Charakterní jenom muži
komáří jsou, to je známé,
na lovu je nepotkáme,
sají pouze šťávy z květů,
však samička, mrcha, je tu
kolem uší ruší ticho
lačna krve pro své břicho,
Raid už dávám do zástrčky.
Také sčítám rudé hrčky
na svém mladém, krásném těle.
Děsně kleju, ne však mlčky.
Povahou, ač tichá, plachá,
z nadledvin už hormon páchá
nepřehlednou situaci.
Vidět rudě, nedá práci,
zlostí bublám a to skvěle.
Fráze hledám nevyčpělé
k vyjádření hloubky citů,
jež se derou v podnapitu
z nevědomí s jasnou vizí,
vidíc v kůži stopy hmyzí
zuřivost se v duši vzmáhá,
od Jehovu po Alláha
kletby míchám do lektvaru.
Latence mne, když chci lícit,
plácnout rychle správným směrem,
kazí snahu navždy zničit
přidrzlého Anophela.
Hodí dotaz, co jsem chtěla?
Co by asi, plácnout trochu,
tohle není na rok v lochu.
Nebo je? Tak na něj sérem.
Naposledy upravil(a) Kama dne 22.6.2010 17:42, celkem upraveno 1 x.
Klávesou, či psacím pérem
zabít snáze nežli střelou
můžeš hmyz či tlupu celou
aniž vezmeš pušku k činu.
Nesmíš myslet na příčinu,
následky Ti stejně přičtou.
Vlajku tyčí hrdě vztyč tou,
s erbem našich zemí prapor,
není kapr jako kapor,
každý národ své má ryby,
zapomeňme na přísliby
politiků z Moskvy, Mekky,
těšme se, že máme reky
jež i pérem hmyzy sečou.
Avšak, co když nervy tečou?
Z toho může vzniknout drámo,
mezi snídaní a večou,
jen tak, perem život zničit,
leckomu se může příčit.
Mohl by však, mimochodem,
dát svůj genom, třeba s kódem
přečíst zdejším. Jde to samo.
Myslím, že to péro cítí,
kde je stránka k počmárání.
Ono rádo totiž v síti,
natažené do neřesti,
písmenkama silně chřestí.
Ypsilonem, nebo iksem
přidá fondík, jako fixem.
Říkám tomu pérobraní.
Řekni, jakým vaříš stylem?
Mrskneš všechno na pánvičku,
místo příboru jen lžičku,
nebo hostíš svojí bandu,
jako tenkrát, když jste v Grandu,
utratili konto celé
za to skvostně zlaté sele?
Ráda vařím velmi směle.
Srnčí, dančí, divočáka,
hovězí… Tak to mne láká.
Manžel říká, že prý skvěle.
Pro rodinu, pro přátele…
Je to moje hobbi zkrátka.
Ještě dotaz. Holoubátka,
nadívaná jsou prý skvělá.
Možná budu trochu smělá,
musím dlouho, usilovně
dívat ,koukat pořád rovně,
abych na stůl mohla nosit?
Ani nevím, čím je rosit.
Přece vodkou, slivovicí.
Lépe chutná holub spící…
Jenom vtípek vyklouznul mi.
Manžel říká, že prý dobrá
polévka je holubičí.
Já ji ještě nezkoušela.
Neříkám tím, že bych chtěla…
Vyslyšme i touhy těla,
dobré jídlo, lehká masáž,
po polévce lepší pasáž
střevní bude bezpochyby,
holoubata, želvy, ryby,
mořské tvory bez kostí,
ráda muže pohostím,
v pokrývce pak čechrám peří,
že mě žhavým zrakem měří,
to mi vůbec nevadí.
Tenhle genom taky chci.
Nebo, jako octomilka,
denně střídá barvy tílka,
navíc stačí trousit bludy,
o tom, kdo má jaké údy.
Naznačí a klidně mizí.
Co já potom se svou krizí,
pokud šátrám marně, rci.
Opravdoví umělci,
které každé dítko cení,
odehrají představení
s trpaslíkem, ač je malý.
Stačí v skrytu, za divadlem,
natřít vnitřek vědra sádlem.
Trpaslík je vytrvalý,
vůni špeku rychle zvětří.
Umělec pak vědra dvě, tři
ráno najde zcela plná.
Bývám někdy nešetrná
k trpaslíkům v hrubém klení,
když mi nechaj ječná zrna
jenom dvě-tři v celé spíži,
jen pár kapek cmaru v díži,
floutci jou to rozmazlení,
kterým výprask neublíží.
Z domu je však nevyženu,
snad nám aspoň za odměnu
chrání spaní od zlých skřetů.
V létě teplý svetřík pletu,
zahřeje mé tělo v zimě,
musím vypadati k světu,
když se vydám na přehlídku,
módní trendy zvládám v klídku,
jen když stojíš zlato při mně.
Dobrá tedy, sháním učně,
kteří spletou všechno možné.
Pokud možno levoručně.
Večer, když se měsíc rožne,
budou totiž zpívat hlučně,
soused má rád texty zbožné.
Dosáhnu i na nemožné
přes to vzrůšo u pletení
hladce, nához, obrat, klení
že mi oko spadlo zase
pletu pončo sedmivlasé
ať mne nese sebou v mžiku
zemí elfů, trapslíků
do teploučka v chladném říjnu.
Nevím, jestli ještě stihnu,
vložit vzorek norských sobů,
pokud ne, tak třeba bych mu,
mohla uplést podkolenku.
Jednu totiž nechal v šenku.
Včera, když se vrátil ráno,
natáh tělo, jako lano.
Takto zničen z jeho lobů.
Nevím tohle jistě sice,
ovšem, říká jedna paní,
když chodíval tajně za ní,
býval prý slabý na plíce.
Tohle tutlal, neřád jeden,
honil triko přelacino,
chtěl být totiž také sveden.
Nemáme zde ovšem kino.