Alexandrin
Napsal: 21.3.2016 18:42
Tu náhradu má verš, co antikou nám zní,
dle Novákové, víš? Též Bureš použil ho,
by lépe tlumočil nám verše milostné,
jež Ovidius psal, ač sporné dosud je,
zde toto užití, hold není po chuti,
těm učenějším z nás, kdo latiny znaj' hlas.
Je alexandrin zván, po slavném užití,
ve zpěvech oslavných té dávné Francie
když vzdát si přáli hold té vzácné postavě
tam z Makedonie. Pak víc se rozšířil,
až u nás zakotvil, co nóbl cizinec.
Je jambický a má v půl verši přerývku,
jež často zanedbá se v českém prostředí.
Též může pokulhat a přidat slabiku,
což hodit může se, vždyť slov jen málo je
o jedné slabice, jež zdobí dobrý verš.
Má česká příručka věd akademie
jen alexandrin, jež se krátce napíše,
ač často vysloví se s dlouhým měkkým Í.
Tak taky pokus se, můj drahý příteli,
o tento šestiměr a směle chlub se jím.
_ ___ _
Pan Bureš zvolil rým a smělou kombinaci
prv žena, potom muž, mu zdobí krásný verš,
jež překládal, když nám též vládli němí nácci
by napodobil on tak antický pětiměr.
„Že skyle, Charybdě jsem unik‘ v bouři mraků,
že mohu svojí zem i sebe volným zvát,
že s svými drahými jsem přistal u Fajáků,
že zpívám radostí a na světě jsem rád,
že v listech héróin jsem útěchu směl hledat,
když smrt šla kolem nás a vichr hrůzy vál,
že prací tvořivou svou naděj moh‘ jsem zvedat,
že mohu, srdcem mlád, zas kráčet k cíli dál,
teď za to za všecko jak vděku projev malý
chci Šťastné Náhodě svou knížku věnovat
a dobrým bohům všem, kdož jí snad pomáhali,
že jsem zas, čím jsem byl, též díky svoje vzdát.“
Věnování, Ivan Bureš, V Praze v lednu 1946.
Dopisy lásky (Heroides), Publius Ovidius Naso, Praha:1946.
dle Novákové, víš? Též Bureš použil ho,
by lépe tlumočil nám verše milostné,
jež Ovidius psal, ač sporné dosud je,
zde toto užití, hold není po chuti,
těm učenějším z nás, kdo latiny znaj' hlas.
Je alexandrin zván, po slavném užití,
ve zpěvech oslavných té dávné Francie
když vzdát si přáli hold té vzácné postavě
tam z Makedonie. Pak víc se rozšířil,
až u nás zakotvil, co nóbl cizinec.
Je jambický a má v půl verši přerývku,
jež často zanedbá se v českém prostředí.
Též může pokulhat a přidat slabiku,
což hodit může se, vždyť slov jen málo je
o jedné slabice, jež zdobí dobrý verš.
Má česká příručka věd akademie
jen alexandrin, jež se krátce napíše,
ač často vysloví se s dlouhým měkkým Í.
Tak taky pokus se, můj drahý příteli,
o tento šestiměr a směle chlub se jím.
_ ___ _
Pan Bureš zvolil rým a smělou kombinaci
prv žena, potom muž, mu zdobí krásný verš,
jež překládal, když nám též vládli němí nácci
by napodobil on tak antický pětiměr.
„Že skyle, Charybdě jsem unik‘ v bouři mraků,
že mohu svojí zem i sebe volným zvát,
že s svými drahými jsem přistal u Fajáků,
že zpívám radostí a na světě jsem rád,
že v listech héróin jsem útěchu směl hledat,
když smrt šla kolem nás a vichr hrůzy vál,
že prací tvořivou svou naděj moh‘ jsem zvedat,
že mohu, srdcem mlád, zas kráčet k cíli dál,
teď za to za všecko jak vděku projev malý
chci Šťastné Náhodě svou knížku věnovat
a dobrým bohům všem, kdož jí snad pomáhali,
že jsem zas, čím jsem byl, též díky svoje vzdát.“
Věnování, Ivan Bureš, V Praze v lednu 1946.
Dopisy lásky (Heroides), Publius Ovidius Naso, Praha:1946.