Řetízek JJJJF

[Jiška]

Tak prolomíme všechny ledy,
vždyť mít se mají všichni rádi.

[Kama]

Tak to mi zase trošku vadí,
já nechci býti kamoš všeckých.

[Jiška]

Jen pravdomluvných, trochu hezkých?
Tak kolik jich je, potom napiš.

[Kama]

Já nevím, proč se počtem trápíš,
mám přátel ze pár v širém světě.

[Jiška]

A běháš s nimi ve štafetě?
Tam rivalita nezná mezí.

[Kama]

Teď ale nevím, co v tom vězí,
snad má-li někdo hezčí vlasy?

[Jiška]

Vždyť nikdo není idol krásy,
stres také má své stinné stránky.

[Kama]

Teď myslíš jistě na copánky,
máš touhu tvořit krásu z vlasů.

[Jiška]

Jen leda by to bylo v špásu,
neb stříhám kam mě ruka vede.

[Kama]

Tím jistě zjasníš i dny šedé,
a to je přece bezva zpráva.

[Jiška]

Se napřed zeptej Miroslava,
než mému umu svěříš hlavu.

[Kama]

V tom, více méně trochu plavu,
tak prostě naznač, co je třeba.

[Jiška]

Když po něm chci ať peče chleba,
je protislužba jaksi nutná.

[Kama]

Ach bože, teď jsem prostě smutná,
jak nabídnu se takhle z dálky?

[Jiška]

Mám tedy chystat kafe-šálky
a nebo piješ jenom z číšek?

[Kama]

Tak hlavně přidej zlatý plíšek,
ať vidím jak si přesně stojím.

[Jiška]

Tak nevím, jak tě uspokojím,
vždyť kávu sypu zlatým prachem.

[Kama]

Teď barvím tváře silným nachem,
já husa hloupá nemám slova.

[Jiška]

A víš jak chutná čekanková?
Tak tu si vařím každé ráno.

[Kama]

Mám dojem, jako trochu slano,
a jestli ne, tak jinak trochu.

[Jiška]

K ní dám ti koláč do fěrtochu,
to teprv poznáš moje chutě.

[Kama]

To beru ráda, tak zvu tě,
a bude květák jako řízek.

[Jiška]

Máš taky šťávu z mladých břízek?
To bude menu na medaili.

[Kama]

Já nedbám tak moc na svou tajli,
tak pohostím tě spíše dipem.

[Jiška]

To musím vzít si gatě s zipem,
neb faldy musí také dýchat.

[Kama]

Jen hrdě ukaž jak znáš kýchat,
pak zipy jistí vše, co mají.

[Jiška]

To každá žena přece tají
a raděj volí gumu v pase.

[Kama]

Tak to je pravda, možná zase
ta guma navíc zezelená.

[Jiška]

Snad málokdo to zaznamená,
i bez ní se dá doma chodit.

[Kama]

Zas můžeš večer koně brodit,
když gatě drží silou vůle.

[Jiška]

Tak tenhle nápad spěje k nule,
to musela bych býti mladší.

[Kama]

Jen nepovídej, sukni kratší
bys klidně zvládla v ranním chladu.

[Jiška]

Já krátkou sukni nosím v sadu
a když je horko, ani tu ne.

[Kama]

A jak se slunko nebem sune,
tak hledáš stíny v hloubi lesa?

[Jiška]

Mám ráda slunce, když už kesá,
to i mým očím dělá dobře.

[Kama]

Tak mluvme tady o té dohře,
když stmívání je koncem světla.

[Jiška]

Mám pocit, že jsem někde četla,
že po tmě zase vyjde slunce.

[Kama]

Tak na to klidně vsaď své unce
a budeš jásat v plné síle.

[Jiška]

I já mám svoje temné chvíle,
však hledám moudra našich předků.

[Kama]

A dáváš přednost spíše dědkům,
či babské rady strkáš napřed?