Veškerý strach a obava padá,
léto je jako stvořené k tomu,
abychom občas uprchli z domu,
abychom duši poskytli prostor.
Toulání světem lépe, než doktor,
uzdraví chmury, boláky, šrámy.
Takže nač čekat, jedeme, dámy!
V Teplicích, co jsou spojeny s Bečvou,
můžem se ráchat v léčivé vodě.
Já vím, už mlčím, zdravotní řeči
dovedou naštvat, někdy až k křeči.
Můžeme tedy, dojde-li k shodě
Bohémku srkat, k jahodě zralé,
nebo má někdo lepší kus v pale?
Přejme ti tedy túru tu pěší,
cestou si broukej Montyho čardáš,
oázu klidu, relax pro ducha,
nemíníš prožít, jistě jim nandáš,
aškovin hrstku, z Ostravy ucha.
Naposledy upravil(a) Kama dne 18.7.2014 11:39, celkem upraveno 1 x.
Osudem takto tobě je dáno,
nemarni časem, máš-li jej vůbec,
bělouše sedlej, brnění lešti,
rýmem pak řekni, že nejsi trubec.
vyznávej lásku, klidně i v dešti.
Jako žes býval bojovný šuhaj?
Pokud jsi pletl Eržikám hlavu,
mrkal jsi na ně přes celou čardu,
počítat musels, v trojím že gardu,
uherští chlapci nesli tě k splavu.
Ubohý hochu, vždyť je to kresba,
obrázek na zdi, v rámečku zlatém,
kreslený v noci malířem v rauši.
Křivky měl v oku, v nadšení svatém
maloval uhlem, temperou, kvaší.
Oráče myslíš? Ten má své kruhy
v obilí někde okolo Hané.
Navíc by chtěl mít nějakou Líbu,
která by jemu říkala pane,
hopsala podle manželských slibů.
Tedy ať laptě obouvá radši,
počkáme, jistě najde se mladší.
Stejně snil tajně o zemi sněžné,
to, že si kněžnu za ženu získal,
nesl dost těžce, navenek výskal,
v bezesných nocích, plakával tajně,
jak se moh v iglú zimou třást fajně.
V mrazivé vodě umývat ruku,
také kus nohy, nebo jen lýtka,
ostatní tělo vidět jen zřídka.
Že je furt v celku, po čichu pozná,
časem ta vůně není tak hrozná.
Tohle chtěl zažít spanilý oráč,
myslíš, že mohl? Osud řek: Soráč!
To už se stává, zas nebe zjasní,
odežeň chmuru, vyžehli vrásku.
Náladu skvělou nehledej v síni,
z melíru stříbra mrskni do vlásků,
origoš nápad, vyvětrej tchýni.
Hlavně se nenech zavírat v kleci,
naštvaní občas můžem být všeci.
Ještě se trochu u tchýně zdržím,
z čaganu kapky užívat netřa,
s úsměvem tchýni ugriluj vepřa,
dobrého nalej pohárek moku,
nevrašti čelo, zkazí-li sloku.
Na bednu ona bude tě stavět,
Ódy tři zpívat ku tvojí slávě.
Vztahy tvé mají určité díry,
vezmi si tedy klobouček hříbku,
štopovat můžeš s fusaklí spolu.
Není to těžké, nahoru, dolů
vyrobíš krásnou osnovu mřížky
potom jen celíš, vyšíváš křížky.
Můžeš s tím počkat, až lapneš chřipku.
