Veršotepci v jednom šiku šlapeme po přechodníku

[vitsoft]

Přechodníky jsou neprávem v češtině opomíjeným výrazovým prostředkem, který poskytuje možnosti neotřelých rýmů, zvláště byvše kontrastně zkombinovány s hovorovými prvky. Viz třeba onen klasický rým V+W Jednou z lesa, domů se nesa...
V jejich používání se občas chybuje, několik pomůcek naleznete v Příručce ÚJČ nebo třeba na Cvrčkově nebo Závladského blogu.

Napište rýmovanou básničku obsahující aspoň jeden přechodník na konci verše, pokud možno ve správném gramatickém tvaru.

Propiskou se šťourám v nose,
Múzu o nápady prose,
aby, nos můj uviděvši,
Cyranem mě zvala. Hepčí!

[Kama]

Rytíři můj, rýmů kníže,
Roxany hlas nápad nesa,
upiluj dnes zmatků mříže.
Přechodník je dílo ďábla,
plujíc v něm, na dno jsem hrábla.
Tudíž bys moh, pero bera,
škrtnout je a Bona Sera
volaje, jít za mnou z lesa.

[lea]

[lea]

Paní Eva nemlčíc,
na manžela zavrčí.
Když on potom, bule,
hryže do cibule,
tak ho pošle do Prčic.

[Rancher]

Cosi v ruce držev,
hryzav tvrdou mrkev,
slůvka nepromluviv.
Opak, toť byl by div!

[Jiška]

Ať jsem doma nebo v lese,
s přechodníky perouce se,
hezkou báseň napsat chtěvše,
nikam ovšem nedospěvše,
námitky ať Vitsoft vznese.

[Jiška]

Když tak s chřipkou doma byvše,
ke mně Múza přiřítivše,
kam prý na ty verše chodím,
ať jí pověst nepoškodím,
s nápady se podělivše.

[Rancher]

Přechodník chřipku zlou přechodiv,
infinitiv dávav na odiv,
jiných už možností nemaje,
sténal ať vstávav či lehaje.

[Jiška]

Virus chřipky nepřeživše,
přechodník sem dorazivše,
růžovou líc opět maje,
vyléčily prý ho čaje.

[Jiška]

Čtyři kila medu nesa,
až mi z toho duše plesá,
český už je vzácnost velká,
stejně jako malá včelka,
co pod tíhou pylu klesá.

[lea]

Děda z obce Kolaje
zase jednou sosaje,
padá na znak,
což je náznak,
že má málo Tokaje.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 11.2.2013 00:16 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=314'>Veršotepci v jednom šiku šlapeme po přechodníku</a> -> <a href='viewtopic.php?t=149'>Limeriky</a>

[baaari]

přechod nebo přechodník?
usedajíc na chodník
nad otázkou přemýšlejíc
zavazuju sobě střevíc

vtom chlap v bílém plášti přišed
na chodník si ke mně přised
uvázav mi kazajku svěrací
na druhy své se rychle obrací

přikryvše mi hadrem hlavu
jedou se mnou do ústavu
hledím na strom sotva vzkvetlý
s kýmpak si mne asi spletli?!

[vitsoft]

Tak vida, jak tu máme krásně přepřechodníkováno, snad až příliš. Více než jeden přechodník k témuž podmětu v rámci téže věty už vypadá příliš uměle, a hlavně nesmí chybět perfektum nebo préteritum!
Jinak je to jako říci za prvé a vynechat za druhé. Nebo říct sice a vynechat ale.

Takže jednoduchá náprava:
Cosi v ruce držev,
hryzal tvrdou mrkev,
slůvka nepromluviv.


Co se týče shody tvaru přechodníku s rodem a číslem, jistě jste si sami všimli, kde bylo toto pravidlo ignorováno a bije to do očí. Jinak po stránce češtinářské to mají Kama, lea i baaari správně, i rýmy jsou vesměs neotřele působící.
Samozřejmě až na vzájemné rýmování dvou přechodníků (nepřeživše/dorazivše), nic gramatičtějšího už snad ani neexistuje.
Ještě bych podotkl, že vedlejší věty s přechodníkem se vždy oddělují čárkou, což zde všichni dodržují s výjimkou baaari, u které se ale patrně jedná o typografickou básnickou libůstku.

Přechodníků na tisíce
pišme, krásu hledajíce!

[baaari]

an maje ostré oko ostříží
na naše přechodníky vitsoft dohlíží
dík,že za vícero mých libůstek
nenasadil mi ještě náústek

[žížala]

Přemýšlím, a v loži leže,
správný kůň má své otěže.
Co ale mou mysl tíží
uhádnete bez obtíží?

[vitsoft]

Obtěžkalas, v loži ležíc,
mysl svoji pomyslením,
že si koupíš nový střevíc
značky Baťa, ladné tvary,
neb ten rozšklebený starý
jako žralok zuby cení.

[Beta]

S outěžkem se těžce plazíc.
obtěžkaná, je jí nanic.
Potřebujíc výbavičku,
nelze koupit teď střevíčků,
neboť je holka z Nemanic.

[vitsoft]

Veterinář, kance kleště,
řekl: chce to větší kleště!

[vitsoft]

Slovesa do bitvy verbují,
češtinu chceme si zlepšovati.
Zahořím, zahlédna v erbu ji,
přechodník zdobí ji transgresí.
Hrdými vlastenci buďme si,
nechť je to stále náš imperativ!