Hledám...
Kdo toužíc po moci ztrácí čest,
Kdo v plén duše kus by dal,
ten bez svědomí, ztracen jest,
ten pozdě ptá se co teď dál.
Kdo hmotné statky má moc rád,
kdo cit měnil by za drahý kov,
ten nezná slovo kamarád,
ten nezná spoustu jiných slov.
Až moc peněz zadusí,
vše dobré co je v nás,
pak pozdě bude litovat,
až vyprší nám čas.
Hledám stále člověka,
hledám dál a dál,
toho jenž svědomí neleká,
ten nemá proč by se bál.
Však stále nutno doufat je,
že zjistíme včas,
to dobré co je v člověku,
to dobré co je v nás.
Nežijem
Máme co jsme chtěli,
máme ještě víc,
ztratili jsme co jsme měli,
ztratili však ještě víc.
Slušnost je spíš slabostí,
kdo ví co je morálka,
radujem se z neštěstí,
lež je pro nás normálka.
Máme drahý káry,
máme věcí dost,
ničí nás však sváry,
nežijem již pro radost.
Furt se někam honíme,
na nic není čas,
proč se tolik bojíme,
žít aspoň trochu zas.
Ovčácká
Jako stádo ovcí bečíme,
už nechci ve stádu být,
teď postavím se většině,
chci svůj názor mít.
Za něj bojovat pak jako lev,
i kdybych padnout měl,
snad prolít za něj i svou krev,
než písně cizích úst bych pěl.
Je přec snažší s davem jít,
do rytmu se kolébat,
než za pravdu se bít,
jen na své já se spoléhat.
A až pochopí to více snad,
pak naději máme zas,
že přestanou si s námi hrát,
že nezlomí nám vaz.
Depresivní
Sledujem odporné divadlo,
kde bez masek hrají nám,
však tato hra nekončí,
budou hrát dál i vám.
Jen v kruhu se točíme,
bez naděje a cíle v něm,
než smysl se dozvíme,
tak přikryje nás těžká zem.
Kdo naivně věří v lepší svět,
kdo stále doufá v něco víc,
ten pozdě zjistí, že se splet,
ten pozdě zjistí, že nemá nic.
Snad jednou lidstvo spatříme,
takové jak má být,
však dřív zemi zničíme,
a víc nebudem jí mít.
Jan Lucemburský
Léta páně třinácet čtyřicet šest,
na loutnu bard teskně hrál,
každý zná tu smutnou zvěst,
že v boji pad slepý král.
Teď na zemi s druhy leží,
neopustili ho věrní v boji,
vědíc, že pro smrt si běží,
však za králem stále stojí.
Již pozdě smrti se bát,
teď houf krkavců rytířů kol,
to naposled rytíř Jan hrdě stál,
už netíži ho žádný bol.
Tak pokoj našel český král,
ostatky ležíc v půdě svaté,
v Lucembursku kostel stál,
zde spí rytíř v hrobce zlaté.
Česká
Kdys český národ hrdě stál,
to tehdy muži měli čest,
to prapor se lvem hrdě vlál,
však minulostí již to jest.
Dnes zrak k zemi sklopený,
již nemá drápy český lev,
teď stojíme shrbení,
ne víc slyšet šelmy řev.
Zač bojovali jako lvi,
zač život dali všanc,
jest to jistě smutná věc,
země česká ztrácí glanc.
