Řetízek JJJJF

[Jiška]

Já potrpím si přímo na střed,
tož přednost nemá u ně nikdo.

[Kama]

A říkáš mi to až teď Lindo?
Co ještě tajíš ve svém nitru?

[Jiška]

Já svěřuji se jenom vítru,
ten umí sfouknout všechny trable.

[Kama]

A fotku jeho máš na table,
či ruční náčrt dodáš pouze?

[Jiška]

Já nemaluji ani z nouze,
neb umím jenom slunko žluté.

[Kama]

Tak to je ale děsně kruté,
já tady čekám jako pako.

[Jiška]

To jistě říkáš jenom jako,
tak schválně ukaž slunko svoje.

[Kama]

Já sluncí mívám přímo roje,
jsou sedmitečná, ale štípou.

[Jiška]

Však žijí měsíc, potom chcípou,
tak už to s nimi nějak vydrž.

[Kama]

Prý také deštík činí přítrž,
já ale nevím kdo to tvrdí.

[Jiška]

No přece všichni, co jsou hrdí,
že někdy někde něco zjistí.

[Kama]

A řeknou mi proč padá listí
a jakou barvu zítřek mívá?

[Jiška]

Když ale strom se na nás dívá,
tak kdoví, co si o nás myslí.

[Kama]

Já řeknu ti to, prý jsme sysli,
co hrabou více, než je třeba.

[Jiška]

Ať někdy jedí suchý chleba
a zdolají i Lysou horu.

[Kama]

No, suchar můžem žužlat spolu,
a vím, kde hledat pitný režim.

[Jiška]

To jistě bude nápoj svěží...
a lepší než čaj bylinkový.

[Kama]

Tak to ti tedy každý poví,
jak spravit chutě kapkou rumu.

[Jiška]

Snad neztratím se v Malém Chlumu,
až rozhlednu tam budu hledat.

[Kama]

Tvé téma není nutno zvedat,
máš přece jasnou mapu v hlavě.

[Jiška]

Já ztratím se jak brouček v trávě,
mě vrtulník by musel hledat.

[Kama]

No, letadýlka budou sedat,
až trávu spasou zubři zítra.

[Jiška]

Už řekla mě to kniha chytrá,
že zubrům prý se u nás daří.

[Kama]

A víš , že zubři taky paří,
prý aby byli k lidem blízko.

[Jiška]

Chlap jeden chodí naší vískou,
tak tomu zase chutná Zubr.

[Kama]

Já věřím, žes mu dala rubl,
když režim pitný tolik hýčká.

[Jiška]

Než stačím zvolat Pozor, tyčka!,
tak zmožen pivem schytal ránu.

[Kama]

A jako večer, nebo k ránu
si motal tělo kolem tyče?

[Jiška]

No, zdá se, že tam ztratil klíče,
je v jeho věku tohle nutné?

[Kama]

Ať tančí, ale ve své kutně,
či raděj jako adamita?

[Jiška]

No hlavně ať pak doma kmitá,
teď musí ženu udobřovat.

[Kama]

No možná by měl plány schovat,
vždyť mlčet dlouho někdy platí.

[Jiška]

Ať při něm stojí všichni svatí,
mu žena brzy sbalí kufry.

[Kama]

No potom může zkusit kurty,
tam leckdo hledá příležitost.

[Jiška]

Má žen už třeba více než dost,
teď bude tichu naslouchati.

[Kama]

Jak dlouho ovšem tohle platí,
být osamělým vlkem touží?

[Jiška]

No dokud hlava, tělo slouží,
chce v klidu volně dýchat přece.

[Kama]

Proč klidní hormon, srdce, plíce,
vždyť život pohyb vždycky chtívá.

[Jiška]

Kdo ví, co ve svém srdci skrývá,
jen dopřejme mu chvíli času.

[Kama]

No coby, hlídá státní kasu,
má zřejmý zájem o dny klidu.