Já to budu soudcovat,
Kamě přitom fandovat.
fuj, to je ale výraz
(nebo za svezení ve Spartaku Rancherovi)
a Kami jen tak mezi námi, za ty "kočičky", mu půjdeme propíchnout gumičky
Do termosky dám čaj s medem,
nebojím se chladné noci...
stačí říci, kdy - kam jedem.
Skútr Peugeot vzhledem zebry -
můžeš vyhrát dárek štědrý...
v krásné ZOO v Olomouci.
Hledala jsem obsidián,
narozený někde v Etně.
Musíš jinam, řekl mi pán.
Poté na Vesuvu zase,
tvrdili, že to je passé.
Zajeď raděj do Pompejí
v lupanere máš naději.
Došlo mně to vlastně zpětně.
Přišla jsem si pro chodičku,
naznačuji. Doktor mlčí.
Cukaturu má na víčku,
úsměv bleskne v jeho tváři.
Za pět týdnů, když se zdaří
kotník zhojit. Bez chození!
To budu ve fázi tlení,
nálada se v koutku krčí.
Za pár týdnů bez pohybu
nedojde snad k úhoně
ten tvůj jazyk. Leda rybu
kdyby napodobit chtěl,
smutek byl by převeliký.
Chybí-li ti pohyb těl,
zaleť s Vernem do Afriky
na pět neděl v balóně.
V sedě můžeš mávat lasem,
na pojízdné židli třeba
také zpívat zvučným hlasem.
Bude slyšet Tvoji píseň,
zahánějíc všechnu tíseň,
na vše strany, až do Neba.
Mít tak koně s žebřiňákem,
krytým plachtou, s kočím švarným,
beru baťoh s novým sakem,
kousek duhy, ta zlo ruší,
nohu v gypsu, moc mně sluší.
Vezmu místo na kozlíku,
všechny trable pryč jsou v mžiku.
Nápad moh se řadit k zdárným.
Berle jsou mé kamarádky,
koupelnový výlet zvládám,
potom ovšem honem zpátky.
Domácnost per hubam řídím,
vzpouru utnu, hned, jak vidím
nelibostí rudnout uši.
Tahle barva trochu ruší
poklid.Poté v křesle zvadám.
Naposledy upravil(a) Kama dne 5.10.2009 17:27, celkem upraveno 1 x.
Milá Kami, ver že, mám ťa rada,
ale neodolala som...
chechcem sa...nie, nie, nie je to zrada.
Z tvojich slov si skladám obraz...
Je to riadna rána pod pás
od osudu, škoda míňať slová.
Obdivujem, ako to vieš podať.
Pasujem ťa super-radom.
Ženy mají svoje zbraně...
Znají všechny kouty duše
mužů a vědí, jak na ně.
Nejsou marné jejich snahy,
každý muž, jim přece drahý,
dělá, v očích co jí vidí.
Taktní žena domov řídí.
A on přitom nic netuše.
A on přitom, nic netuše,
dělá jen to, co chce ona,
neboť v každé je Libuše,
která vládne Přemyslovi.
Pokud by se vzpouzel, poví:
tys to zase jednou zvoral!
Týden šestý, v cuku letu,
v symbioze s gypsem, berlí,
ztrácí se. Na chiru metu.
Ještě řeším problém dresu.
Možná sukni kratší snesu,
nebo raděj černou kůži?
Třicet nemám, nesu růži.
Moje ego rádo perlí.
Druhý den jsem lehkou děvou,
ztrátu gypsu hlásím rychle.
Jenže, funkční mám furt levou,
pravá skučí pod ortézou.
Čivy moje z důlku lezou,
z krásné dolní končetiny,
vyloupl se hnát, fakt jiný.
Mumiový, má tvar krychle!
Na pole se s křikem snáší
černý, zlověstný mrak vraní.
Jsou to úklidoví braši,
po mrtvolkách bystře slídí.
Když havrany letět vidím,
je to sranda k popukání.
Tak jsem se zas jednou dala do šití.
Scelím díru jak pavouček.
Muž se smál, prý co to hodlám tropiti.
Klobouk lampy nad mým nosem svítí,
černá látka splývá s černou nití.
Nejsnadněji mi jde souček.