Epanastrofa neboli palilogie znamená opakování termínu z posledního verše v prvním verši následující strofy. Ve svém příspěvku, který může mít libovolnou formu a délku, tedy použijte substantivum, sloveso, frázi nebo figuru z konce předcházejícího příspěvku.
Končí-li básnička například veršem s kterými ven vylezem,
mělo by se v prvním řádku dalšího příspěvku objevit slovo vylézti, případně ven v libovolném tvaru.
Míru máme milovat?
To je jistě správné.
Lepší je ta hospoda,
kde se točí až nad rysku.
Zapíšu ji do notýsku,
když se nějaká kdy nande.
Až ucítím sucho v pysku,
s Mírou dám si v ní pak rande.
Randění? Řekni mi, prosím tě, co to je?
Chviličku...opráším si jen své vzpomínky.
Ja znala jsem Míru, on zas znal sny moje.
Celé tři roky byl mým princem vysněným.
Tak dlouho srdíčka tloukla nám v souznění...
Měl v očich jas nebe i pekla plamínky.
Plameny lízají zespoda konvici,
voda se dostává pomalu k varu.
Princové vymřeli, vždyť proč to neříci,
to jenom v představách s nimi si hrajem.
Ruce si zahřejme na hrnku s čajem,
ať nějak přežijem od zimy k jaru.
Třpytící se Zima bohatě nasněží,
srdce též zapadaj hluboké závěje.
Nedočká se jara, již teď tluče stěží,
chybí mu žár dlaní sálajících něhou.
Tý, kolem nehřejou, ledově jen zebou.
Chvějící se srdce tiše k konci spěje...
Ke konci tento rok pomalu spěje,
Země se navrací v pohybu kosmem
do místa, kde se v ní budí naděje,
že se zas oteplí, pokvetou stromy
bláznivě na jaře, tak jako vloni.
Tohleto přeju všem v tom roce osmém.
Křížkového vyšívání
užijí i slabozrací.
Stačí po něm přejet dlaní
a hned začne srdce tlouci.
Věnce květin, tráva, brouci,
ožívají na kanvasu.
V duchu zase krávu pasu,
dělá louce defloraci.
Knihovnice kdesi chrápe,
strýc Google však nekolísá,
hbitě každému, kdo tápe,
odpoví dotázku vaši.
<b>Sisá</b> každý, kdo se snaží
napodobit <a href="http://www.radio.cz/cz/clanek/88414">Petra Sísa</a>.
Hanulka21 píše:knihovnice se někde fláká,
honí asi po lesích ptáka,
nebo někde u rybníka
chytá s mužem mníka,
nebo na houbách byla
a někde nám zabloudila
Hanulko, nepatřilo to jinam?...
já to tu pak přepíšu, když si to opravíš.
Mně se taky líbí v lese,
vzduch tam bývá vonný, svěží...
Člověk jednou nadechne se,
a hned z kyslíku je v pytli.
Jak naň není z města zvyklý,
omámen na zádech leží.
Ve věži mně občas straší,
nápady mám grandiózní,
třeba lítat nad salaší?
Vám se nechce-vy jste hrozní,
sáňkovat na duně z písku?
nechcete být zítra v tisku...
přesvědčovat já vás budu,
zničíme tak smutek,nudu.....
ještě něco.......fabulace
bývá někdy dobrý rádce.
Dovoluji si připomenout, že v tomto tématu procvičujeme epanastrofy, tudíž každá básnička by měla začínat nějakým substantivem z posledního verše své předchůdkyně.
Loužička se někdy stane,
když se včas nevyvenčí.
Naštěstí však pomoc známe:
sypat písek na schodky
nebo nosit kalhotky
proti inkontinenci.
Občas mrknu na Formuli,
myslíš,že to stačí?
Jestli ne,tak začnu bulit,
zoufalství sem kráčí,
Ještě umím vrhat stíny
též nevrlé pohledy,
jednou jsem natřela rýny,
naštvala jsem sousedy.
