Jambická prošívka

[Kama]

A navíc jedla v mokré trávě,
však přesto chce to bráti hravě,
jen někdy večer pláče tiše.

[Jiška]

Ať tedy vyjde ze své skrýše,
dá kousek jabka pod cypřiše,
což neviděla čekat kosa?

[Kama]

Už tedy vyšla, i když bosa
a kosům dala pár zrn prosa,
to jenom jen tak mimochodem.

[Jiška]

Kos těší se tím sladkým plodem
a zobe do něj horem, spodem,
ač zrovna dneska hodně prší.

[Kama]

On dobrým fórkem přímo srší
a pokřikuje na návrší,
pak ale hledá něco k snědku.

[Jiška]

Pak čechrá peří hlavně zpředku
a zrníček chce aspoň špetku,
když žížaličku marně hledá.

[Kama]

Ta žížala je děsně bledá,
vždyť strach jí pohnout vůbec nedá
a přitom chtěla zjistit mnohé.

[Jiška]

To sdělení je trochu strohé,
když kos se tváří jako bohém
a k fráčku shání bílou šálu.

[Kama]

Když včera večer byl na bálu,
byl velký štramák, v celém sálu
mu konkurovat nemoh nikdo.

[Jiška]

Však na jaře se žení s Lindou,
to všichni kosi slavit přijdou
a všichni budou krásně zpívat.

[Kama]

Tak to se budu určo dívat,
jen doufám v to, že nechci zívat,
neb byla by to času ztráta.

[Jiška]

A štěstím slzí máma, táta,
už teď se těší na mláďata,
jak žížaly jim budou nosit.

[Kama]

No, pokud budou chodit bosí,
snad s žížou trochu poklábosí,
to jenom abys jasno měla.

[Jiška]

No bodejť bych to nevěděla,
i žíža přece žít by chtěla,
má na zahradě mnoho práce.

[Kama]

Až zase půjdeš do paláce,
když mrknout chceš se na ty vládce,
ber sebou všechny duše věrné.

[Jiška]

Vždyť možnosti jsou nepřeberné
a starosti mé malicherné,
jdu za volavkou popelavou.

[Kama]

Tak hlavně jdi tam s čistou hlavou,
a pohosti ji silnou kávou,
neb to se jistě takto sluší.

[Jiška]

Ta u rybníka peří suší
a o mně asi sotva tuší,
jen sníh se na ni tiše snáší.

[Kama]

Víš, někdy jsou zas hodně plaší,
to hlavně když jim pírka raší,
ty nechej sobě nápad dozrát.

[Jiška]

Je nechám všechny plůdky obrat,
ať přiletí k nám třeba stokrát,
ač bílý trus je od nich všude.

[Kama]

Tak vezmi barvu s tónem rudé,
vždyť ideály nemáš chudé,
a hnedka utvoř abstrakt čile.

[Jiška]

Ač je to od nich nezdvořilé,
však zase jejich velká píle
mně nutí ptáčky obdivovat.

[Kama]

I jiné plány můžem snovat,
tak třeba jak se zbavit hovad,
co otravují slinu jedem.

[Jiška]

No někdo mate slušným vzhledem
a huby maže sladkým medem,
však jenom činy mluví za vše.

[Kama]

Tak třeba zrovna jeho kaše,
tu denně vaří svojí snaše,
a ona ještě pořád žije.

[Jiška]

Pak v noci spolu se psem vyje,
než zbytky kaše z hrnce smyje,
prý příště už ji oknem hodí.

[Kama]

Tak to má zato, jak se módí,
ať rychle prchne, nejlíp lodí,
přes velkou louži k protinožcům.

[Jiška]

To asi kvůli nosorožcům,
však úctu má i k jejich otcům,
když pytláci jsou všude kolem.

[Kama]

Jen těžko, když je někdo volem,
by šťastně válel sudy polem,
když neví co je smyslem žití.

[Jiška]

I já se ráda válím v kvítí
a náladu chci dobrou míti,
když už jsem tady na tom světě.

[Kama]

Tak válej tělo, ovšem v létě
a nejlíp to zkus na té Krétě,
tam jistě najdeš potěšení.

[Jiška]

No Kréta pro mně zrovna není,
však když je doma dobré čtení,
tak to jsem celkem spokojená.

[Kama]

A tebe vážně starší cena,
tak zkus jet dřív než začnou sena,
to mají letky slevy zvláštní.

[Jiška]

No tohle není mojí vášní,
spíš proč je ořech samosprašný
a nebo švestky a tak dále.

[Kama]

A sólo tanec v plném sále,
či zvláštní postoj tam na skále,
to mohlo by tvou myslí pohnout.

[Jiška]

A nemoh by mě orel klovnout?,
však řeknu ti to zavčas rovnou,
dvě knihy mám zas dneska nové.