Škola rýmů

Je to jaro jaksi divné,
jakoby se zastavil
Svět, co včera hezký byl,
už si málo květů všímám,
nad ničím se nedojímám,
hlavně nosit pevné roušky,
život dal nám velké zkoušky,
abychom víc dobra v sobě
měli v této těžké době,
snad zas přijdou časy klidné.

Letos bude víc než jiná
tajemná noc Valpuržina.

Na koště však zavěsím
všechno svoje trápení,
konec bude depresím,
koště pošlu za hory,
za lesy i za doly,
zlo se v dobro promění.

Koště vezmi sanitolem,
prolétni se jednou kolem.
Potom se hoď do klidu
a neboj se COVIDu.
(To mi říkal Primula
a to je kluk šikula)