Škola rýmů

<img src="http://www.nahraj-obrazek.cz/?di=013448756769" align="left"> <a href="http://www.youtube.com/watch?v=pJLWU4Vo ... </a>avoučí loutna babího léta
do vlasů s třpytem bílého zlata
podzimu tóny Elektře vplétá.
S kouskami mlhy, tak si to přála.

Babletí odstín nosí již dlouho
Plejády právě v období trnek.
Příroda tehdy na vlas i roucho
nanese barev nejeden hrnek.

Odstíny míchá z paprsků slunce,
z jeřabin ohně, ze šípků, z lísek,
z ořechů, jablek, slunečnic žluté,
z kaštanů s medem, z chmelových šišek...

Proto tak jasně z oblohy v září
plejádí krásky v noční tmě září.

ZAHRADNÍKŮV SONET

Jen tebe nosím v srdci svém,
máš všechny dávné vůně světa,
jen v tobě zcela šťastný jsem,
ať jaro je, či konec léta.

Jak svatý Frantí z Assisi
houf pipek lákám ke krmítku,
chléb suchý ráno drobím si,
džbán vína zvedám ku přípitku.

Svá jabka laskám každý den,
ne všichni smí mi do zahrady,
na poli, hrášek, salát, křen…
tož zajíce, myš, nechci tady.

Každý je strůjcem jabčáku svého,
Pán Bůh mě ochraň od krtka zlého!

sonet IT romantika


Informačních toků slasti
Internet a Intranet,
čeká mě pád do propasti,
chceš to zítra nebo hned?

Toky bitů bez účasti,
vítej doma, občane!
Harddisk už nám dlouho chrastí,
za chvíli snad přestane,

pokud dám mu ještě chvíli,
aby bity rozředily
bajty, které nemravně

sdružují se v kratochvíli
měníc kódy každou chvíli.
Dupou tu hru soustavně.

Nemá maltu, nemá cihly,
ani cement není k mání.
Přesto jejich zraky jihly,
když se k plánu domu sklání.

Nákres plochý v tři dé roste,
v představách je dílo prosté.
Zde se dřevo k slunci staví,
zde kabřinec povrch spraví.

Na střechu dám bonský šindel,
mámo, tady bude garáž.

Naše auto, to je blamáž,
dyk si z nás už dělaj prdel.

Schováme ho, ať je klídek ...
... náhle vidět světla hlídek!

Akorát teda nevím, esi je to sonet.
Puškinovské schéma a volta na 14.

Programové vyjádření

Máme program pro šlechtice:
pošleme je do cely,
oholíme jejich kštice
břitvou z nerez oceli!

Máme program pro šlechtičny:
pošleme je na práci,
máme pro ně tvrdé pryčny,
který nemaj matraci!

Nestačí to? Pro pyšnice
postavíme šibenice!
Oholíme dohola
každou zpupnou tvrdou hlavu.
Kat dá potom průchod právu,
až ho Strana zavolá.

Lump smrdí jako plná žumpa
a Smrt už v dáli čenichá.
Smrt větří pach a cítí lumpa!
Už vyčuchala ženicha!

Lump v nevěstě však vidí můru.
Od Lucifera dostal pas,
když přes mrtvoly šplhal vzhůru,
a že jich bylo! Nastal čas!

Chlast nepřebije strachu pachuť!
Král mordýřů a mistr strachu,
vrah tlustých mrňat z kolíbek,

už úder kosy neodrazil,
už Lucifer mu chystá azyl
a Smrt mu tiskne polibek.

Řeholnice

Mniška sní a touží ve snu
po dotecích nahých těl,
která koupala se v březnu,
než je kdosi uviděl.

Byli nahé šlechtičny, ty
holky, když se líbali.
Nahé holky, holé city.
Bujní koně v maštali.

Vraníci a krásné šaty.
Do kláštera přišla vraty.
Mniška olízla si ret.
Kdysi dávno byla tlustá
a ta její krásná ústa
sála filtr cigaret.

Jsou slova živá bez dechu a spí,
sníh prachu zlatým ořízkám dá mat.
Kdy as je někdo ze sna probudí?
Kdo dech co tep zas jimi bude hnát?

Jsou slova živá bez dechu a smrt
se vkrádá předsádkou, už frontispis
pad‘ v oběť vlhku, i tiskař škrt ho škrt.
Jsou vazba, desky rovněž na odpis?

Jsou slova živá bez dechu i řeč,
jíž mluví mrtvou nazývána, slov
se nedostává pro plýtvání, leč
kdo čtou, tak v skutek nepromění sloh.

Je slovo živé s dechem naděje,
kam své však tělo, kam jen ukryje?