleš maloval děvy lepé.
Přednosti měly vždy velkolepé.

Tím chtěl básník říci, že má bohužel jen ty přednosti.

[Hanulka21]

kde jsou ty dávné časy,
kdy jsem byla plná krásy,
je to říkat nesnadné,
ale tělo je už povadlé

[vitsoft]

kde jsou ty dávné časy,
kdy jsem byla plná krásy,
je to říkat nesnadné,
ale tělo je už povadlé

Hanulko, v prošívkách už rytmuješ velmi dobře, tak se to snaž aplikovat i v ostatních tématech, stačí semtam přidat či ubrat slabiku a vyvarovat se víc než čtyř trochejů v jednom řádku:

Kdeže jsou ty dávné časy,
kdy jsem byla plná krásy.
Přiznat to je nesnadné,
že mám tělo povadlé.


Problém šestek zvědavost
hnedle ve mně probudí.
Pokud švestek víc než dost
spořádáš, pak dotážu se,
zda ty šestky rostou v puse
anebo spíš na hrudi.

[Marenka]

Hanulka to popletla.
Nepsala to za světla.
Kdyby po těch švestkách rostly zuby
měli by jich lidi plné huby.
Šestky obojí v té puse
nenarostou ani huse.

Na mé hrudní šestky
nemusím jíst švestky.
Někdy jsou však ke vzteku.
Nosit šestky totiž
často bývá potíž.
Schovám je pak pod deku.



Tak to jsem se teď hrozně zapotila.
Tolik veršů naráz jsem ještě nezplodila.
A ty šestky jsou básnická nadsázka.

[Jiška]

VITSOFT NA TO VŽDYCKY KÁPNE,
ŘEKNE, CO MĚ NENAPADNE,
JÁ TY ŠESTKY V PUSE MÁM,
I KDYŽ ŠVESTKY NEJÍDÁM...
DALŠÍ ČÍSLA NESDĚLUJI,
NA NIC SI VŠAK NESTĚŽUJI...

[Kama]

Kdysi dávno od Lorda,
dvoječky mně byly dány,
zanikla však dohoda,
dneska kupuji si stany.

[Marenka]

Kamo, ráda ti dám typy:
nekupuj stan, ale týpí.
V něm může být celičká
indiánská babička.
Vykouří si dýmku míru
zavládne a přeje smíru.

[Kama]

Nabízíš bezvadný nápad,
zítra ráno jdem na západ,
výlet bude tématický,
do Týpí se vejdem všicky,
náčelníka berem taky,
kdo by nám nesl spacáky........

[Hanulka21]

Zítra cesta na západ,
kdo přišel na ten nápad?
Zítra, třeba i o holi,
čeká tě cesta do školy!

[Marenka]

Nejít do školy poprvé
bylo by fakt trochu blbé...

[Hanulka21]

jaké blbé , neblbé,
je to prostě povinné

[Marenka]

Jišku už jsem pochválila.
Ráno v naší třídě byla,
pak do práce odkráčela.

[Hanulka21]

běžela zvesela,
vítala manžela.

[Rancher]

MOTTO:
běžela zvesela,
vítala manžela.

Ovšem tento manžel
Jíšce nepřekážel.

Byl manželem jiné,
tak se k němu vine.

Manžel její vlastní
pije moc a moc sní.

[Marenka]

Jišky manžel
to je anděl!
On Jišku miluje
všechno jí slibuje.
Všechno též udělá
na buchty zadělá.
Nejsou žádné třenice
klape jim to velice.

[Hanulka21]

Jíška tedy je Andělka,
milovaná to manželka.
Manžíleček jí přednáší,
pekáč buchet jí donáší.

[Rancher]

Žít s andělem z té či oné strany,
to nic pro mne. Chci být milovaný.
Anděl, jenž éterický, nemá citu
a jsa bez těla, netřeba mu bytu.