Vůně jara

[knihovnice]

Po zimě teplem tak skoupé,
ledově mrazivé, hloupé,
přichází zas jarní tání,
laskavé pousmání.
Ach, to jaro!
Rychle si oblékám kabát,
tu krásu jarních rabat
s obdivem prohlédnout mě nutí,
koberec blatouchů se žlutí,
nedočkavě,
jak loď, co čeká na vyplutí,
právě.

Brzy už zaklepe na dveře,
to vlídné jaro v plné kráse,
vše živé dere se na svět,
usmívá se.
Zvoneček drobný, svátečně zdobný
s úžasem rozklinká se.
Zazvoní, zavoní v plné kráse.
A zima z bílého kabátku sněhu,
dál v nekonečném běhu
vysvléká se.

Barevné kvítky hyacinty
jsou nabité jak flinty
vůní a vzrušením,
svátečním tušením krásy,
to jaro nové
tolik zahrává si.
S rozkvetlou barevnou paletou,
co všechny motýly popletou.
Těch květů a vůní, luhů a tůní!
Ta svěží zeleň jarní touhy
co s květy hoří
v plamen dlouhý
svou barvou slunce, moří
jak smolné louče
na nádvoří.
Paletou veselou hýří,
neuspoří.

A každá květinka
za mrazivého ještě večera,
dnes k spánku ukládá se za šera,
ač spát by vůbec nechtěla...
Do hlubin ticha se noří,
aby pak k ránu,
když motýl se jí dvoří
překrásně voněla.

Nad ránem v lístcích
máty a šalvěje
slunce ji prvními
paprsky zahřeje.
Motýlí křídla lehce se chvějí,
s velikým příslibem života
už motýl k jiným květům odlétá
s nesmírnou nadějí.

[PSIII]

Jaro, to nepřijde,
bude rovnou léto,
z kabátu do plavek
rovnou šupnem tělo.

Květena trpěti
bude velkým suchem,
o vláhu válčiti
života je úděl.

V červenci zamrzne
plody z větví spadnou,
úroda zahyne
hladem děti pomřou.

Globální teplení
mívá strašné konce,
Klausovo brblání
nepomůže trnce.

[Jiška]

Nebudeš mít slivovici,
vypálíš si kalvádos,
nepoplete makovici,
jablíček snad bude dost.

[žížala]

Hezky se čte o jaru,
o létu a slivovici
nemůžu se taky dočkat
čtení venku na lavici.
Sněhulák nám mává z dáli
slunko už je vysoko
andělíčky jsme dělali,
božský pohled pro oko.

[Jiška]

Začátek dubna - den jako letní,
pijeme čaj kopřivový...,
dvacetdva stupňů - stín odpolední.
Pozor na verunku,
leze Ti do hrnku...,
říkám svému manželovi.

[Jiška]

Děkuji přírodě za všechno, co dává,
opřená o dveře, sluníčkem prohřáté...
Nad lesem bílými křídélky mi mává
čáp - a přitom šťastně křičí z výšky...
Zvedám oči nad chatové stříšky:
Pozdravuj ode mně přátele čápaté.

[vitsoft]

Vrací silueta čapí
do doby, kdys byla malá,
připomíná, jak čas kvapí.
Dávno tomu, co ses, Jiško,
bála, že se zvětší bříško,
žes to zase nedostala.

[Jiška]

Strach, ten nemám ani trochu,
já jsem s čápem kamarádka,
popravdě Ti řeknu hochu...
dávno jsem ho vyhlížela,
když pak letět jsem ho zřela,
srdce se mi tetelilo,
přec se dílo podařilo...
dočkala jsem se děťátka.

[Jiška]

Houká hejkal do nočního ticha,
temná hradba lesa mlčí...
V měkkém mechu klidným spánkem dýchá
malý skřítek, než ho vzbudí
jarní země - ještě studí...
Kolem voní husté smrčí.

[Rancher]

Jaro, volám. Jaro! Jaro!
Přijď a ukaž mi svou tvář.
Marně pro Tě leštím fáro,
v tom však spatřím kalendář.
Kdepak hledat volaného?
Konec dubna, bude sláva.
Zajdu do hospůdky jeho.
...totiž, sháním Jaroslava*)!

___
svátek 27.4.

[vitsoft]

Nenapadlo by mě
nikdy, ani ve snu,
že po dlouhé zimě
budu vítat Vesnu.
Proč jsi celá jarně snová,
vesničko má, středisková?

[Kama]

Tohle bude vědět děd,
zmatek v tobě ztiší, hochu.
Byly totiž akce zet.
Jara, Vesny co se týká,
divné věci Rancher říká.
Neslaví on víc, než trochu?

[Marenka]

Vzpomínám na víkend minulý,
s milým jsme první máj slavili:
pod rozkvetlými jabloněmi
jsme políbení dlouhé dali.

Tímto máme zaručené:
ani jeden neuschneme.

[vitsoft]

Kdo se octne v dešti venku,
ať se jak chce kroutí,
ani nemusí svou rtěnku
dávat v milenecký všanc.
Zmoklá láska ztrácí glanc,
honem spěchá schnouti.

[Marenka]

První máj - to bouřka byla,
liják tak byl nedoceněn.
Ten déšť mnohé odhaluje,
nitka suchá nezůstala.
Ale láska neoprší
jen se tulí ještě více,
mokré triko smysly vzruší.
trochu zmokly naše líce
pod kapkami toho deště,
přáli jsme si více ještě ...

[Rancher]

Hanáce só nezvedené,
provokujó furt svó staró.
Dědek čučí na bublene
napila sa babka Jaro.

[Kama]

Tahle skrývačka je fajná,
popíjení JARu v Hané.
Byla poté babka dajná?
Sprintem do WC komůrky.
Bublinkové jsou i šňůrky
u tvých spodků, milý pane.

[Jiška]

Ráno v šest jsem na obloze
uviděla hejno husí.
Psovi dávám povel: K noze!
Pořád čichá novou stopu,
jako by chtěl najít ropu.
Sem tam jenom zbytky sněhu,
v duchu vidím květů něhu.
Teď už jaro přijít musí.

[vitsoft]

U Brna, na břehu Svratky
rusalky tancují bez roucha.
Nemají čepec, jen šátky
rozmarně halí si pozadí.
Vůbec jim v tom reji nevadí,
že přitom pošlapou blatoucha.

[Jiška]

Po březích Svitavy častokrát chodila
samotná Rusalka, když byla malinkou.
Věneček z ovsíku do vody hodila,
hleděla, kam asi osud ji zavane.
Ještě když nosila sukénky skládané
smutek jí zdobil tvář, slzy se třpytily.
Mnohokrát Nový rok hodiny odbily
a dětství u řeky zůstalo vzpomínkou.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 22.3.2010 20:52 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=201'>Vůně jara</a> -> <a href='viewtopic.php?t=159'>Melancholení</a>

[Jiška]

Slunce zrovna zapadalo.
Víly zlaté šaty šily.
A v tom zrovna se to stalo.
V suchém listí zajíc seděl,
že jsem blízko, jistě věděl.
Ouška také jemu zlátla,
tichou chůzí jsem ho zmátla.
Koukal na mě, i když chvíli.

[Jiška]

Utrhl milý můj truskavec u cesty.
Bylinkou naplním plátěný pytlíček,
štěstí prý přináší, říkají pověsti.
Sice tak nevoní,
jak květy jabloní...,
přidám však rozmarýn, šalvěj a hřebíček.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 5.4.2010 00:18 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=201'>Vůně jara</a> -> <a href='viewtopic.php?t=150'>Sextiny</a>