Svého psiii polap si

[Jiška]

Snad kocourek není panic,
taky myslím, že má na víc,
jen tak zmámit se nenechá,
domů opět rád přispěchá.

[Marenka]

To panictví kocourkovo
v dávné době bylo dáno
velmi pěkné děvčici
a ne téhle dračici.
Nemůže být panic,
to by mě byl nanic.

Já jsem jenom psala,
že ta dračí žena,
na koupání chtěla krev
od paniců a panen
aby měla skvělý vzhled
po věky věků - amen.

[Kama]

Nevěř všemu,co se píše,
kronikáři rádi bájí,
vínem plnila své číše,
věděla,jak dojít k ráji.

[Marenka]

Krásně jsi mě potěšila
kamarádko moje.
Já měla strach o kocourka,
dobrotivé nebe.

[Jiška]

Marenko, jak to, že víš,
kde panictví Kocourkovo,
Ty mě vždycky udivíš,
na peci u Tebe leží,
povídá, všecko Ti svěří,
vyznání toť mládencovo.

[Marenka]

Jiško, co se divíš,
zvědavá jsi příliš.
Tvá otázka zvědavá
rozpaky mě přidává.

[Kama]

Marenka je jasnozřivá,
když u pécé večer bývá,
vidí do nás lehce,
prozradit to nechce.

[Jiška]

Marenka je šprýmovnice,
Kocourkovi rudnou líce,
jen oni dva více vědí,
o svých snech nám nepovědí.

[Marenka]

Já jsem velká šprýmovnice,
nerudnou mu hned tak líce.
Kocourek je statný chlap
zasměje se vždycky rád.
Snad nebudou žádné zmatky,
vrátí se mi zase zpátky.

[Marenka]

Kocour vrátil se mi zpátky,
nebyly už žádné zmatky.
Nevím v čem to ale vězí -
vrátil se mi jako cizí.

[Marenka]

Kocour v cizí zemi byl,
velmi se tam unavil.
Studoval tam hrady, zámky,
nezapomněl na poznámky.
Až si zase odpočine,
nálada se zvedne mile.

[Marenka]

Kocourku, už dej nám více
ve svém milém veršování,
rozjasni nám naše líce
svými nesmělými rýmy,
ukonči své pospávání,
projev básněmi své činy.

[Hanulka21]

Ten náš kocour běda, běda,
je to velký neposeda,
velmi často se mu stává,
že se někam zatoulává.

[Marenka]

Už dávno pryč je ta doba,
kdy naposled byl jsi doma.
Proč nevolá tě rodná víska,
když mě se tak po tobě stýská?

[Hanulka21]

přišlo chladno, přišla zima,
kocour dojde, bude psiiina,
kočky teplo rádi mají,
doma v teple se lísají.

[PSIII]

Zhrozil jsem se upřímně
nad starostí Vaší,
jestli jsem já lilie
neb pekelník starší.

Nejsem první, tím míň druhé,
nejsem ani žádný skvost
a když veršík si tu skládám,
dělám si to pro radost.

Někdy dojde inspirace,
jindy zase chybí rým.
A když náhodou je shledám,
rytmus se mi změní v dým.

Já netuším, co dělat s tím,
jen snad chvíli počkám;
už si rým i s inspirací
v metrum čtivé skládám.

[Marenka]

Já věděla, že se vrátíš,
že v cizině se neztratíš.
O to více je to milé,
že tu rýmy skládáš skvělé.

[Marenka]

Kocourku ty můj milý,
není to nad tvé síly?
Ty musíš odolávat
nástrahám všem života.
Jednou to je Alžběta
pak zase divé víly
upředly ti tenata.
Velmi statečný jsi chlap,
kdyby víly o tě snily
ucítíš jen jejich chlad.

[Marenka]

Kocourku můj velmi milý,
čekala jsem tuto chvíli.
Ty už zase píšeš verše,
snad budou mít ostrost meče.

Ta chvíle je opět tady,
nezůstanu k tobě zády,
začnu znovu spřádat rýmy,
na chvíli mě opustily.

Nemám problém s inspirací
v rýmech se mi zas navrací.
To jen všechno díky tobě,
že jsi v rýmovacím domě.

[vitsoft]

Ostrost meče radši neřeš.
Až se jeho veršů chopíš,
pozor, ať se nepořežeš.
Do hrotu se zaostřilo
Psíííka <a href="http://www.rymy.cz/viewtopic.php?t=189& ... nejnovější dílo</a>,
připomíná osten kopí.

[Marenka]

Čeho bych se měla bát?
Ostnu jeho kopí snad?
Myslím, že mi neublíží,
oči se mu brzy klíží...

[PSIII]

Obléknu ráno kabátec,
boty dnes opucuji,
čeká nás bitva velká přec,
smrti vstříc poputuji.

Tisíce půjdou nás v šiku,
krví se nasytí zem.
Životy ztratíme v mžiku
a vdovy budou pak z žen.

Felčaři budou mít práci,
ruce a nohy krátí,
přicházejí funebráci,
zemi prach země vrátí.

Do bitvy tedy ráno jdu,
zda-li se vrátím, nevím,
zda spatřím rodnou chalupu,
zda milou svou políbím.

---

Nebojte se, páni, dámy,
do žádného nejdu klání,
tahle bitva, beze ztráty,
konává se pro diváky
na památku strašné války,
kterou tady přede léty
svedl malý Korsičan
proti němu císařpán.
Přidal se i ruský car,
z jejich vojska zbyl jen cár.
Mrtví, ti zde stále leží
moc jich bylo po té řeži.

Věnováno vzpomínkovým akcím na bitvu u Slavkova a bitvě samotné.

[Marenka]

Tak tě prosím básníku,
abys nám jak vzpomínku
na padlé u Slavkova
svoje přednesl slova.

Tam historie kráčela,
a mnohá dívka plakala
pro milého jediného
na bojišti pohřbeného.

Ty však ale básníku
velikou tak máš kliku.
Můžeš o tom verše psát
při tom se i radovat.

Že se domů vrátíš včas,
milou svou políbíš zas.
Velmi ráda proto bude
štěstí s vámi už zůstane.

[vitsoft]

Cisař už je rozehřátý,
rozMařilá Josephino.
Pochval jeho nové šaty,
ptej se, co se v boji strhlo.
Až řeč přijde na Waterloo,
nalije ti čisté víno.

[Marenka]

Císař, když je rozehřátý
rychle sundavá si šaty.
Jak mám mu je pochválit,
když nevidím ani nit?
Je to jak se čekat dalo:
bylo to jak u Waterloo.

[Kama]

Nevěřícně vrtím hlavou.
Naznačuješ tady lehce,
císařovnou, že jsi pravou?
Prohry nejsou na programu,
moh by hledat jinou dámu.
Bojuj šarmem,chytře,křehce.

[Marenka]

Velká prohra u Vaterloo
nebyla má, milá Kamo.
To císař pán se uložil,
vše rychle zaspat se snažil.

[Marenka]

Kam se zase ztratil?
Kocour asi práci má
dlouho tady nebyl,
možná, trochu zlobil,
kdy nám báseň zase dá?

[Hanulka21]

Slyšela jsem kocoura,
že se nikde necourá,
dárky shání,
nejsou k mání,
koupil proto meďoura.

[Marenka]

Kocour plno práce má
a fakt nikde necourá.
Že by koupil meďoura?
Tak to se ti něco zdá.

On prý pilný na práci je,
doma dělá, okna myje.
Do postele večer padne
žádný verš ho nenapadne.

[Jiška]

V hlavě se mu verše honí,
náhle mobil večer zvoní,
domluví si schůzku brzkou
na nároží s hezkou zrzkou.
Pak ji pozve k sobě domů,
zrzka vaří, pere k tomu...

[Marenka]

Nejdřív by měl hezkou zrzku
pozvat na kávu a zmrzku.
Snad divadlo pak navštívit,
by mohl se jí zalíbit.
Kdepak jít s ní honem domů
vařit, mýt nádobí k tomu.

[vitsoft]

Pokud z ní chce mít svou paní,
měl by jí nejprve dát
svoje trenky na vyprání.
Je to zkouška odolnosti
i kvality pracích prášků.
Když se dobře práce zhostí,
ať ji pozve na přednášku,
kde řekne, jak má ji rád.

[Jiška]

Ne na schůzi, v lesíku
láska píše kroniku.

[Marenka]

Jsou i jiné typy:
možná nosí slipy.

[Jiška]

To je třeba vědět,
co se bude práti,
uvař mu pár krevet
se zelenou natí.

[Marenka]

Že by těžká zkouška lásky
čekala na prací prášky?

<hr>
Proč musí jít na přednášku,
tam aby jí vyznal lásku?

[Kama]

Prášek hlavně bez fosfátu,
pokud z něj chceš mít i tátu.

[Kama]

Uslyší tam jasnou hlášku,
děti,že nerostou z hrášku.

[Marenka]

Nejdřív jí lásku musí dát,
ona pak bude ráda prát.