je to párek milenecký
jen on hladí milé necky <br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 4.10.2008 23:51 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=56'>láska</a> -> <a href='viewtopic.php?t=147'>Distichony</a>
Už když to začalo nebyli sme si jistý,
teď nejsme spolu aspoň mě to přijde smutný,
ale pro mě život půjde dál tak je to nutný,
zůstane jen vzpomínka na časy ukrutný,
jsi klasickej případ no prostě ženský,
jsi pořád bezcitná jak včera tak dneska
proto kdo to chápe rád mi zatleská,
že už skončila moje nemoc nebezská,
často nepříčetná ale málokdy hezká,
krásná na dálku samovraždící z blízka.
Byl sem člověk co rozdával hodně radosti,
dokud si mi nerozdala spoustu bolesti,
co zůstala v mým srdci jako pověsti,
sorry Martine teď lituju každý pěsti,
omámen tvojí bezbraností šel sem se rvát,
a ty si mi přirozený věci nepřestala vyčítat,
sem prostě takovej a ty si byla jiná ,
já sem žárlivej a ty nevěrná,
je to jako varování pro ty ostatní,
že máš radši kamarády než lásku vlastní.....
Trošku jsem se v básni ztratil,
kdo je Martin, kdo je Marty,
nikdo zřejmě nejsme svatí.
Rvát se ale kvůli babě,
na to koukám nechápavě.
Zřejmě chyt ses špatné party.
Ženy prý se zamilují do básní,
ne do básníků, kteří v básních sní
o hebkosti vlasů a krásné vůni,
tajném dostaveníčku nad tůní,
či o rudé barvě rtů, již v dopisech
vídají pod každým něžným podpisem.
O čem ještě snívají ti blázni?
Snad o horké, provoněné lázni,
v níž pára je cítit po karamelu?
O smrti - skolen svým sokem v duelu?
O letu slov, co budou se líbit?
O tom, co Múza jim mohla by slíbit?
A sní ještě vůbec, či jako jediní
nemají žádné iluze, vidiny,
co jestli vědí, jak tenhle svět vypadá,
když veškerá omítka z něho opadá?
To mohlo by vysvětlit, proč šílení
bývají ti tvůrci věčně svádění.
Požehnané šílenství, jež artefaky plodí,
co v bouři cestu ukazují jako lodivodi,
Obzory nám rozšiřují oči od koloucha.
Jsou majákem. A nevadí to, když jim na něj šplouchá.