Řetízek TTT*

[Jiška]

Taky jednu naplň kuně,
ať má sílu krmit mladé.

[lea]

Cože, kunu na zahradě?
To nemyslíš jistě vážně.

[Jiška]

Někdy kunu prosím snažně,
ať svá děcka vezme jinam.

[Kama]

U těch přání radši dřímám,
neboť nejsou splnitelná.

[Jiška]

Právě proto kuna věrná
ráda u nás tráví čas.

[Kama]

A má soprán, nebo bas,
když ti temné nocí zpívá?

[Jiška]

Naštěstí i odpočívá,
mláďata jí dají zabrat.

[Kama]

V říčce už je měla čabrat,
nebo zkoušet plavat proudem.

[Jiška]

Někdo by ji vyhnal čmoudem,
sama ale náhle zmizí.

[Kama]

Zřejmě našla jinou vizi,
bude nyní psáti verše.

[Jiška]

Pak je pošle po veverce,
tu my máme více rádi.

[Kama]

A co takhle živí hadi,
nebo nechceš žížal hejno?

[Jiška]

To by bylo teda terno,
už mám ale plazy dva.

[Kama]

Kdo je k tobě vlastně zval,
nebo přišli rovnou z ráje?

[Jiška]

Když mé dítě bylo malé,
mělo lásku k všemu tvorstvu.

[lea]

Někdo přilne zase k horstvu,
nebo aspoň k horské zvěři.

[Kama]

Pokud ovšem mívá peří,
neboť v srsti budou blechy.

[Jiška]

Holubů jsou plné střechy,
narafič jim pásy s trny.

[Kama]

Co by na to řekly srny,
kdyby chtěly na návštěvu?

[Jiška]

Srny že chtěj bydlet v chlévu?
To by je snad nebavilo.

[lea]

V chlívku vždycky něco hnilo,
srnka, holub domů běží.

[Kama]

A já pořád proč jsou svěží,
oni totiž své už vědí.

[lea]

Podle jejich výpovědi
v lese často někdo straší.

[Kama]

Možná jsou jen více plaší,
těžce snáší zvuky lesa.

[Jiška]

Líp se dýchá, tlak nám klesá,
les je někdy víc než doktor.

[Kama]

Bydlí v něm však více potvor,
než bys řekla ještě včera.

[Jiška]

Dost jsem jich i doma měla,
v zásobě mám stále jód.

[Kama]

To znáš jistě jeho kód,
budeš vědět v čem je dobrý.

[lea]

Můžeme se zeptat kobry,
tu však kód moc nezajímá.

[Kama]

Myslím, že jí bude zima,
chce to počkat aspoň týden.

[lea]

Nechce již moc věřit lidem,
na teplo však ráda počká.

[Jiška]

To ví přece každá kočka,
že je nejlíp u kamen.