Svého psiii polap si

[PSIII]

Lítám, chodím, práce dosti
nebo spinkám po libosti.
S hraběnkou dnes známky
vydali jsme z lásky.
Z lásky k obci naší milé,
výročí má, z Boží vůle
povýšení na městys
král udělil obci kdys.

S Rakouskem to pranic nemá
to je práce, to se nemá,
když jeden má prázdniny
(kdo výmyšlet má rýmy?).
Tam jen jedna paní,
plní firmě přání
stavět u nás fabriku
jen neví, zda tu, či tu.

[Hanulka21]

tak ty bys prázdniny chtěl,
tos nám tak vyrůst neměl.
Prázdniny jsou pro školáky,
ne pro odrostlé dospěláky.

[Marenka]

No já nevím kocourku.
Neplníš té z Vídně paní
její jedno velké přání:
nežádá tě o ruku?

[Marenka]

Paní hraběnka a známky?
Ty snad zamykáš s ní zámky?
A tak navždy pamatuj:
z jakékoliv lásky
bývají vždy vrásky.
Svědomí si pak zpytuj.

[Marenka]

Ptám se znovu, ptám se zase,
ale kocour neozve se.
Rádi čteme tvoje verše.
Tobě veršovat se nechce.
Snad se na nás nezlobíš
a do školy nechodíš?

[Marenka]

Doufám, že se z ciziny
vrátily i tvé rýmy.
Snad múza tě tam políbila
a nebo jenom omámila?
Každopádně rýmuj dál
neodcházej nám už v dál.

[Hanulka21]

hoch je plný cnosti,
má své povinnosti,
musí cestovati
a vydělávati.

[PSIII]

Po návratu z ciziny
rýmy se mi vrátily.
Avšak, sakra práce,
žaloudek mi krátce
dělá jisté problémy,
navíc, jaká láce,
pracujeme s výkresy.

Není tedy tolik času,
když však husa dočká klasu,
i já, za den celý,
stvořím veršík smělý.

[Hanulka21]

kejhy, kejhy, chvíli počkám,
snad se také verše dočkám,
kočku přepadají touhy,
spadla kamsi do strouhy.

[Jiška]

Stačily by jen dva řádky,
koukni, kdo má v týdnu svátky,
malé přání pro Mařenku,
napsáno je za chvilenku.

[Marenka]

Kocourek zas pryč odjel
na můj svátek zapomněl.

[Hanulka21]

není dneška ještě konec,
visí tady malý zvonec,
kocour přijde, zazvoní,
květy tady zavoní

[Marenka]

Krásné květy nezavoní
a kocourek nezazvoní.
Toho se již nenaději,
půlnoc zvony odbíjejí.

[Jiška]

Ej, takových kocourků
běhá jinde po dvorku.
Pro jednoho nesmuť stále,
zvedni hlavu, hledej dále.

[Hanulka21]

kocourečka nesmíš míti doma,
psíci a kocour to je pohroma,
kocour honí psíky, psíci jeho,
stalo by se toho hodně zlého.

proto se jistě nermuť
usměj se, veselá buď.

[Marenka]

Já jsem přeci veselá,
kocourka jsem nechala.
Moje láska je ta tam,
může on si za to sám -
přání zapomněl tu nechat.
Lásku novou budu hledat
určitě na internetu.
Jsem já ještě pořád k světu.

[Kama]

Další skalp máš na opasku,
do pažby dej další zářez,
než budeš mít novou lásku,
bude párty,bude nářez???

[Marenka]

Nářez? Ten čeká na kocourka,
že za jinými pořád kouká.
Ať si trhne levou zadní,
neděláme párty všední.
Naše milé básníky
pozveme na knedlíky.
Posíláme pozvání
průšvihem to zavání.

[Hanulka21]

S Mařenkou jsme se vsadily,
pak jsme knedlíky zbaštily

velká kupa byla knedlíků,
přišlo velmi málo strávníků.

průšvih velký to byl opravdu,
dneska musím vám dát zapravdu.

[Marenka]

Kocourku náš, kde tě máme
básně teď nepíšeš žádné.
Věz, všem nám že chybíš tady,
každý máme ňáké vady,
rýmovat nám nejde skvěle
týká se to mě i tebe.
Vrať se k nám zas zpátky
napiš veršovánky.

[PSIII]

V Praze byl jsem, paní milé,
na výstavě známek,
nebyla mi dlouhá chvíle,
když jsem kousal párek.

... pokračování příště, pokud mne něco napadne.

[Jiška]

Viděl jsi modrého Mauritia,
i sbírku královny Alžběty,
Dvorana slávy Tě okouzlila?
Na verše jistě máš náměty.

[Marenka]

Je to velmi zvláštní,
proč se muž vždy zasní,
když zabásní o párku
i když není na zámku.

[vitsoft]

Není na líšeňském zámku.
On s pilností mravenců
do Prahy jel pro psííí známku
ze své malé rodné vsi.
Tam projevil zvyky psííí:
kousal párek milenců.

[Marenka]

Nejde mi to pořád dohromady:
psiii je tam a kocour tady?
Nebo vše je naopak?
Kocourku z Líšně, prozraď!

[Hanulka21]

kocour není jen tak k mání,
vidíš že je k roztrhání.
Jednou tam, jednou onde,
nevíš kde se kdy najde!

[Marenka]

Tenhle kocour je zřejmě chlap,
dobré jídlo co velmi rád.
Pochutná si na dobrém jídle,
sní se mu jen o dobrém bydle.

[Jiška]

Nebude to mlsoun žádný,
když mu chutná pražský párek,
k toulání má důvod pádný,
chce své milé přivézt dárek.

[Marenka]

O dárku si nechám snít,
ó, jak já se budu mít.
On není na jiné dívky.
Mám pro něj jen slovo: díky.

[Marenka]

Ten kocour je kůže líná
psát verše furt zapomíná.
Pořád někde cestuje,
vůbec tu nerýmuje.

[Marenka]

Kocourek náš dostal rýmu,
chudák kašle pod peřinu.
Nemůže být ve svém týmu,
nedostává se mu rýmů.

[Marenka]

Jen co se on uzdraví,
rýmy nás zas zaplaví.
Nebude se na nás mračit,
možná, že bude i tančit.
Určitě nebude jančit,
zase bude rád zdravý.

[PSIII]

Mauritia neviděl jsem,
lidí fronta byla strašná.
Prohlížel jsem na panelech
dopisů razítka krásná.

Co mne nejvíc zaujalo
benátská byla klasika ,
dopisů nebylo málo,
cena se přece neříká.

Potom ještě pár přetisků
z poválečného období,
propiskou na cár papíru
psal jsem poznámky dobový.

[PSIII]

Abyste si nemysleli, tak Mauritia a vlastně skoro všechno co bylo v Síni slávy, to jsem viděl už v Brně při výrazně kratší frontě a lepším luftu.

[Jiška]

Pochutnal sis na tom párku,
s limonádou do pohárku?
Procházel ses Starou Prahou,
přemýšlel nad známkou drahou?
Doma, z cesty unavený,
zážitky jsi naplněný.

[PSIII]

Párek, to byl oběd můj,
svatý Kosmo při mne stůj!
Kofolou pak hrdlo vyschlé,
zaléval jsem dosti rychle.

Prahou jsem projel tam i sem,
do dědin místních zajel jsem.
Projel jsem se metrem novým,
kudy jezdí, vlastně nevím.

Mám já štadplán velmi starý,
komunisty zpracovaný.
To mi ale vůbec neva,
tužka spraví, co je třeba.

Nad známkou já nepřemýšlel,
vše jsem předem dojednal,
sotva jsem do dveří přišel,
obchod hned jsem dojednal.

Nebylo to vskutku zdarma,
co si budem namlouvat,
námaha není snad marná,
v albu budou pasovat.

Koupil jsem tam známky Zenty,
není jich moc na světě.
Seženu-li dokumenty,
sloužit budou osvětě.

A tím končím svoje psaní,
o Praze už ani muk!
Teď mne čeká velké ... spaní,
bude ze mne velký kluk.

Poznámky a vysvětlivky:
Sv. Kosmas - patron doktorů, lékárníků a chirurgů (spojitost s párkem je snad jasná)
Senta (maďarsky Zenta) je město v Severním Banátě (nyní Srbsko), původně Rakousko - Uherské, pak Jugoslávské, za druhé světové války maďarské, po osvobození zde vznikly přetisky na maďarských známkách.

Nepodařilo se mi vždy dorovnat metrum a samotného mne překvapilo, že druhá půlka má zcela jiné metrum než půle první. Sám nevím, jak jsem to udělal.
V posledních dvou řádcích lze slova "spaní" a "velký" zaměnit dle libosti čitatele.

[Marenka]

Napsal jsi moc pěknou báseň ty můj velký kluku.
Na rameno jak pochvalu vkládám svoji ruku.

[Marenka]

Dnes jsi odjel za Alžbětou
na její hrad v Karpatech.
Dej pozor na krvelačnou
ať tě nemá v klepetech.

Já vím, že šla po pannách
ta krvelačná žena.
Žena - hrozná ďáblice
možná je na panice.

Dny se stále více krátí,
čekám, kdy se domů vrátí.
Zda jí kocour odolá
velkou starost mi dělá.

[Kama]

Kocoura nech jeho karmě,
co má být,to taky bude,
pokud sedíš jen v čekárně,
sčítáš dny na liché,sudé...

neznáš závrať,neznáš tíseň,
neznáš bolest,ani krach,
neznáš lásky tklivou píseň,
neznáš zdrcující strach,

nikdy nebudeš chtít křídla,
abys vrcholky hor zhlídla.

[Marenka]

Co mi to tu povídáš,
to mě málo asi znáš.
Vždyť já umím milovat
do vztahu snad všechno dát.