Trochejská prošívka

[Jiška]

Zkusím tedy lehkou činku,
potom dám si dávku zinku,
aby svaly nebolely.

[Kama]

To se zeptám naší Hely,
jestli pozře zinek celý,
nebo frťan lepší bude.

[Jiška]

Spolkne celý, co jí zbude,
když chce začít zase s judem,
musí umět správně padat.

[Kama]

Zatím padá jako kláda,
tuším totiž jak má ráda,
když ji zvedá trenér juda.

[Jiška]

Kmitá jako amplituda,
až je v tváři celá rudá,
techniku se teprv učí.

[Kama]

Ač jí děsně v břichu kručí,
hormon krásy silně pučí,
proto hladu nedá šanci.

[Jiška]

Taky chytá křeče v palci,
chybí hořčík, tvrdí znalci,
každý den sníst musí banán.

[Kama]

Jede pro něj až na Balkán,
jede vlakem, tančí kankán,
taky pije slivovici.

[Jiška]

Neznám tuhle tanečnici,
půjdu ke své kadeřnici,
tam se melou všechny drby.

[Kama]

Pozdravíme všechny vrby,
rožnem zase svíčky, krby,
nad Popelkou žasnem tiše.

[Jiška]

Dala na frak panské pýše,
v zámku pila víno z číše,
střevíc dala do muzea.

[Kama]

Víš, že roli hrála Lea?
Nevíš, takže culpa mea,
dávám k dobru právě dneska.

[Jiška]

Věřím, že jí každý tleská,
neb je milá, mladá, hezká,
a když spustí to své country...

[Kama]

Slyším občas mezi patry,
jak se zbavit oné chátry,
která binec dělá venku.

[Jiška]

V stresu vidět pejska, fenku,
jak se krčí ve výklenku,
tak to, věru, neznám bratra.

[Kama]

Smíš se na něj dívat s patra,
neboť tahle divná chátra
jistě neví, kam se hrne.

[Jiška]

Jim se srdce neustrne,
jsou to duše povětrné,
třeba ještě najdou cestu.

[Kama]

Jestli ne, tak držku v pestu
vymáchám jim, zničím vestu,
budou ronit ve dne, v noci.

[Jiška]

Strom prý poznáš po ovoci,
též vím, kde je nejvíc ovcí,
svět je plný krásných věcí.

[Kama]

Hlavně nežít v zlaté kleci,
to si zřejmě přejí všeci,
takže víme, co je třeba.

[Jiška]

Nejvíc třeba je nám chleba,
obejdem se bez placeba,
jenom s láskou je nám nejlíp.

[Kama]

Také s tím se rádo šmelí,
hlavně takhle po neděli,
kdy je nutná mysl čistá.

[Jiška]

Náledí se na nás chystá,
nechci být však pesimista,
beru písek a jdu sypat.

[Kama]

Nechci do tě příliš rýpat,
není to však pro nás případ,
máme zatím cesty suché.

[Jiška]

Dokud je tak, štěstím juchej,
vůně květin letí vzduchem,
já mám vody plné boty.

[Kama]

Procházkové splň si kvóty,
dám ti bodík od poroty,
všude řeknu, jak jsi dobrá.

[Jiška]

Hlavně nechci žádné "hobla",
syčela bych jako kobra,
nemám ráda tyhle fóry.

[Kama]

Dám ti tedy dva brambory,
svoje, z vlastní malé hory,
jako čtvrtou cenu dnešní.

[Jiška]

Ti, co o všem jenom řeční,
myslí, jak jsou výjimeční,
srdce ale jako kámen.

[Kama]

Kdypak shodí své lži z ramen,
s jejich vládou bude ámen,
to si pišme lidi zlatí.

[Jiška]

Jako nic se všichni ztratí,
aniž vzniklé škody splatí,
jen pach síry po nich zbude.

[Kama]

Před očima kruhy rudé,
blbce vidí vlastně všude,
chudák, který žije takto.

[Jiška]

Nervy léčí sladké jabko,
taky vím, že není nadto,
když se chodí spávat brzy.

[Kama]

Co mě ovšem trochu mrzí,
spánek, že je dosti drzý,
v noci chodí pařit často.

[Jiška]

To si jenom myslíš, krásko,
i mě zradil s jinou láskou,
abych ho šla ještě prosit.

[Kama]

Půjdu s tebou, budem bosy,
ať nám třeba zmrznou nosy,
naše hrdost nezná meze.

[Jiška]

Sníh je ještě na pařeze,
veveřička po něm leze,
ořech ale marně hledá.

[Kama]

Já si říkám proč je bledá,
už mi svitlo, vždyť je středa,
to je přece týdne půlka.

[Jiška]

Též mně stačí z chleba kůrka,
česneková pacibulka,
pár slov z lásky k tomu všemu.

[Kama]

To vše chceš dát jenom jemu,
ptám se znova, ale k čemu?
Vidíš v dáli lepší příští?