Trochejská tercina - Epická

[lea]

Pokud zrovna nemarodí,
po krajině Lumír bloumá,
lesní žínky domů vodí.

[Jiška]

Každá housle jeho zkoumá,
Lumír žínkám k tanci hraje,
s Vlastou vzteky to však cloumá.

[lea]

V rukou žínek Lumír taje,
hned ho múzy políbily,
kreslí dámu s hranostajem.

[Jiška]

Vlastě dvě ho odloudily,
k třetí víle ho teď vedou,
aby se s ním pochlubily.

[lea]

Tvář má Lumír trochu bledou,
co ty ženské pořád chtějí?
Míchá barvu modrošedou.

[Kama]

Jaké věci, že se dějí?
Obraz jako jistá Mona,
hlavně totiž úsměv její.

[Jiška]

Oči síly hegemona,
úsměv matky milující,
všechny chtějí být jak ona.

[lea]

Vlasta má však pod čepicí,
nahodila úsměv správný,
dusí maso pod poklicí.

[nena]

Jídlem lákat, bude strážný,
Vlasta dosti je přející,
pozve všechny svoje známý.

[lea]

Zapaluje vonnou svíci,
snad to trochu nepřehnala?
Fronta stojí před ložnicí.

[Jiška]

Ještě aby se jí vzňala
nebesíčka nad postelí.
Sfoukla ji a sama spala.

[Kama]

Namočila fazol, zelí,
neboť ví, že chlapy vždycky
chutnou krmí lehce stmelí.

[lea]

Hodlá také vařit pličky,
maso tmelí nejpevněji,
k tomu lahev borovičky.

[Kama]

Lahev prázdná, chlapci pějí,
není tudíž problém, zdá se,
ale city, ty se chvějí.

[Jiška]

Asi jinde lépe má se,
končí příběh pohádkový,
dávno utřel slzu v řase.

[Kama]

Jenom ještě řekl: dovi,
nashle zase v jiném místě,
od teď musím šetřit slovy.

[lea]

Nic v tom světě není jisté,
říkávala vždycky Vlasta,
drž se svého, jako klíště.

[Jiška]

Chodník kluzký jako pasta,
padla k zemi, bolest děsná,
ortézou se nyní chvástá.

[lea]

Diagnóza téměř přesná
velí nohy amputaci,
Lumír Vlastu radši nezná.

[Jiška]

Nestraš, Leo, jsou tu draci,
Vlastu nosí na svých hřbetech,
zruční jsou i ve fixaci.

[lea]

Draci jsou již trochu v letech,
ať si lítá na koštěti,
snad to Vlasta nepoplete.

[Jiška]

Jak se vyznat v městské spleti,
rychlost stále překračuje,
před pokutou neuletí.

[lea]

Pak jí Lumír vyhubuje,
co jsou tohle za móresy?
Ať jde zpátky v dračí sluje.

[Jiška]

On je také stále kdesi,
ani se už nenamáhá,
říct nám kde, radš uši svěsí.

[jazylka]

Draka revma dneska zmáhá,
Lumír také jiskru ztrácí
s prosbou myslí na Alláha.

[Kama]

Večer vytáh karty hrací,
ač mu rozum tvrdě spílá,
hazard bude silou hnací.

[lea]

Jako duše pobloudilá
ztrácí směr a padá ke dnu,
k cestě zpět mu chybí síla.

[nena]

Musí zabrat, říci já jdu,
ať se dějě vůle boží,
rád si cestou, vším tím projdu.

[Kama]

Chvilku je i lovec koží,
poté Šmudlou v černém lese,
dnes je zkoušeč cizích loží.

[Rancher]

Již jej oř služební nese
na zálety k jedné paní.
Schůzku mají v blízkém lese.

[Jiška]

Zanech, Lumčo, toho lhaní,
přiznej, že se zastesklo Ti
po úsměvu milých saní.

[Rancher]

Moje sáňky spinkaj v roští
samy řídí, samy jedou...
Za Vlastou mne vezou k zlosti!

[Kama]

Neměj z toho svou tvář bledou,
nepřej ani tikům v oku,
ona není tvojí vědou.

[lea]

Vlastu stejně píchá v boku,
na Mojmíra čas teď nemá,
píše básně třetí sloku.

[Jiška]

Špalík masa dělí třema,
Lumírovi musí chutnat,
až ji z toho bere tréma.

[Rancher]

Lumírovi je to putna,
masa měl už dneska dosti.
Vlasty boky halí kutna...

[Kama]

Vlasta řekla, že se postí,
laškování utne rázně,
chce být vzorem všechněch ctností.

[Jiška]

Vyhledala proto lázně,
kde je pramen minerální,
k léčbě těla nutno kázně.

[Rancher]

V lázních, sex je ideální.
Minerály sval ti zpevní,
akt sám je pak triviální.

[Kama]

Švihák z lázní, co je dřevní,
dobře zná, jak ošemetné,
mohou být ty mrchy cévní.