Škola rýmů

Já jíšku nevařím,
já jíšku smažím.
Na rendlíčku,na máslíčku
uvařím z ní polívčičku.
Nejlepší je bramboračka,
ale vařit ji to není hračka.
Brambůrky,zeleninku,houbičky
to je vše pro mlsné hubičky.

VITSOFT A MARENKA...
...TI MI DALI...
- - - - - HNED BY MĚ V POLÉVCE UMÍCHALI...
----------------------------------------------------

Hanulka vystihla to přesně.
rýmování jde mi jenom děsně.

MARENKO, S TÍM RÝMOVÁNÍM JSME NA TOM STEJNĚ...
ALE NIC SE NEBOJ...
PůJDEM CESTOU RÝMů SPOLU NEOCHVĚJNĚ!!!
---------------------------------------------------------------

Pujdem všichni dohromady,
někdy jde o ústa,
občas budou také pády,
přesto chceme zůstat

Podzimní zahrádka trošku smutkem zavání,
kde jsou všichni ptáčci, včelky, čmeláci?
V uplakaném počasí na mne jde zívání
a uznávám, že nic se nevrací.
Chůze bosky v trávě plné rosy,
ranní slunce ladící na dobrou náladu,
v poledne žhne, až čelo rosí,
všechny barvy Světa rozjasní zahradu.
Tak tohle všechno je už minulost,
maliny, třešně, rybíz, jahody...,
všechno je v kompotech, když přijde host,
pro chvíle vzpomínek na letní pohody.
Stříbrný závoj Mléčné dráhy
dal vzniknout myšlenkám o smyslu života,
snad ve dne přijdou mraky s trochou vláhy,
jsou skromná přání, panenská prostota.
Příroda tichne a brzy se stmívá,
rajčatům, co buclaté tvářičky mají,
červenou barvu z nich šero smývá,
po žlutém květu cukety se ještě vyklubají.
Skřehotá datel, že z úrody oříšků ubylo,
jen sýkorky slunečnic mají dost stále,
trošku krásy se v zahrádce ztratilo,
je to tak každý rok - léto nám dává "vale".

Hanka už je zase zdráva,
došla od ní dobrá zpráva,
vaří polévku ze slepice,
není už třeba rady více.

Nenavštěvuj kadibudku,
máš přec vázu noční,
pošlu uhlí černé vskutku,
deputát svůj roční.

Hýčkám muže každou chvíli,
neb je ke mně velmi milý,
včera opět buchty pekl,
lásky mé se neodřekl.
Život spolu hezký máme,
všechno vždycky urovnáme.
- - - - -

To já nevím, Mařenko,
já se Cestou vydala
až jsem svého potkala,
celá léta prý mně hledal,
na řeč cizí nikdy nedal.
A tak, milá děvenko,
radu jsem Ti nedala,
čistou pravdu napsala.

Třesky - plesky,
švestky - šestky.
Narostou ti hned
a co s nima teď?


Kdybych se chtěla malovat někdy dát
modelem bych mohla Mánesovi stát.
Též Aleš maloval děvy lepé.
Přednosti měly vždy velkolepé.

Tím chtěl básník říci, že má bohužel jen ty přednosti.

kde jsou ty dávné časy,
kdy jsem byla plná krásy,
je to říkat nesnadné,
ale tělo je už povadlé

Hanulko, v prošívkách už rytmuješ velmi dobře, tak se to snaž aplikovat i v ostatních tématech, stačí semtam přidat či ubrat slabiku a vyvarovat se víc než čtyř trochejů v jednom řádku:

Kdeže jsou ty dávné časy,
kdy jsem byla plná krásy.
Přiznat to je nesnadné,
že mám tělo povadlé.


Problém šestek zvědavost
hnedle ve mně probudí.
Pokud švestek víc než dost
spořádáš, pak dotážu se,
zda ty šestky rostou v puse
anebo spíš na hrudi.

Hanulka to popletla.
Nepsala to za světla.
Kdyby po těch švestkách rostly zuby
měli by jich lidi plné huby.
Šestky obojí v té puse
nenarostou ani huse.

Na mé hrudní šestky
nemusím jíst švestky.
Někdy jsou však ke vzteku.
Nosit šestky totiž
často bývá potíž.
Schovám je pak pod deku.



Tak to jsem se teď hrozně zapotila.
Tolik veršů naráz jsem ještě nezplodila.
A ty šestky jsou básnická nadsázka.

VITSOFT NA TO VŽDYCKY KÁPNE,
ŘEKNE, CO MĚ NENAPADNE,
JÁ TY ŠESTKY V PUSE MÁM,
I KDYŽ ŠVESTKY NEJÍDÁM...
DALŠÍ ČÍSLA NESDĚLUJI,
NA NIC SI VŠAK NESTĚŽUJI...

Kdysi dávno od Lorda,
dvoječky mně byly dány,
zanikla však dohoda,
dneska kupuji si stany.

Nabízíš bezvadný nápad,
zítra ráno jdem na západ,
výlet bude tématický,
do Týpí se vejdem všicky,
náčelníka berem taky,
kdo by nám nesl spacáky........

MOTTO:
běžela zvesela,
vítala manžela.

Ovšem tento manžel
Jíšce nepřekážel.

Byl manželem jiné,
tak se k němu vine.

Manžel její vlastní
pije moc a moc sní.