kam se hrabe čajíček šípkový,
není nad cibulomarjánkový,
tři litříky jsem v noci popila,
co hodinku v místnůstce ztrávila,
kašel se toho množství polekal,
na ústup s bolehlavem se pak dal
Užívám si zimní krásy.
Neznám vskutku lepší slasti,
nežli tvořit úzké pásy,
zvící šíři jedné stopy,
v mase sněhu.Já chci tropy!
Super nápad, aspoň z části.
Relaxace dost už bylo,
pracovat se teď snad začne,
do paměti se mi vrylo,
jak jste po tom všechny lačné.
Včera přišel prodavač,
vnucoval mi vysavač.
No, tak já ho teda prubnu,
třeba při tom něco zhubnu.
Něco málo na dně torny
zbylo po té dlouhé době,
kdy nám vládla zima z Morny.
Drobky slůvek z Estonštiny,
hrnek z nepálené hlíny,
který ztratil obě ucha.
Jenom touha neutuchá.
Kéž by bylo blízko k tobě.
Blízko i daleko je k tobě,
ke všem mým láskám a neláskám,
já sebe hledám ve tvé torně
a tebe na cestě necestě.
Bylo mi dobře i bolestně,
raději tiše do bot práskám.
Do bot rudých na podpatku
jakés rád ty na mně vídal.
Dovedls mě zbavit zmatků,
zmírnit pnutí uvnitř duše,
zažhnout síly od Venuše.
Škoda, žes mě neuhlídal.
Rád jsem držel noční hlídku
vyzbrojený arkebuzou.
Mířil jsem s ní k stehnu, k lýtku,
ke všem pokladům pod blůzou.
Ars est longa, vita brevis,
věděl to i Mistr Rembrandt,
stáří má jen málo deviz.
V noci šmátrám, kde je bažant.
Tři vajíčka bažantí,
každé v barvě jiné,
v pondělí já podám ti,
poetický džine.
Nepoddej se zklamání,
stárnout přec je lidské,
umělý chrup nebrání
lásce platonické.
I Platon řešil s moudrem v klíně
tu malou noční diskrepanci,
zda bažant bude tu na vině,
či Rembrandtova Noční hlídka,
že tremor marní obě lýtka,
když k božstvu na vrch zikuratu,
se škrábal marně a měl vatu
i v závěrečném sólotanci.
Doma jsem nadnesla včera,
že nový parfém koupím si,
možná ten z aloe vera?
Já myslím na to celou noc,
co zvolit, váhám tolik moc.
Kup WéCé vůni, manžel dí.
Tu vůni, o níž manžel děl,
lze snadno levně pořídit.
Mně stačí sednout na prdel
v té místnosti, již zdobí nuly,
a oči přitom vykulit,
by vůně hned se vyřinuly.
Plán, že vůně z toalety
ženu dostatečně zdobí,
její lásku neznásobí,
těší leda katechety.
Kolem ona svůdně pluje
radši s kapkou Chanel, Gucci,
muž si spokojeňe mručí,
nákladů pak nelituje.
V náklaďáku vezu lítost,
přidám ještě bolest k tomu,
podávám já na ně stížnost.
Na draka jsou tyhle věci,
tak je u něj nechám v péči,
nelituju, jedu domů.
Nelítostný domov čeká,
všude prach a prádla řeka,
okna špinavá jak tovární
a zamknuté dveře požární.
Domov Tvůj to jistě není!
Chmurnému jsem podleh snění.
Hlavní při čištění hlavně
je vždy mířit směrem k zemi,
nechovat se nesvéprávně,
brzdit prudké city svoje,
myslet jenom na stav zbroje,
nenechat ji prožrat rzemi.
V liché středy vidíš rudě?
Neusedej na sud s prachem,
protože pak tady zbude,
rozpalíš když se do bíla,
na dvě tisícky celsia,
pouze tvá átma v ákáši.
Obezřetně protest vznáším,
vždyť tvá mysl voní jarem.
To, když mysl jarem voní,
bývá zrádné, milá slečno,
dejte pozor pod jabloní
ať semínka trav a býlí
v hlavě se vám nerozptýlí,
klíčit začnou v mozku lehce,
tomu se pak myslet nechce,
jenom zírá v nekonečno.
Zcela vážná, bez legrace,
prodávám, jak koupila jsem,
bývá trubců jarní práce.
Někteří prý - opět z faktů,
hynou bídně, hned po aktu.
Není potom lepší být psem?
Slepý je ten, kdo si myslí,
že v mých básních smysl dvojí.
Nepřehánět s těmi čísly,
přemítám jen o tom jednom
- jak rozšířit rýmů genom,
jak meč veršů rozvelebit,
která další děva chce být
prokláta tou mužskou zbrojí.
Mužskou zbrojí proklínat se?
Ženou jsem a zbroj mám svoji,
kouzla různá nosím v kapse,
zaříkání co jde k duhu,
slova, které dají vzpruhu
dnešku ba i dalším érám,
zdárně ke svým hemisférám
plavu přes rým na kánoi.
Houby, hubky, lysohlávky
otevíraj časně zrána
vrátka dosud nepoznána
psychóze i fantazii
je to cesta tenké lávky,
ti kdo spadnou, nepřežijí.
Radši proto jídám slávky.
Slávky, šneky,nebo škeble,
ulovené v ranním šeru,
v igelitce, či na stéble,
nosíš městem, coby trofej?
Potom, Jazyl, jenom doufej,
v mlsný jazyk labužníka.
Jenom on ti totiž říká:
Ty potvory všechny beru.
Jako na potvoru,
včera cestou domů,
potkala jsem šnečka
a že večer je tma...
nevím jak to řící....
prostě již je v říši,
v které místo bydla
má na hřbetě křídla
