Pro kamaráda k svatbě

[Lynnka]

Známe se už spoustu let
Od dob, kdy nás osud sved
Dohromady do školy
Nad společné úkoly

Stoh listů jsme popsali
Přes lavice podali
Listy přání, slibů, snů
Pěkná náplň našich dnů

Jeden kluk a holky dvě
Vždycky stáli při sobě
Pamatujem asi víc
Jenom nevím, jak to říct

I když jsme se rozdělili
Dřív než školu opustili
Zůstali jsme kamarády
Překonali všechny pády

Známe se už spoustu let
Život není žádný med
Ale všichni jdeme dál
Za tím, co nám osud přál

Nám, už je to mnoho dní
Zněly zvony svatební
Teď nám dýcháš na paty
Ode dneška ženatý

Tak ať se vás láska drží,
zuby, nehty, oken, dveří
K tomu zdraví, štěstí dost
Spoustu dětí pro radost

A když někdy přijde bouřka
Vždycky je to jenom zkouška
Bouře zase zmizí pryč
Slunce bude zářit víc

Nebe jasné, žádné mráčky
Přejít tvoje spolužačky
Co ti psaly písmenka
Danuška a Alenka

[vitsoft]

Tyhle gratulační tirády často bývají zdrojem utrpení oslavenců a svatebčanů, ale Lynnka příjemně překvapila. Rytmicky ti to perfektně odsejpá, to se často neslyší, a taky naprostá většina rýmů je velice dobrá.
Na příští svatbě by ses klidně mohla pustit i do sofistikovanějších veršových formátů, třeba ABAB.

Na konci řádků chybí interpunkce a kapitálky na začátku všech veršů se do tohoto typu poezie moc nehodí. Ale pokud to nebudete rozdávat svatebčanům vytištěné a pouze se to po přípitku nahlas přečte, ani to nebude poznat.
Ke konci jakoby už trošku docházela invence a na její místo se cpalo klišé, tak doplním pár nápadů, možná se přidá i někdo další.

Láska, nejkrásnější cit,
kéž vás jako epoxid
nerozlepitelně slepí
dohromady s kupou dětí.

Když to občas zabouří,
ať jak plémě kocouří
překonáte trampotu
s devaterem životů.

To vám přejí spolužačky,
které prstem od pravačky
datlovaly písmenka:
- Danuška a Alenka.


A já taky přeji dotyčnému kamarádovi, aby měl v manželství aspoň tolik štěstí, jako ho měl na nadané spolužačky.