Slová

[sarin]

Slová...
Sú krehké lupienky našej mysle
vladnúce nesmiernou energiou.
Či už jedno alebo tisíce,
vedia byť katom i nežnou vílou.

Sú klenotmi, čo si ukládame
do truhličky šperkov hlboko v nás.
K tým milým sa často utiekame,
vtedy sa na chvíľu zastaví čas.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 4.10.2008 21:52 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=106'>Slová</a> -> <a href='viewtopic.php?t=161'>Povzdechy</a>

[sarin]

Slovo...
Aká je jeho trhová cena?
Ako ho vnímajú umelci žijúci v Soho,
ako zas srdce, ktorému chýba neha?
Sloboda...
Čím je pre polapené vtáča?
Stálo by vôbec o ňu, túži dočkať sa toho,
opustiť bezpečnú istotu klietky?
Dokáže presvedčiť krídla, by vzlietli?
Odvahu životom nájde ešte kráčať?
Láska...
Je odvaha slobodne milovať,
a i v mĺkvom tichu hľadať správne slová...
Srdce ti polapí už i jej ozvena,
echo sa nepýta, komu je určená,
preňho si len obeť...ďalšia...bezmenná...
Je úplne jedno, chcená či nechcená.

[vitsoft]

Co nutno zaplatit za jedno slovíčko,
je vůbec správné si klást tuto otázku?
Je spousta slov, která stojí jen maličko,
zaseta na poli leží dál ladem.
Jiná však mohou se vážiti zlatem,
a jedno bylo už na samém počátku.

[sarin]

To prvé slovo v sebe pár vzácnych darov skrýva,
dar mudrosti, pokoja, poznania, sily...
Ak máme šťastie a správne sme ich zasadili,
vydajú ovocie, čo zasytí viac ako chleba skyva.

Dozrejú v láskavosť, radosť a čistotu,
pomôžu nám lepšie rozumieť životu.
Ak nám praje šťastie, dočkame sa zberu
a zožneme zrelé Lásku, Nádej, Vieru,
tri najsladšie dary odvodené z toho,
čo mohlo poskytnúť nám to prvé slovo.

Viera je cesta...neprebádaná a neznáma,
plná neistoty, neskonalého tápania...
Tým slovom označujeme vnútornú slobodu.
Kto vieru má, aj v noci vidí jasnú oblohu.

Nádej je očakávanie i napriek sklamaniam,
nádej je túžba po šťastí i napriek bolestiam...
V tigwé sa človek rodí, s tigwé zomiera,
celý čas v ňom žije, v srdci vyviera.

Láska je mocná, má silu ľudí meniť
a je odrazom túžby po naplnení.
Tá túžba žije v nás, bez lásky sme ničím.
Patrí k nej odriekanie, nad ňu dar není.
Láska nás napĺňa, presahuje, ničí...

[Hanulka21]

SLOVA

Nechytíš slova do síťky na motýly,
je snad výřečnost cestou k cíli...
vždyť sytý hladovému nevěří,
když jen mlčky stojí u dveří.

Slova jsou jako pápěří,
foukneš, a zamíří k pobřeží,
do písku napsaná slova
příboj odnese znova...

daleko do moře odpluje tvé hoře ...

[Jiška]

NĚKDY JE LÉPE MÉNĚ VĚDĚT,
NEŽ POTOM PLAKAT NEBO "SEDĚT"...
- - - - -
"ŘEČ SE MLUVÍ, VODA TEČE" -
PRAVÍ JEDNO PŘÍSLOVÍ...
- - - - -
ZÁLEŽÍ JEN NA ČLOVĚKU,
KTERÝ SLOVO VYSLOVÍ...
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

[Jiška]

Nejsou slova jen jako pápěří,
jsou slova i jako kámen...,
kdo takovým slovům podlehne,
pak je s ním navždy Ámen.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

[vitsoft]

Slova vdechnou nový život
dávno propadlému vízu,
jindy zase stvoří pivot,
kol kterého svět se točí.
Jiná ženou slzy v oči
a ta, kterým jsme se smáli,
spadlá pod keřem se válí
jak kuličky od rybízu.
<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 4.10.2008 21:53 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=106'>Slová</a> -> <a href='viewtopic.php?t=151'>Oktiny</a>

[Hanulka21]

posbírala jsem kuličky červeného rybízu,
posbírala jsem kuličky černého rybízu,
posbírala jsem kuličky angreštu,
posbírala jsem kuličky josty
a vše spojila v jednu směs
a vznikl, z toho krásný verš..

verš plný lásky....

[sarin]

<center>Rybízky spadlé pod keřem,
sezobou ráno slepice,
raděj je rýchle seberem,
nachystám čisté sklenice.

Do první dáme ty černé,
budou za básničky temné.
Červenými ať ocení
učitel verše souznění.

Za dlouhých zimních večerů,
týhletý malé puntíky,
vrátí teplo nám letních dnů,
vrátí voňavé vzpomínky.




I kdyby
došly . slovíčka,
každičká táhle kulička,
je plná . záře . sluníčka,
kouzlo . má v sobě ukryté,
nahradit může jedno z nich.
Je jenom na nás , umíme
oživit-li je ve verších.
Vyberem . slzy,
nebo smích?
</center><br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 11.10.2008 23:31 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=106'>Slová</a> -> <a href='viewtopic.php?t=153'>Kaligramy</a>

[vitsoft]

K mlsání marmelád
jsem vždycky svolný já.
Snad někdo má mě rád
a spíž mi naplní,
jsem jako na trní.
Až přijde zimní chlad,
chci si je promítat
pod víčky Omnia.

[Rancher]

Proč to tu zovete SMUTNĚNÍ,
když k tomu tu ke čtení nic není?

[Kama]

Když nemáš odvahu na osud hulákat,
vlezeš do SMUTNĚNÍ trošičku poplakat,
když je ti veselo všude i v rozkroku,
přijdeš si povídat s náladou po boku.

[Rancher]

Naříkat na osud
se smutným rozkrokem?
U žen bych doposud
minul se s pokrokem.

[Marenka]

Slovo dělá muže.
Proto všechno může?
Ukecávat slečny, dámy,
na slova se chytí sami.
Dejte pozor děvčata,
držte je za slova ta.

[sarin]

Črepinky starého zrkadla
na noštek lepím kvapkám rosy,
štetcom ich ľahučko povkladám
slovičkám z voňavých lupienkov
- krehkým sklíčkam letmých dotykov.
Hľadám v nich zamat dnešnej noci...

[vitsoft]

Je fajn mlčet na kolenou,
potěšit se z básní sbírek.
Pokud s pusou otevřenou
pokřikujem jako cvoci
venku, za mrazivé noci,
samet se pak změní v smirek.

[Kama]

Nehledej mne v lahvi ginu,
pravda povětšinou bolí.
Třeba projdem cestou stínů,
lehčí o pár ideálů,
zvládnem ploužák v tomhle sálu
s protézou, nebo o holi.

[Rancher]

To téma se jmenuje jen "Slová".
a první rým k tomu je máslová.

Napsal by Dačický z Heslová
bázeň, v níž lodice veslová,
zvaná též vor či plť křeslová,
preváža cez rieku Slová
______________________ky.

[PSIII]

Slova jsou krátká,
slova jsou dlouhá,
slova nás mohou i potěšit,
slovem si můžeme zahřešit.
Slovem lze ranit,
slovem lze zabít,
slovíčkem pohladím tvé vlásky,
slovíčkem polaskám tě z lásky.
Slovíčkem chválíš
slůvkem zas haníš,
slůvkem vždy ráno mne pozdravíš
slůvkem si duši mou podrobíš.

Upozorňuju, že se nejedná o nic jiného, než o pokus o takovou slovní hříčku.

[Rancher]

Bazén Slovanského domu,
veslovací závod běží.
Resslova ulice k tomu
doslova se háčky ježí.

[sarin]

Cena něhy klesla.
Banality, klišé
jsou prý slova všechna
hřejivá a hebká,
pošeptaná tiše.

Směšná jsou, omletá,
znakem jsou slabosti,
malého člověka.
Tak nějak zašedla,
jsou jenom na obtíž.

Snůška těch emocí,
která z nich ven dýše,
se prostě nenosí.
Nechceš-li být pro smích,
ukliď je do spíže.

[vitsoft]

Jak myšák šedivý šmejdívám ve spíži,
pak náhle znehybním, nastražím uši,
to vždy, když fousky se k návnadě přiblíží.
K návnadě, kterou mi hospodyň klade,
v podobě něžných slov nastraží pasti
a já pak, puzený myšáckým hladem,
podlehnu toužení po myší slasti,
které mnou pronikne jak šípy z kuší.

[Kama]

Řekni lásko, v téhle tříští
hrozné haldy šotoliny,
vidíš ještě nové příští?
Zkouším najít štěstí střepy
s nadějí, že se snad slepí,
jenže všude kousek chybí.
Jako včera. Máš jen kdyby.
Opravdu jsme každý jiný.

[Kama]

Na bílou tabuli maluji díky.
Chirurgům karmínu rtěnkou svou vlastní,
onko pak řasenkou naznačím kliky,
modravou naději s důrazným tónem,
zaslouží radio, ale fakt honem,
protože krásné je, co si teď nasním.