Škola rýmů

Mám strach ze zamilovaných křídel, já zasel vítr a vzápětí bouři sklízel,
děsim se obrazů nešťastné lásky, vzpomínky k obloze vyletí jak ptáci,
hádanku lásky sám težko vyřeším, myslím jen na Tebe a dál v tom poběžím,
ikdyž se tak snadná zdála, potkala mě a pak se smála,
dřív sem chtěl jen milovat, ale bylo tězký se tomu zpovídat,
zklamání a víra jsou vlastně mý přátelé, zdravím všechny zemřelé.

Unavený, zjebaný,už mě to nebaví, vzpomínky se pořád vrací do hlavy,
vzpomínky na lásku co sem cítil k tobě, miloval sem tě jako otce věřil sem sobě,
beru si tužku, papír a pouštím se do psaní, chci bejt sám kámo tak prosím vypadni,
je mi smutno když na Tebe myslívám, pláču když na tebe vzpomínám,
vzpomínám v dobrém ale těžce usínám, dny od doby kdy si odešel proklínám.

Je mi to líto,ty moje debilní keci, ty špatný vtipy, když šlo o vážný věci,
Ten smutnej pohled,brácho do ted' mě to mrzí, chvíle ticha a pak jsem viděl svoje slzy,
Pé'to čekal jsem až příjdeš mezi nás, když jsem se to dozvěděl přejel mi po zádech mráz,
Věrím že ses vyhnul pekelným plamenům, a v nebi věnuješ se drahým kamenům,
Byl si veselej a kamarádů mnoho, nebyl si tu dlouho tak co si měl stoho?
dal bych ti kus mýho života jen abys mohl dál žít, dal bych ti svoje tělo, duši , abys tu mohl s náma být,
být a nikdy neodejít do jinýho světa, Si v mým srdci tak už dost končí tadle věta.


RF:2x

Je to teprv rok co si odešel, přijde mi to jako věčnost co sem o tobě neslyšel,
ale když zavřu oči je to jako včera,vzpomínky jsou tak silný jako právo veta,
je to to, na co mají všichni právo, ztracenej nevinej život to je tak málo?